Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová ustavila další komisi k penzím. Její předsedkyně, rektorka Masarykovy univerzity Danuše Nerudová prohlásila, že výsledkem činnosti komise by neměla být reforma, ale změna systému, jeho adaptace. Co si o tom myslíte?

Trochu mě zarazilo, že nejde o komisi pro penzijní reformu, ale že komise má zadání reformu neřešit. Aspoň jsem to pochopil tak, že paní ministryně nechce řešit reformu penzí. Reforma penzí je podle mne nutná, protože podle všech objektivních kritérií a propočtů je důchodový systém, který máme dnes, dlouhodobě finančně neudržitelný. Ta komise, jak jsem já postřehl, a nevím, jestli správně, má za úkol řešit jednotlivosti, ale ne ten celkový problém dlouhodobé neudržitelnosti systému. A to je podle mne základní handicap této komise.

Nově vzniklá komise se nazývá Komisí pro spravedlivé důchody. Jak předsedkyně komise vysvětlovala v televizní diskusi, je pro ni důležité zabývat se nerovností v penzích mužů a žen nebo zajistit dřívější důchody náročným profesím. Ale není důležitější otázkou, jestli vůbec za pár desítek let na důchody bude?

Přesně tak. Nejdřív je potřeba řešit koncepci, a pak je možné řešit jednotlivosti. Ale vyhnul bych se termínu spravedlivý důchod. Spravedlivý důchod není žádný, protože každý důchod je malý proti tomu, jaký má ten člověk příjem z pracovní činnosti. Úplné spravedlnosti se nikdy nedoberete. Jsou dva pohledy na to, co je spravedlivé při koncipování důchodu pro muže a ženy. To, jestli je to měsíční průměrně vyplácená částka nebo jestli celková částka vyplacená za důchod. Myslím, že oba pohledy jsou relevantní, jeden je spíš ekonomický, druhý spíš sociální, vždycky je mezi tím potřeba najít nějaký kompromis.

Máte na mysli zřejmě to, že ženy, ať už vzhledem k nižšímu mzdovému ocenění nebo kvůli mateřství pobírají nižší důchod než muži, ale vzhledem k vyššímu věku dožití dostávají penzi o několik let déle.

Přesně. Dokonce si myslím, že to je trochu uměle vytvořená záležitost, kterou paní ministryně odpoutává pozornost od celkových dlouhodobých důležitých koncepčních problémů. Protože ten výpočet důchodu je dnes nastaven skutečně rovnoprávně, nerozlišuje podle toho, jestli ten, kdo žádá o důchod, je muž, nebo žena. Náhradní doby jsou koncipovány velmi vstřícně, a to tak, že se náhradní doby nerozmělňují. Například za péči o dítě náleží náhrada ve výši průměru toho, co si ten člověk vydělával v jiném období. Pokud by základy toho, že ke každému člověku se přistupuje stejně, měly být narušeny nějakou pozitivní diskriminací, tak víme, že v mnoha případech pozitivní diskriminace nadělá víc škody než užitku.

Předsedkyně komise prohlašovala, že se věnuje těm jednotlivostem proto, že je lépe začít tam, kde panuje shoda, a teprve pak řešit složitější věci, kde shoda není. A tím je právě problém, jak řešit velký výpadek v důchodových příjmech v příštích letech. Podle ní se nedá dělat reforma, když není konsensus napříč politickým spektrem. Je takový postup podle vás logický?

Myslím si, že je to velmi přesné vyjádření, ale také přesné hodnocení, jakého významu je ta komise, a tím nechci snižovat práci lidí, kteří v té komisi pracují nebo budou pracovat. Je to i předem jasné hodnocení toho, že skutečně není zásadní záležitost řešení důchodové reformy, ale že jde o jednotlivosti, na které ani nevím, jestli je potřeba plýtvat časem tolika lidí. Jde spíš o záležitosti technického charakteru, které umí ministerstvo vypočítat a dát ve variantách. A když si dáte ty varianty na stůl, tak na to asi není třeba několikačlenná komise.

Tato komise k důchodům je už v pořadí čtvrtá. Druhá Bezděkova komise přišla s individuálním spořením v tzv. druhém pilíři, snížením pojistného a jednotnou sazbou DPH 19 procent. Ale hned další – socialistické vláda – druhý pilíř zrušila, aniž by přišla s jiným řešením, které by neprohlubovalo deficity. Myslíte, že po zkušenostech, jak zásadně se liší představy pravice a levice, která je ochotna přistoupit nanejvýš na nějaké změny parametrů v průběžném důchodovém systému, je možné dosáhnout skutečně nějakého konsensu? Přitom jsou jen dvě možnosti na změnu parametrů – zvýšit věk odchodu do důchodu, což socialisté odmítli, nebo zvýšit platby do penzijního systému.

Vyšší platby pojistného jsou z ekonomického pohledu naprostý nesmysl, protože to výrazně poškodí konkurenceschopnost ekonomiky. Už takhle máme odvodovou povinnost jednu z nejvyšších. Tudy rozhodně cesta nevede. Pokud jde o zvyšování věku odchodu do důchodu, tak je to hra na slibovanou, protože všichni, kdo trochu racionálně přemýšlejí, vědí, že když se zvyšuje doba dožití, tak ten systém nemůže přežít jinak, než že se bude zvyšovat také věk odchodu do důchodu. To, že před několika lety sociální demokraté prosadili do zákona jednu větu – zastropování věku odchodu do důchodu na pětašedesáti letech,  je jen přímé lhaní voličům a snaha o to, aby se nepoznalo, že je to přímé lhaní. Vsadím se o to, že do deseti let přijde na základě propočtu návrh, že se strop pro odchod do důchodu má posunout z pětašedesáti na šedesát sedm let, za dalších deset let přijde další návrh, že se strop má posunout ze sedmašedesáti na šedesát devět nebo sedmdesát let. Tak, jak to probíhá ve všech státech, to bude probíhat i u nás. Jinak ten systém, zvlášť bez důchodové reformy, bude naprosto neudržitelný.