Jaké jsou největší slabiny českého zemědělství a projevily se nějak výrazně v důsledku letošního suchého léta?

Slabinou je především to, že v České republice se nacházejí rozsáhlé půdní bloky a chybějí jakékoli krajinotvorné prvky, jako jsou meze nebo remízy, které krajinu stabilizují. Pochopitelně i nadměrně utužená a vyčerpaná zemědělská půda vůbec ničemu neprospívá. To, že jsme měli po dobu tří měsíců sucho, by nevadilo, ale problémem byla nadměrná tropická vedra. Další potíže nastávají, když přijdou srážky v podobě přívalových dešťů. Krajina kvůli utužené půdě není schopná vodu absorbovat, a tím pádem voda stéká pryč z polí. Nemálo s tím souvisí i vysoké procento zastavěné půdy. Denně se zastaví patnáct hektarů, takže za posledních pětadvacet let to znamená téměř 140 katastrů po tisíci hektarech, což už není zrovna malá plocha. Uvědomme si, že při takhle velkém množství „zabetonované půdy“ stačí jakýkoliv přívalový déšť a okamžitě nastávají potíže.

Zmenšující se podíl orné půdy je nevratný proces. Dá se trend zastavěnosti alespoň zpomalit, když už ne zastavit?

Ano, minimálně zpomalit! Osobně navrhuji okamžitý zákaz zástavby v České republice, protože pouze tohle je jediná i efektivní záchrana orné půdy. Pro upřesnění, dané opatření by se týkalo zejména obchodních center a průmyslových zón. Bylo by zapotřebí, aby se stavby povolovaly pouze uvnitř obcí s nějakou omezenou plochou, například od dvou set do pěti set metrů čtverečních. Musí se to přece nějak nastavit, není možné, abychom zastavěli v České republice kvalitní půdy průmyslovými zónami a obchodními centry, to je absolutní nesmysl. Už takhle jich tu máme až dost. Teď je třeba to okamžitě a striktně zastavit nebo hodně omezit, jiná varianta opravdu není. V zemědělském výboru s panem předsedou Faltýnkem teď řešíme otázky ohledně stability krajiny, ale zároveň chci, abychom začali jednat i o problémech týkajících se zastavování orné půdy v České republice.

V jakém stavu vůbec půdní fond v České republice je?

Na konci osmdesátých let rozbory prokázaly, že v půdě je pouze padesát procent humusu, co by v ní mělo být. Bohužel po roce devadesát jsme ji nijak nezlepšovali, ba naopak jsme ji ještě zhoršovali. Proto se v současnosti půda nachází přímo v „žalostném“ stavu. Náprava potrvá dvojnásobek času, než když se ničila. Do krajiny musíme vrátit zlepšující plodiny zemědělství, tj. jetelotrávy, vojtěšku, hrách a další. Musíme se zamyslet nad tím, že velká část slámy nejde zpět v podobě statkových hnojiv, ale do tepláren nebo na další technické zpracování. Ministerstvo zemědělství a životního prostředí musí naslouchat nezávislým odborníkům, kteří mají zdravý rozum a nenahraditelnou praxi a zkušenosti. Dnes je takový model, že do zemědělství nechceme vracet pracovní sílu, ale přitom bychom měli vrátit zpět pracovní příležitosti na český venkov. V zemědělství i lesnictví práce musí být, aby venkov začal nějak prosperovat.

Co s tím, abychom se při snižující se ploše orné půdy nestali jen závislými na dovozu zemědělské produkce ze zahraničí?

Česká republika má úžasnou výhodu v tom, že je v mírném pásmu střední Evropy. Jen je zapotřebí připravit takovou koncepci, pochopitelně nemám žádný problém se na její přípravě spolupodílet, která by ukázala, co se dá v České republice vypěstovat, vykrmit nebo zpracovat. To je jediná cesta ke zlepšení pozice České republiky. Musíme se stát soběstační ve výrobě téměř všech potravin, potom to bude v pořádku. Nebo ještě lépe s mírnou nadvýrobou, protože po kvalitních potravinách poptávka určitě bude.

Jak se na českém zemědělství podepsal náš vstup do Evropské unie?

Jednak z toho pohledu, že kupříkladu v důsledku dotační politiky EU u nás došlo ke kolapsu cukrovarnictví, a tím i k výraznému zmenšení osevní plochy cukrové řepy, ale i kvůli už zmíněným zastavěným plochám, které vedou k tomu, abychom toho pěstovali méně a raději co nejvíce dováželi ze zahraničí. Pokud to byl záměr, byl určitě dokonán se souhlasem „našich“ politiků. To bylo absurdní, přece nikdo, žádná země, žádný soudný člověk by neudělal to, k čemu došlo. Byly dané kvóty vázané na české cukrovary, ale pak je koupili zahraniční investoři, zrušili u nás cukrovary a kvótu si vzali s sebou. To přece musíme vrátit zpět. Myslím si, že Evropská unie je dnes dvacet osm si konkurujících firem, to je třeba si uvědomit. A podle toho je zapotřebí stavět veškerou ekonomiku a vůbec taktiku České republiky. Evropská unie nám nemá co poroučet, i když jsme její součástí. Musíme začít přemýšlet tak, aby tahle země byla soběstačná. Ale to nás musejí zastupovat lidé, kteří budou neústupní v jednáních týkajících se České republiky. Pro mě je politik, jenž řekne, že Brusel něco nařídil, automaticky „hloupý“ člověk, který nemá vůbec v politice co dělat. Pouze „chytrý“ politik řekne, že právě my jsme ti, kteří si o tom rozhodují, aby tato země měla ten „pozitivní“ ekonomický směr.

Českému zemědělství tedy náš vstup do Evropské unie příliš nepomohl?

Rozhodně mu uškodil! Zredukovala se zemědělská výroba na minimum a návazně na to i další zpracovatelské obory na výrobu potravin. Měla tu určitě být zachována zemědělská výroba, pouze v menším rozsahu, než tomu bylo do roku 1989. Bohužel se tu pozavíraly zpracovatelské podniky, výrobny, což mělo i ten dopad, že dnes potraviny vozíme ze zahraničí a nikdo nezná ani původ. Proto když dnes někdo napíše, že je to česká potravina, je to absurdní, protože velká část se k nám dováží.