V minulém roce výrazně ubylo zpráv o migraci do Evropy. Lze to přičíst určitému zklidnění situace a uzavření některých tras, nebo k nijak pronikavému zlepšení nedošlo a jen pro média ty informace už zevšedněly?

Všechno z toho je tak trochu pravda. Musím ovšem zároveň předeslat, že jsem na přelomu roku nabádal k posečkání s hodnocením končícího roku v této oblasti. A ono se to potvrdilo jako rozumné. Přišel nejen vánoční masakr v Berlíně. Nejen další ukázka naprosté neschopnosti příslušných bezpečnostních složek něčemu zabránit, ale také cokoliv efektivně vyšetřit. Stejně jako po pařížských útocích, pachatel si v klidu odešel někam do zahraničí a přišlo se na něj zcela náhodou. Našel ho ten, kdo ho nehledal. V čem by mělo spočívat zklidnění? V tom, že ani v srdci Berlína, ani ve vrcholícím adventu není radno chodit na trh, jako se chodívalo mnoho let před tím? Ono se totiž ukazuje, že více než o příčiny té tragické evropské reality, tedy o migraci, jde o fatálnější otázky bezpečnosti, života a smrti, každého z nás. Tragická se ukázala schopnost Evropy dovolit import a rozkvět obludné filosofie, generující odhodlanost vrahů z Berlína, Paříže, Bruselu… A to vše pod pláštíkem svobody a práva, pravdy a lásky, pomoci potřebným, neomarxistického internacionalismu. A najednou, po dlouhé době, se do popředí dostaly podstatně fatálnější otázky bezpečnosti nás všech.

Dnes je každému už skoro jedno, jestli přichází tu či tam denně tisíce nových přistěhovalců, podstatnější otázkou v evropských metropolích – zatím ne u nás – je, jestli a s jakým rizikem ještě můžu jít do práce nebo za zábavou a také jestli se vrátím. Odpověď na podstatně širší otázku, než jestli Evropa zastaví migrační proud, to už dnes málokoho zajímá, bohužel, zejména proto, že většina zná odpověď. Ti současní vládci Evropy toho nejsou schopni. Stejně jako nejsou schopni odpovědět na otázku, proč po Evropě běhá možná patnáct milionů lidí, o kterých nikdo, žádný úřad, nemá nejmenší ponětí, proč desítky milionů lidí v Evropě vzývají, či jejich děti jednou budou vzývat, ideologii nenávisti. Proč žádná pravidla, včetně zdravého selského rozumu, prostě pro všechny Evropany stejně, záměrně neplatí. A samozřejmě není pochyb o tom, že volby v USA zaměstnaly média o něco víc než nekonečné blábolení o tom, jak všechno zvládáme a jak jsme dobří. Možná i proto, že Trump začal nazývat věci sice nevybíravým slovníkem, zato pravými jmény. To je přeci v Evropě nepřijatelné. Krásná a samozřejmě upřímně myšlená lež, to je záruka naší skvělé evropské budoucnosti.