Prezident Miloš Zeman chování premiéra Sobotky vůči Andreji Babišovi označil za chování „svině“ a premiéra samotného označil za osobu „s charismatem lahve od okurek“. Má Zeman věcně pravdu? A je dle vás přípustné používat takové výrazy?

Ať už je věcně pravda, jaká je, zřejmě kdyby zůstalo jen u té lahve od okurek, bylo by to jistě většinou na věci přímo neangažovaných lidí přijato jako poměrně vtipný bonmot, nemyslíte? Uvítal bych, kdyby se každý politik krom dalších potřebných a jen pozitivních vlastností snažil veřejnost zaujmout třeba právě slušným humorem. Době i společnosti by to pomohlo.

Na druhé straně si však připusťme, že vyjadřujete-li se jako politik toliko kulantně, nikoho moc nezaujmete. Natož mnohá média.

A vyplatí se Zemanovi, že se „povozí“ na nepříliš oblíbeném Sobotkovi, nebo to bude moc i na jeho voliče?

Pan prezident svůj částečně oprávněný názor již vyjádřil opakovaně a veřejnost i média jej bezpochyby zaznamenala. Zřejmě v tomto bodě začíná platit, že čeho je moc, toho je příliš. 

Jaký dojem z výkonů prezidenta v poslední době máte a myslíte si, že bude schopen přijít s finišem volební kampaně, který mu zaručí Hrad na dalších pět let?

Ve vší úctě, nepřísluší mi takto hlavu státu hodnotit. Ostatně přímo osobně s ním nepracuji, nežiji ani netrávím volné chvíle. Skutečný stav proto neznám, spekulovat se mi nechce.

Psycholog a spisovatel Bohumil Sláma hodnotí na blogu Aktuálně.cz Zemanovo počínání jako důsledek stárnutí. Doslova píše: „Každý psycholog nebo psychiatr ví, že ve stáří se člověk stává jednak rigidnějším, jednak se zvýrazňují jeho povahové rysy. Dobře je to vyjádřeno v pohádkách: Kdo byl po většinu svého života převážně dobrým člověkem, stává se hodným dědečkem či laskavou babičkou, kdo byl charakterově problémový, stává se zlým dědkem nebo ježibabou. Je to tím, že jak mu ochabuje šedá kůra, prosakují ‚spodní proudy‘ a podobně jako u inkontinence moči dochází k inkontinenci emoční. A Miloš Zeman si ‚učurává‘ stále častěji a stále víc.“ Ztotožňujete se s tím? Mimochodem, Sabina Slonková cituje anonymního Zemanova přítele, který mluví o vážném zhoršení stavu prezidenta a jistotě, že ho čeká invalidní vozík…

Nezapomínejte, prosím, že jsem přece jenom lékař. To znamená, že i když nejsem psycholog, popírat jistá pravidla stárnutí by bylo nejen neprofesionální, ale dokonce hloupé. Navíc ani já už nejsem zrovinka jinoch, takže o těchto problémech vím už i něco z vlastního života. Třeba u nás pánů rád připomenu vtipné zhodnocení stárnutí od pana Postráneckého, které jsem slyšel v rádiu: „Stáři je doba, kdy čuráme tak dlouho, pánové, že už se ani nestihneme napít.“

Ale nezapomínejme, že každý člověk je bytost svým způsobem jedinečná. Přestože to pak v dospělosti u mnohých povahou i profesí kývalů a podržtašek už ani moc poznat není. Takže každý z nás dospívá, žije a stárne sice podobně, ale ne stejně. A to platí jak pro lid prostý, tak hlavy států. Nejsem osobním tajemníkem, natož lékařem pana prezidenta. Proto, jaká je skutečnost, nevím. Ale kdybych byl, a tudíž věděl, zase bych měl povinnost mlčet. Více ze mne asi nedostanete.

Invalidní vozík pochopitelně nikomu nepřeji. Ale z praxe vím, jak oproti zdravým umějí někteří lidé i na něm být schopní a platní. Jinak každému slušnému člověku bych přál, aby mohl a uměl stárnout třeba jako Její Veličenstvo Alžběta II. Britům můžeme vedle Brexitu i tuto hlavu státu jenom závidět. Zařídit to však, ačkoliv jsem stále poslancem, neumím.

Navzdory slovům politologů, že vítězem vládní krize je Sobotka, pokračuje série drtivých průzkumů preferencí, kde ČSSD padá a v čele se výrazně drží hnutí Andreje Babiše. Čím to je?

Na to vám odpovím tentokrát slovy mého milovaného humoristického malíře pana Renčína. Pod jedním z jeho nádherných obrázků, na kterém zřejmě po bitvě u Lipan u poničeného vozu sedí potlučení husité, stojí: „Nepřítel byl schopnější, chytřejší a rychlejší než my. Byla to prostě typická zrada.“

K četným problémům ČSSD jsem se otevřeně vyjadřoval po celou dobu mého poslaneckého mandátu. Pravda, jak jsem výše uvedl, asi příliš slušně. Proto si toho hlavně všimli jenom ti, kterých se to týkalo. Vysocí funkcionáři a delegáti sjezdů to zřejmě tak nevnímali. Jejich chyba, jejich zodpovědnost. Velká strana má však holt setrvačnost jako velká loď. Když začnete manévrovat či brzdit za plného chodu až těsně před ledovcem, nedopadne to dobře. A ono nedopadne.