Od minulého týdne musí provozovatelé restauračních zařízení kontrolovat bezinfekčnost hostů. Co na to jako právník říkáte?

Touto otázkou se programově nezabývám. Za rok a půl jsem nepřipustil, aby mi píárové třeštění propagátorů covidu ovlivňovalo život. Ve středověku by si covidu ani nevšimli. Mimochodem – ve světě i v České republice žije v současnosti více lidí než před covidovým mediálním třeštěním. Osobně jsem covid měl a léčil jsem ho tak, jak doporučoval Hippokratés. Totálním půstem. Pouštěl jsem si harmonizující a veselé filmy, četl Švejka, nejdokonalejší knihu o komičnosti systému, meditoval a za tři dny byl covid pryč.

Kdo se sprchuje mediálními negacemi, ten si nemoc přímo objednává. Strach a imunitní systém jsou spojené nádoby. Přitom španělská chřipka po I. světové válce byla mnohem drsnější.

Co se týče nějakých nařízení, vím pouze to, že mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví č. j.: MZDR 14601/2021-25/MIN/KAN, ze dne 27. září 2021 v čl. 1 bod 16 písm. e) uvádí, že pobyt v některých vnitřních veřejně přístupných prostorách je přípustný, pokud „osoba na místě podstoupí rychlý antigenní test (RAT) na stanovení přítomnosti antigenu viru SARS-CoV-2 určený pro sebetestování (použití laickou osobou).“ Z čl. I. bod 3 písm. b), bod 6 písm. c) a čl. bod 8 písm. b) vyplývá, že pokud si uděláte samotest s negativním výsledkem, potom splníte podmínky dané čl. I. bod 16. A v tom případě vám nikdo nemůže zakázat pobývat v restauracích či klubech, můžete se ubytovat v hotelu a můžete i navštěvovat fitness centra. Mimořádné opatření č. j.: MZDR 14601/2021-26/MIN/KAN ze dne 22. října 2021 sice změnilo některé body dřívějšího mimořádného opatření, avšak výše uvedené body platí beze změn i po 1. listopadu 2021.

A teď mi řekněte, proč mainstreamová média nyní ani v minulosti neinformovala, že stačí samotesty? Obdobná ustanovení byla obsažena i minulých mimořádných opatřeních.

Shrňme si i další proticovidová opatření. Která jsou podle vás v pořádku a která právně „na hraně“? Co říci třeba na návrh, že by museli bezinfekčnost prokazovat i zaměstnanci v práci?

Myslím, že téměř v každém Čechovi je kus Švejka. Ale teď nemyslím toho tlustého blba, jak ho nakreslil Lada po Haškově smrti, ale toho šlachovitého řízka, zkrátka rošťáka, kterého by hrál dokonale Belmondo nebo Polívka za mlada. Švejka, jak ho nakreslil Lada do prvního vydání ještě za Haškova života.

Dějiny nás poučily, že žádného vládce nemáme brát vážně. Můžeme jim zamávat mávátky, můžeme si vzít roušky, ale vážně je brát nebudeme. Když nezlomil Čechy Reinhard Heydrich ani bolševik, nepoloží je ani pokroková doba covidistická.

Další věc, kolem které se vedou velké diskuse je to, co se děje kolem pana prezidenta. Co vy říkáte na úvahy aktivovat článek 66 i na stížnosti, že veřejnost není o zdravotním stavu prezidenta dostatečně informovaná, jak z některých míst zaznívá?

Je to boj o zrno. Nic jiného bych v tom nehledal.

Podívejme se i na vaši novou knihu, která nedávno vyšla, „Holky z nezisku“. O čem je?

Píšu romány, protože romány jsou pravdivější než literatura faktu. Kde je literatura faktu z doby, kdy psal Dostojevskij? A Dostojevskij je tady pořád. Román umožňuje jít za fakta, tedy k podstatě věci. A podstata věci není pravda a lež. Podstata věci stojí vysoce nad pravdou i nad lží. Holky z nezisku jsou metaforou současnosti. Tu knihu je možné chápat jako manuál, jak se sebou nenechat ze strany systému orat a zároveň si nenechat od systému přerazit páteř. Oč je tahle doba s celou svou pokrokovostí tragičtější, o to je také komičtější. Hrdina knihy, židovský americký hejsek Abraham, který se poflakuje v Praze, se v ní dostane do konfliktu s českými politickými aktivistkami, které se rozhodly zničit mu ve jménu dobra život. U Abrahama ovšem narazí. Jeho kreativita a belmondovské komediantství je na takové úrovni, že si osvojí pokroková dobová hesla, a začne systém destruovat jeho vlastními frázemi. U soudu, kde mu chtějí odebrat dceru, se například prohlásí za gaye. Zároveň představí svého budoucího manžela, černošského hudebníka, který je zároveň muslim. Vzhledem k tomu, že jsou v soudní síni přítomni novináři, které zařídil pochopitelně Abraham, uvede soud ve zmatek.

Zvláště poté, kdy Abraham prohlásí: „Mám za to, že soud nesmí rozhodovat s předsudečnou homofóbností, ani rasisticky, ani s nenávistí vůči islámu. A pokud ano, ať to prohlásí zde, před očima tisku.“ Pochopitelně, že tím soud zcela vykolejí. Zvláště když Abraham veřejně přednese svou vizi, že bude dceru vychovávat s Hasanem v duchu evropských hodnot. Vzhledem k pokračujícím intrikám obou táborů je Abraham nakonec donucen unést své vlastní dítě z dětského domova, kam ho umístil soud. Mimochodem – v EU dochází ročně v průměru ke 1200 únosů dětí vlastním rodičem. Policisté, kteří ho honí, sice ví, že plní nesmyslné příkazy, ale co mají dělat, když by přišli o výsluhy. Tragičnost i komičnost je přítomna v každém momentě. A katarze? Že lidé, a zvláště pak rodiče, se musí domluvit, jinak je systém zničí. Systém je totiž mnohem drsnější než si dovede většina lidí představit. Nějaký Franz Kafka o tom hodně věděl. Proto se systému nejvíc bojí ti, kdo ho sami představují. A tím jsem i vysvětlil, proč se o tomhle románu nikdy nedozvíte z mainstreamových medií. Cancel culture to nepřipustí. Ale nestěžuju si. S Markusem Cohenem, se kterým jsem román psal, jsme se tak rozhodli. O to víc nás těší, že jeden z předních českých literárních vědců, který dlouhodobě sleduje mé romány, chce napsat o Holkách z nezisku studii pro jakýsi zahraniční vědecký kongres. Ale sám říkal – recenzi na vaši knihu mi nikde neuveřejní. Ne, že bych v knize někoho adresně napadal, to mě nezajímá. Ten obraz je podvratný. A jak říká Milan Kundera, podvratnost je pojmovým znakem románů.