Jaký typ lidí na svých kurzech učíte?

Těžko říct, charakteristiky vycházejí z toho, že ti lidé se chtějí buď něco nového naučit, nebo chtějí získat nový zážitek či zkušenost. Máme mladé lidi kolem 18 let, ale i lidi nad padesát.

Co je učíte?

Pokud se jedná o kurzy přežití v přírodě, tak je to taková pomyslná „svatá trojice“ přežití, rozdělání ohně, stavba přístřešku, orientace, aby se člověk případně uměl někde, někam zahrabat či vyřešit nějakou situaci v divočině s nutností přespání.

Jak jsou na tom ti lidé v těchto disciplínách, když se vám dostanou do ruky?

Většinou to bývá tak, že mají zmáknutou teorii. Praxe ale pokulhává. Ono je rozdíl, když si nastudujete nějaká videa na YouTube, a když pak v terénu máte třeba rozdělat oheň křesadlem, což my děláme.

Kurz přežití v divočině Michala Halíka (Video: YouTube)

A co přežití ve městě? Co je klíčem k přežití v urbanizovaných oblastech, při nějaké výjimečné situaci?

V dnešní době přežití vychází hlavně z toho, být připravený. Když nejste připravený, tak když nic nemáte, nemáte nůž, nemáte křesadlo, tak jste samozřejmě ve velké nevýhodě.

Už když jenom porovnáte z hlediska ostrosti moderní nůž s vyrobeným nožem z kamene nebo z kosti, tak jsme úplně někde jinde. Jinými slovy, z hlediska ostrosti se štíplým kamenem k tomu noži ani nepřiblížíte. Konkrétně u přežití ve městech, je dobré mít připravené nějaké evakuační zavazadlo, nějaký plán minimálně v hlavě počítající s tím, na jak dlouho a kde chcete přežít, a podobně.

Musíte samozřejmě počítat i s tím, že ne všichni v takového situaci, která nastane, potom jsou, jak se říká, ti hodní.

Lidé si v takovéto situaci půjdou po krku?

Obecně každý vychází z toho, že všichni jsou dobráci. To je sice hezká představa, ale jakmile vám jde o život, nebo vy sami jste v problémech, tak tenhle předpoklad už neplatí. V tu chvíli už každý jde sám za sebe. Samozřejmě, pokud jde o přežití, tak velkou výhodou je, pokud můžete s někým spolupracovat.

Zmínil jste význam připravenosti. Co říkáte na fenomén tzv. prepperů, tedy lidí, kteří se na krizové situace v podobě například od nějaké živelní katastrofy až po hypotetické propuknutí jaderné války, připravují?

Tady bych řekl, že záleží na úhlu pohledu. Jestliže vidíte, že svět jde od desíti k pěti, že naše civilizace směřuje ke konci, tak potom být prepperem dává smysl. Já ale na druhou stranu věřím, že civilizace bude fungovat dál. Ty lidi sice chápu, ale jak říkám, záleží na úhlu pohledu. Rozhodně není špatně být připraven.

Dá se přežít i jaderný útok?

Myslím, že přežít se dá ledacos. Zase záleží na tom, jak dobře jste na danou situaci připravený.

V atomovém krytu jaderný útok asi přežijete. Otázkou je, na jak dlouho, a také, když potom vylezete, v jakých podmínkách budete dál žít. Jako jednotlivci toho moc nezmůžeme.

A co se v krizové situaci plně spoléhat na bezpečnostní či záchranné složky?

To bych asi obecně nedoporučoval. Myslím, že 100% spoléhat na někoho jiného v nějaké krizové situaci není nikdy úplně chytré. My razíme takové heslo: spolupracujte ve skupině, ale spoléhejte sami na sebe.

Co to znamená?

To znamená, že člověk by měl být schopen fungovat jako samostatná jednotka a měl by být schopen i sám za sebe ty věci řešit. Měl by spolupracovat, ale neměl by v řešení svých problémů spoléhat na druhé. Lidi by neměli spoléhat takřka na nic. Tady jsou furt věci: stát se o vás postará, Unie se o vás postará, Amerika se o vás postará, Rusko se o vás postará. Nikdo se o nás nepostará tak, jak se postaráme sami o sebe.