Na webu Společnosti pro obranu svobody projevu mě v anketě „Co nejvíce ohrožuje svobodu slova v ČR?“ zaujalo vaše tvrzení, že za nejhorší považujete placenou cenzuru v žoldu vládní nomenklatury, která se neštítí téměř ničeho. Co vás k takovému závěru vede?

Když mi to teď citujete, tak mám potřebu poopravit termín „neštítí téměř ničeho“ s tím vědomím, že zde nejsou hrdelní procesy a uranové doly na doživotí. Jenže pozor! Co byla ta covidová doba? Očkování po nádražích a nákupních centrech, tomboly pro zaočkované, porušování zákonů z pozice vlády, uzavírání ekonomiky bez jakýchkoliv studií spojených s touto virózou. Odmítnout očkování mohlo být v kolektivu chápáno jako zápis na blacklist a ztráta práce. A tato neopodstatněná hysterie byla šířena ze všech zpravodajských centrál nejen v Evropě, ale vlastně planetárně. Stejné věty moderátorů, stejná videa ukazující pochodující rakve, smrtelné křeče, plačící postižené, a tak pořád dokola nonstop 24 hodin, 7 dní v týdnu po 2 roky.

Byli pozváni nějací zaměstnanci ze zahraničních univerzit, aby zkonstruovali pandemický model, tedy matematický plán vzrůstajícího výskytu, který fungoval tak, že... s nadsázkou, i kdyby všichni zemřeli, tak vir bude stále nabírat na síle. No a do toho ty lži ohledně vakcín, že neonemocníme, nenakazíme, ne, ne, ne… až do stavu, kdy bylo na JIP více očkovaných než těch normálních. Teď sklízíme tu totalitu v podobě vedlejších účinků a klesající porodnosti. K tomu by se jistě lépe vyjádřili jiní.

Ale hlavně – každý jiný názor bez ohledu, zda se jednalo o experta nebo nositele Nobelovy ceny, byl šmahem označen za dezinformaci. A přesně toto jsem měl na mysli, když jsem uvedl „neštítí téměř ničeho“. Šlo o život.

Našly se sice ostrůvky zdravého rozumu, jehož příkladem bylo třeba Švédsko, kde nepropadli hysterii, ale jinak panikařil celý svět. Jak lze z tohoto pohledu hodnotit konání tehdejší vládnoucí politické garnitury v Česku?