V úvodní části našeho rozhovoru jsme se bavili o tom, v jakém stavu je česká společnost, jak je nesmiřitelně rozdělená, rozhádaná, že v ní roste napětí i nenávist. Do jaké míry atmosféru ovlivňuje, že je u moci nejméně důvěryhodná vláda v historii?

To, co jste řekl o naší společnosti, dnes platí prakticky pro každou zemi ve světě. Je pravdou, že ti, kteří politiku sledují, jsou z ní spíše deprimovaní. Neznám až tak žádnou zemi tady v Evropě, která sebe takhle nevidí, i když si myslím, že v minulém století v Anglii, ve Francii, v Německu, ale i v Americe byla určitá duševní nebo mentální spokojenost s politikou větší, než je dnes. Ovšem dnes je svět úplně jiný. Společnost se rychle atomizuje. A zase je to na základě globalizace a digitální technologie, která je rychlejší, než je ta politika; vždyť dnes se vysoká politika dělá přes Instagram nebo přes síť X. Je běžné, že prezident může střílet od boku jako nedávno Macron, bez jakékoliv konzultace, a do pěti vteřin změní směr celé země. To je strašně nezdravé. Demokracie a občanská participace tím ztrácí relevanci, poněvadž celý mechanismus demokratického rozhodování – posadit se, probrat, rozebrat a dojít ke konsensu přes dialog, se stává méně relevantní. A co se týče naší země, jsou i další faktory, které nás určují k neúspěchu politiky jako takové.

Jaké faktory máte konkrétně na mysli?

Zaprvé jsme nikdy neměli dost času, abychom se naučili sami nad sebou vládnout. Zadruhé jsou tu dva fatální faktory v naší politice, které garantují neúspěch. Tím prvním je, že celý systém je přecpaný. Není možné dělat pořádnou politiku, když každý mluví do všeho. Praha má více než 50 radnic. Londýn má jednu. V Praze zastupitel reprezentuje tisíc lidí, v Londýně 75 tisíc. Ani jedna radnice v Praze není propojená s druhou, každá má své grafické stránky, svoje oddělení na všechno možné. Úplný nesmysl. Stačí jedna radnice, jedna budova, jeden úřad tak, jak je to všude jinde ve světě. Pak máme senátory, hejtmany, poslance, starosty.

Ve vesnici, kde mám ordinaci, žije 500 obyvatel, máme tam starostku a sedm zastupitelů! Tam ani nemá být starosta, tam má být úředník, který plní a dohlíží na rozpočty, co jdou z hlavního města kraje. No a to další, co to navíc hendikepuje, je, když máte koalice, hlavně koalice, jako máme teď, kde je pět stran u vlády, přičemž samozřejmě nikdo nemůže za neúspěch, ten svádí na ostatní, zatímco všichni berou kredit za úspěch. Ta nejvyspělejší demokracie je taková, kde jsou jenom dvě hlavní strany. Jedna vyhraje volby a má plné řízení, druhá jde do opozice. Tím se okamžitě ví, kdo za co může. Jenže tohle my tady nikdy mít nebudeme.

Mohla za téměř tři roky, co je pětikoalice u moci, vůbec v něčem splnit očekávání právě proto, že je tak různorodá? Jaké vysvědčení byste jí vystavil?

Abych to dotlačil do větší provokativnosti, tak řeknu, že je úplně jedno, kdo vládne, pokud se jedná o svobodnou demokratickou stranu, která má demokratické mechanismy. Vždyť absolutní většina našich zákonů je podmíněna Evropskou unií. Máme míň občanů, než má Londýn, ale organizačně je to politicky tak přecpané, že by si člověk myslel, že je nás tu bilion. Takže se ptám, do jaké míry můžeme na úrovni vlády překormidlovat tento stát tak, že by to vedlo k zásadním změnám, které jsou čistě pod naší kontrolou a které jsou jednoduché a smysluplné. Takže za komunikaci bych dal vládě pětku. Co se týče ekonomiky, tak jak jsem řekl, když se podíváme na absolutní počet chudých lidí, jsme na tom velice dobře.

Jenže mě vždycky zajímají ty nejchudší vrstvy, a nejspíš ten psychologický faktor, který je teď všude přítomný, že jsou lidé z politiky zklamání.