Hudební kritik a novinář Jan Rejžek skončil v Lidových novinách, kde měl rubriku Poslední slovo. Po letech spolupráce mu bylo oznámeno, že už pro ně psát nebude. K tomu prohlásil: „A já pitomec do poslední chvíle Lidovky hájil!“ Proč myslíte, že musel skončit?

Myslím, že to je v podstatě také příznak normalizace, která plíživým způsobem probíhá ve společnosti. Byl jedním z posledních Mohykánů, který šel za čtenářem za každou cenu, i když pracoval v médiu, ze kterého neměl radost. Je to určitě v souvislosti s atmosférou, která panuje ve společnosti. Je po volbách a ti, kdo měli zábrany, je ztratili, a tak ho vyhodili. Nevidím jiný důvod, protože psal, jak psal celou dobu, a nic se v tom nezměnilo. Nikdy se necenzuroval a nežinýroval, takže nevidím sebemenší důvod.

Jan Rejžek byl známý právě svým nevybíravým a ostrým slovníkem…

Jestli narážíte na jeho vyjádření na sociálních sítích, protože někomu vadila, tak to není žádná novinka. Rejžek na osobních účtech na Facebooku a Twitteru je ostřejší, ale pokud jde o to, jak píše do Lidových novin, jeho recenze, knížky, na tom se nic nemění. Já vidím, jak se Honzovi oklešťuje jeho prostor. Víte sama, že byl nejdříve v televizi, pak v rádiu, teď psal do Lidovek, takže je člověk, kterému se zmenšuje prostor, kde může oslovovat čtenáře. Přitom si vezměte, že nepíše o politice, je jedním z nejlepších hudebních kritiků, které v naší zemi máme. Když si jeho výroky na Twitteru představíte v Anglii, brali by je jako roztomilé podivínství, které patří ke kritikovi. Je smutné, že to někdo řeší, přitom jeho texty jsou brilantní, což nikdo nezpochybnil. Nikdy se nestalo, aby někdo řekl: vy už jste se vypsal a nepíšete dobře. Drží laťku vysoko a Poslední slovo v Lidových novinách bylo poslední rubrikou, co měl. Už dávno byl jeho prostor okleštěn. Co si o tom myslet? 

Říkáte, že jeho texty jsou brilantní. V čem je podle vás tak dobrý? 

Rejžka sleduji od roku 1985, kdy mi bylo patnáct, velmi kontinuálně. V naší zemi není nikdo, kdo by měl takový přehled o anglosaské kultuře. Není jen hudební kritik, ale píše knihy a překládá. Je skvělým znalcem hudební scény a jeho historie je imponující. Působil mezi poradci Václava Havla a podobně, je velmi inteligentní, bytostný demokrat, je vypsaný, umí jazyky a má přehled. Je vystudovaný novinář a toto řemeslo má vlastně v malíčku na rozdíl od jiných. Má všechny předpoklady, aby dobře psal, bodejť by nepsal dobře. A nebojí se. Vezměte si třeba dost srandovní pravidlo: o mrtvých jen dobře. Tak se přece nedá psát, tak se můžeme chovat v rodině, ale novinář by měl poukázat i na negativní věci. Rozhodně bych netvrdil, že je strašpytel.

Jak tedy vnímáte působení Babišových médií v České republice?

Shodou okolností jsem byl nedávno doma na Moravě a od nejmenované dopravní společnosti jsem dostal zdarma Mladou frontu. Četl jsem ji od roku 1990 až do doby, kdy ji převzal Babiš, a měl jsem ji oblíbenou. Od té doby, co ji ovládá Babiš, který vstoupil do politiky, jsem si řekl, že ho nebudu podporovat. Občas jsem si koupil Lidovky, když jsem věděl, že tam bude mít sloupek Honza. Teď, po pěti letech, jsem dostal do ruky Mladou frontu a přečetl jsem ji od prvního do posledního písmenka. Je to strašné a velmi smutné to číst. Úpadek jazyka, témat, tisku, hrůza. Špatná čeština, špatné články, článek z kultury, kde se recenzent rozplýval nad koncertem kapely Mandrage. Představil jsem si Rejžka, jak leze po zdi, protože stojí za to psát půl novinové strany o takové kapele. Máme snad jiné, významnější kapely, které nehrají na Frekvenci 1. Asi na koncertě zrovna byl, copak tak plní svoji funkci recenzenta? Recenzent měl otevírat a ukazovat lidem inspirativní dveře. Proto chodím rád na pořady Jana Rejžka a nejsem sám. Na té poslední seděl Vodňanský. Asi i on má pocit, že mu Honza má co říct. Četla jste v poslední době Mladou frontu?

Ano. Z pracovní povinnosti celkem často.

Dvacet let jsem je četl, pět let jsem je neviděl a ptal jsem se, jestli si dělají srandu. Největší seriózní deník v zemi a tohle mají být témata na první stranu? Bylo mi smutno, bavil jsem se s kolegyní a myslí si, že v takzvaných seriózních médiích nemají lidé přehnaně velkou svobodu. Měl jsem pocit, že čtu Rudé právo.

V našem rozhovoru před volbami jste mi řekl, že „to, na čem Babiš pracuje, je návrat socialismu spojený s likvidací drobných a středních podnikatelů. Jen se to jmenuje Agrofert.“ Jak to vidíte nyní?

Abych pravdu řekl k situaci po volbách, kdy Babiš více či méně úpěnlivě hledá někoho, kdo by s ním složil vládu, kdy vidíme nebývalý vzestup SPD, a když se podíváme na zpochybňování romského holokaustu, tak kdybych měl ještě vlasy, vstávaly by mi na hlavě. Už jsme měli Sládka, ale tohle ještě ne. Je mi z toho smutno. Smutno je mi i z Okamurova spojení s prezidentem. Když tedy nebyl koncentrák, lidé tam byli asi na dovolené, kde umřela třetina z nich a z třiceti narozených dětí tam nepřežilo jediné. Nenazvat to koncentrákem může jen nácek s dobrým žaludkem a ještě do toho brusič.