Vývoj během dvaatřiceti let od listopadu 1989 si mnozí představovali jinak. Jak jste říkal loni v rozhovoru k tomuto výročí, „růst životní úrovně je selektivní“. Změnilo se něco, pane profesore, za uplynulý rok?

Během posledního roku se toho událo hodně. Selektivní růst životní úrovně už není hlavním problémem. Tím se stává masový propad životní úrovně. Růst inflace (oficiálně jen o nějakých 5 %, ve skutečnosti mnohem vyšší), zdražování potravin a cenový šok v oblasti energie vytvářejí tlak na celoplošný pokles životní úrovně. Kde jsou ty časy, kdy se existenční hrozby týkaly jen desetiny domácností.

Bude 17. listopad 2021 v něčem výrazně jiný?

Bude stejný jako ty minulé. Budeme si připomínat události, které se seběhly trochu jinak, než jak se o nich dneska vypráví. Budeme vzpomínat takovým způsobem, aby se zapomnělo na jedno z tehdejších hlavních hesel, které znělo „Nechceme být poslední!“  K povstání v Praze došlo, jak už to tak v Praze bývá, v situaci, kdy kromě nás a Rumunů už měli všichni vymalováno. Michail Gorbačov už určitě trnul, že Čechům a Slovákům jako posledním nedojde, že si mohou dělat, co chtějí.

Loni byla setkání k výročí 17. listopadu zrušena kvůli covidu, letos proběhnou za protiepidemických opatření. Lze očekávat víc, než že budoucí vládní strany oslaví zároveň vítězství ve volbách nad populismem a pochválí naši demokracii?

Budoucí vládní strany zcela nepochybně vychválí naši demokracii, protože sebechvála patří k těm několika málo věcem, které zvládají naprosto profesionálně. Určitě se při tak slavnostní chvíli nebude diskutovat o tom, nakolik je demokratické dostat se k moci skrze koalice, z nichž některé se ještě před sestavením vlády stihnou rozhádat a jiné budou maskovat svoji programovou bezradnost alespoň shodou nad rozdělováním postů a křesel. Vzpomínám si, že v listopadu 1989 se skandovalo něco o tom, že namísto vlády straníků by měli nastoupit odborníci. Informace o personálním složení budoucí vlády napovídají, že také na toto heslo se mezitím dočista zapomnělo.

Někomu zní řeči o oslavách 17. listopadu jako boje za demokracii jako nesnesitelný kolovrátek, další se rozčilují, že taková slova jsou plivnutím do tváře všem politickým vězňům komunistického režimu a zmláceným v době Palachova týdnu. Co vy na to?

Myslím si, že jedni i druzí málo čtou sociologické klasiky. Dovolím si připomenout jednoho z nich, a sice Vilfreda Pareta, který je známější jako ekonom, ale byl v nemenší míře také filozofem dějin. Ve své teorii koloběhu elit hovoří o tom, že strategie těch, kdo se ucházejí o moc, zůstává stále stejná. Odpůrci režimu, dokud je jich ještě málo, požadují pouze trochu více místa a svobody pro svoji nepočetnou sektu, říká Pareto. Když se k nim pak přidají ostatní a převládnou, mění se krok za krokem z pronásledovaných v pronásledovatele. Užitečnost jejich bývalého disidentství mizí a narůstají škody páchané novým ortodoxním myšlením. Připomínám, že Pareto nemohl znát ty, kdo ve jménu svobody slova dnes sestavují listiny dezinformačních webů a ve jménu demokracie kádrují kohokoliv, kdo má jiný názor než oni. Nemohl znát ty, kteří dneska označují lidi s jiným názorem za nebezpečnou „pátou kolonu“. To co jsem volně ocitoval, publikoval v době první světové války na straně číslo 1405 svého Traktátu obecné sociologie.

Někteří očekávají víc než rozhovory s disidenty a debaty o evropských hodnotách. Např. známá advokátka Jana Zwyrtek Hamplová varovala, že „půjdeme k totalitnímu dnu“. „Jen namísto stranických knížek budeme nosit všemožné ‚dobrovolné‘ certifikáty,“ zmínila. Mimochodem, už ji zablokovali nejen některé zprávy na Facebooku. Pane profesore, co říct těm, kteří se obávají, že totalita nezmizela s komunisty?

Jana Zwyrtek Hamplová neříká nic jiného než to, co z běhu dějin vypozoroval Vilfredo Pareto. Připomenu ještě jednu myšlenku z jeho díla: Každá nová elita je přesvědčena, že nemůže skončit jako ty bývalé, a věří, že se vyhne spočinutí na hřbitově elit. Tato mocná víra ji pohání k tomu, aby se časem začala chovat jako ti před ní. V této souvislosti mne napadá, že poslanecký klub TOP 09 si nechal v Parlamentu vysvětit kanceláře, které zdědil po KSČM. Smíchávání víry a politiky je dnes velice oblíbené, takže bych se vůbec nedivil, pokud by po skončení své životní pouti měli tito politici a političky v pekle vyhrazeno ubytování v nekomunistické zóně.