Na Letné se opět sešlo více než dvě stovky tisíc lidí přesto, že to politici, kritici demonstrací a možná ani pořadatelé neočekávali. Čekal jste to vy? A o čem ten počet protestujících vypovídá?

Přiznám se, že neočekával. Vypovídá to o jednom, že politika se lidem odcizila, když mají možnost nějak reagovat na politické události, tak jdou na Letnou. Zažil jsem to ve svém okolí, které mi říkalo, že si chtěli zademonstrovat, ale časově jim to nevyšlo. Beru to jako šanci něco říct, nebo s něčím souhlasit.

Přesto požadavky na Letné zazněly tentokrát jasně. Andrej Babiš by se měl vzdát spojitosti s Agrofertem a odvolat Marii Benešovou, nebo rezignovat. Je podobná výzva realizovatelná v rámci systému demokratických voleb?

Celý ten spolek beru jako pitoreskní sdružení. Neříkám mu Milion chvilek pro demokracii, ale spolek Budeme vám poroučet. Měli by se přejmenovat, pokud chtějí dávat ultimáta, pak ať to dělají. To dělal i Hitler Háchovi, naposledy v Turecku dávali ultimáta Kurdům. Spolek Budeme vám poroučet vnímám tak, že chce ultimáty zvrátit nějaký vývoj, který se děje. Pro mě je takový postup naprosto nepřijatelný. Pokud na to slyší lidé na Letné, je to jejich problém. Můj ne, já to neslyším.

Pro vás je tedy jediný přijatelný způsob skrze demokratické volby…

Samozřejmě, jinak jsme v blázinci. Jestli se jim líbí žluté vesty a co se děje ve Francii, jestli se jim líbí, co se děje v Hongkongu, já takové scénáře nechci, podle mne jsou špatné, a kdyby Havel viděl, jakým způsobem je vykládán listopad 1989, kdy jsme volali po usmíření a: Nejsem jako oni! – a nyní žijeme úplně jinou verzi. Chceme být horší než oni a tomu nerozumím. Nevím, jestli nedostudovaný student Minář v sobě vidí vykupitele nebo spasitele, ale myslím, že už nikdy studovat nebude. Zjistil, že pro něj je výhodné – možná že už i majetkově – pořádat tyto demonstrace, stal se slavným, takže si asi buduje politickou kariéru.

Souhlasíte tedy se slovy premiéra, že „šestadvacetiletý nedostudovaný student říká opozici, co má dělat“?

Minář tu v době listopadu ani nebyl. Netroufám si radit, jak měli odboráři nebo lidé za okupace bojovat proti nacistům, netroufám si radit, jak měli lidé bojovat v padesátých letech, když jsem se narodil v roce 1950. A tady si člověk, který tehdy ani neexistoval, přisvojil odkaz a zmocnil se tohoto výročí. Já vám řeknu, co se stane. Zmocní se výročí Palacha a budou říkat, že jsou nositelé Palachova odkazu. 21. srpna budou říkat, že oni jsou nositelé odkazu 21. srpna, pak listopadu… ukrást, ukrást, přivlastnit. To není spolek demokracie, to je Budeme vám poroučet.

Co tedy říci k těm výzvám spolku směrem k opozici nebo k větší aktivitě občanů v politice…

Výzva, aby se lidé zapojili do politiky, je stará jako lidstvo samo, nic nového. Mně se nelíbí, že se zároveň dělá i výběr. Chceme politiky, kteří budou takoví nebo makoví, chceme občany takové a makové, chceme žít v zemi, která bude taková nebo maková. Mně se zdá, že se to prostě rozděluje. Tenhle boj nemůže vyhrát spolek. Nakonec všechno rozhodnou volby.

Pokud jde o výzvy k opozici. Podivuji se pánům, kteří stojí v čele opozičních stran, divím se jim, že poslouchají výzvy, aby splnili požadavky. Jestli se všichni seskupí pod plachtou Milionu chvilek, tak ztratili suverenitu a předsedové mohou své předsednické funkce zahodit. Pro Piráty je spojení se spolkem smrtonosné. Piráti dosud těžili z toho, že oslovili mladé lidi a sebrali jiným volebním hlasy, ale pokud by byli v područí nějakého spolku, tak absolutně ztrácejí suverenitu a samostatnost. Na to nemohou přistoupit. Být jimi, tak se o tom vůbec nebavím.

Zatím nevíme, zda je opoziční strany chtějí poslechnout. Podle toho, co slyším od vás, se mi zdá, že by se předsedové opozičních stran měli proti výzvě více veřejně ohradit.

Předsedové opozičních stran se ocitli na stejné lodi jako Babiš. Dostali ultimátum, že do roka a do dne musejí něco udělat, jinak je Milion chvilek osloví také. Pitoreskní situace. My si myslíme, že spolek tlačí na Babiše, ale on dal ultimátum do roka a do dne jako Kozina Lomikarovi, takže je to jeden časový odklad. Já tvrdím, že ultimáta do politiky nepatří. A vydírání do politiky nepatří.

Byl bych rád, kdyby Minář dostudoval teologickou fakultu a věnoval se smysluplné činnosti, nežli tomu, aby po zbytek života – ten boj je nekonečná permanentní revoluce – vedli permanentní revoluci. To nemůže dobře dopadnout.

Křičelo a pískalo se v neděli nejen na premiéra, ale také předsedu ČSSD Jana Hamáčka a univerzitního rektora… potom také na Václava Klause mladšího. Co to znamená? Je naše společnost tak naštvaná, nebo se ze svátků stala jakási forma možnosti vyjádřit svoji nevoli?

