Jaké jsou Vaše pocity z toho, že jste obdržel z rukou Miloše Zemana ocenění za Vaši práci? Prožíváte nějakou satisfakci za období, v kterém jste se nesměl novinářské-rozhlasové práci věnovat?

Samozřejmě, že mi to ocenění udělalo radost. Ale největší radost jsem měl vždy z názorů mých synů a dnes také už dospělých vnuků, že jsem se zachoval jako novinář a chlap v srpnu 68. I když jsem si pak v kouři kotelny 18 let ničil plíce, což mi podlomilo zdraví. Se současným panem prezidentem se známe už dlouho, až z husákovské éry. Je to velký svéráz se sloní pamětí, ale názorově se taky rozcházíme. To nám ani jednomu – aspoň doufám – ale nevadí.

V souvislosti s udělováním vyznamenání se každoročně objevují pochybnosti nad některými osobnostmi, které poukazují na jistou kontroverzi v jejich chování, třeba již před mnoha lety. Nebylo tomu jinak ani letos. Jak na tyto projevy nahlížíte? Je správné či plnění jejich role, aby média, bez znalostí okolností, které třeba dotyčného přivedly k určitému typu chování, tyto lidi pranýřovala či znevěrohodňovala?

Odpovím trochu jinak. Po sametové revoluci jsem byl vyzván, abych se stal ředitelem ještě tehdy Československého rozhlasu. Odmítl jsem s poukazem, že nemám žaludek na to, abych se pustil do kádrování. Berte to tedy i nyní jako mou odpověď na vaši otázku…