Svátek znamená oslavu, svátek neznamená nenávist. Svátek znamená svátek nás všech. Vánoční svátek jsou svátky nás všech a nikdy by mě nenapadlo, abych někoho vykopával nebo vyháněl. Pokud si někdo myslí, že má patent na rozum a položit kytku nemůže politik, s nímž nesouhlasím, tak takový člověk stojí buď zavřít do blázince, nebo přezkoumat, jestli je duševně příčetný. Svátek přece znamená smíření, oslavu, podání si ruky. Já těmto projevům říkám, že svědčí o netoleranci a vyhrožování mezi lidmi. Samozřejmě že každá akce budí jejich reakci, protože příznivce Andreje Babiše nebo Miloše Zemana to vede jenom k naštvání a o to více se semknou kolem svého guru a žádná dělostřelecká rána je nerozežene. Byl jsem zklamaný, že se to vůbec stalo. Jan Hamáček i Václav Klaus mají stejné právo položit kytku jako premiér. Nemusím jim tleskat, ale mají na to právo. To právo si může přivlastnit jen ten, kdo pak píská na ně.

Zní to, jako bychom k tomu 17. listopadu ztratili respekt.

17. listopad znamenal: chceme svobodné volby. Když volby rozhodnou, tak se říká, že volby sice rozhodly, ale vypadněte. To je úplně zvrácené. 17. listopad znamenal sametovou revoluci – usmíření. Já jsem včera viděl film o Vojtěchu Jasném, režisérovi, a když jsem poslouchal, jak komunikoval s Dubčekem, Novotným a prvními tajemníky, protože taková byla doba, tak odmítám, aby posuzování všeho prizmatem šestadvacetiletých nedostudovaných studentů, kteří si myslí, že se to mělo dělat jinak. Bez takových činů, že volal Jasný Novotnému i Dubčekovi, jestli může natočit Všechny dobré rodáky, by nevznikli. Mě zajímá výsledek, a ne způsob, jak se toho dosáhlo.

Zajímal by mě váš postoj k výroku Nadačního fondu proti korupci, který reagoval po slovních útocích na Václava Klause mladšího tím, že „jen člověk vychovaný v absolutním sobectví a bezlásce bere své dítě do války“. Ocitli jsme se ve válce? Co si myslíte o takovém výroku od organizace, jako je Nadační fond proti korupci? 

Podle mě jim v hlavě hrabe. Pak už nemůžete vzít dítě ani na fotbal, nemohu vzít dítě na hokej, nemohu vzít dítě k nějakému pomníku, kde se něco klade, nemohl bych to dítě vzít už vůbec nikam. Karta se otočila – místo odsouzení vulgarit těch, kdo napadli otce s dítětem, odsuzují otce, který tam vzal dítě. To nepotřebuje komentáře, zesměšnili se sami.

„Bude-li to nezbytné, jsme připraveni přistoupit i k nenásilným akcím občanské neposlušnosti,“ prohlásil ředitel Knihovny Václava Havla a spoluzakladatel Občanského fóra Michael Žantovský s tím, že se Česko má vymanit z morální krize. Nezní to už trochu jako výzva k válce?

To je jasné, protože jak jste na vlně vyvolané akcemi podobné té na Letné, tak se přiživují další a další. Víte, v politice musíte ve vývoji utíkat dopředu, aby vás nedohonili a sami udávat tón a směr. Žantovský si myslí, že když bude utíkat dopředu a vyvíjet občanské neposlušnosti, tak předežene i Milion chvilek. Dál to nebudu komentovat. Já žádnou občanskou neposlušnost nechci. Liší se to s tím, co říkají Chvilkaři, kteří chtějí žít v zemi, která prosperuje a kde je klid. Vůbec ho nechápu, protože takový výrok je s nimi naprosto v rozporu. Ale běží před rychlíkem a myslí si, že mu uteče. To je celý Žantovský.

Předpokládám, že jste slyšel projev Andreje Babiše. Než vyberu nějakou pasáž, jak projev hodnotíte?

Byl to projev jako každý jiný. Žádným projevům u výročí nepřisuzuji velký význam. Neustále se opakují a mají být v mezích slušnosti. Pro mě bylo novum, když Babiš projevil sebekritiku politováním, že byl v KSČ, což sebekriticky přiznal. Projev Babiše beru jako normální, který k tomu výročí patřil.

Babiš v projevu uvedl: „Já jsem byl členem komunistické strany. Nejsem na to pyšný. Jak jsem mnohokrát řekl, nebyl jsem v té době tak statečný a angažovaný jako Havel. Navíc jsem nebyl v listopadu 1989 v Československu,“ uvedl. Věříte tomu?

Věřím tomu přiznání, že není na členství pyšný, a tomu, že nebyl jako Václav Havel, protože Havel byl o level výš, nežli je Babiš, to si řekněme na rovinu. Kdyby Havel viděl, co se děje s jeho odkazem, kdo se ho zmocňuje a kdo o něm vykládá, také by se divil. Tak to hodnotím já.

Proč slova pravdoláska a pravdoláskař jaksi dostala pejorativní význam?

To souvisí s rozdělováním společnosti. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Pravda a láska musejí zvítězit nad lží a nenávistí, bylo heslo Václava Havla a on ho do posledního písmene plnil. Ten, kdo tvrdí, že měl Havel pravdu, hlásí se k tomu a říká, že je pravdoláskař, pro mě není špatný člověk – chce, aby to dědictví pokračovalo. Tak ať se tím řídí, a ne ať ho podkopávají. Já to slovo nevidím pejorativně a toto spojení neodmítám.