Před téměř půl stoletím, když jste odešel z Československa do Švédska, vám nový domov v tak úžasné zemi musel každý závidět. Splnila tato výrazná životní změna veškerá vaše očekávání?

Před půl stoletím to byl jiný svět, a hlavně jsem ten svět tehdy z osobního hlediska viděl jinak. Bohužel, mé vidění bylo tehdy zkresleno železnou oponou a nedostatkem objektivních informací o světě. V prvé řadě jsme byli ovlivněni dezinformací komunistického režimu o okolním světě, Západ nám líčili v černějších barvách, než byla pravda. Protože jsme to věděli, dělali jsme si často naopak obrázek Západu růžovější, než byla skutečnost. Z toho po emigraci vyplynulo jisté zklamání nad stavem věcí na Západě a měli na tom vinu čeští dezinformátoři té doby.

Na druhém místě je třeba ukázat na to, že Švédsko jako stát provozuje už dlouho efektivní propagandu o jakési výlučnosti té třetí, švédské cesty mezi kapitalismem a socialismem, a to i v zahraničí. Tato propaganda byla sice zčásti pravdivá, ale zčásti silně přikrášlená. To přispělo také k příliš vysokým očekáváním imigrantů.

Jaro Pleva je častým přispěvatelem serveru Neviditelný pes. Archiv jeho článků najdete ZDE.

Ale zatímco v minulosti propaganda problémy nepřinášela, v posledních dvou letech je tomu i v souvislosti s migrační krizí jinak. Jak se její negativní vliv na samotné Švédsko nejvíce projevuje?

Snaha vypadat před světem jako výlupek všech ctností vyvrcholila v posledních letech samovyhlášením se za „humanitární velmoc“ a to se projevilo snahou ospravedlnit neomezené a nekontrolované přijímání statisíců migrantů bez ohledu na jejich kvalitu, ba dokonce bez ohledu na vlastní možnosti země tyto často ilegální přistěhovalce začlenit do společnosti, ubytovat či zaměstnat. Obyvatelstvo platí horentní náklady na ideologický sociálně-inženýrský projekt, aniž by se ho někdo ptal na souhlas.

Levičácké elity vnucují všem jakýsi obraz obecné rovnosti všech lidí na zemi, nazývaný „värdegrund“, přibližně přeloženo „hodnotový základ“, v němž jsou si všichni bez výjimky rovni, pracovitý, poctivý občan stejně jako zloděj a parazit. Tento výraz se stal zaklínadlem, kterým „činitelé dobra“ mohou kohokoli osočovat a mlátit po hlavě, pokud se jeho mínění odlišuje od toho jejich. Je proto třeba vystoupit s protestem, že migrant, který své příjemce nenávidí, zapaluje jim auta a napadá je na základě své nenávistné ideologie, nepatří mezi rovnocenné občany, které je třeba chránit. O takových banálních samozřejmostech se dnes musí mluvit, a zastánci tohoto egalitářského nesmyslu napadají namísto pachatelů oběti, které se odvažují ozvat.

Dá se srovnat štědrost a vstřícnost švédské společnosti vůči nově příchozím před desítkami let s tou, které se těší ti, co se do země vydali v poslední době?

Život emigranta obsahuje mnoho nových zážitků, pozitivních i negativních. Vybudovat novou existenci a domov vyžaduje cílevědomou a tvrdou práci. To ovšem neplatí pro dnešní migranty, kteří jsou bez jakéhokoli přičinění zahrnuti blahobytem, jaký nemá ani mnoho důchodců, kteří celý život pracovali a platili daně. Sám jsem po příchodu v šedesátých letech nedostal ani korunu zadarmo, jen půjčku, kterou jsem ale samozřejmě musel dlouho splácet. Podle mne to tak je v pořádku, ale dnešní přístup k migrantům bez jakýchkoli nároků je mi zcela nepochopitelný. Snad mají pravdu ti, kdo je považují za tzv. volební dobytek štědrých levicových stran, a to nejen ve Švédsku.

Když jsem začal tím, že vám musel nový domov dříve každý závidět, tak kdo si poslechl začátkem roku rozhovor ve Švédsku žijící české spisovatelky Kateřiny Janouchové pro webovou televizi DVTV, tak by s vámi už asi neměnil. Nebo otevřeně lhala tvrzením, že Švédsko přestává zvládat migraci, jak k tomu napsal Jiří Pallas, který po podpisu Charty 77 do Švédska emigroval a tamní prostředí tak zná velice dobře?

Řeknu rovnou, že Kateřina Janouchová má naprosto pravdu a nepřehání. Za posledního půl století se Švédsko velmi změnilo – a z větší části ne k lepšímu. Dnes žijeme v době temna. Slyšel a viděl jsem ten rozhovor a naprosto s ní souhlasím. Naopak bych to upřesnil tak, že paní Janouchová se vyjadřuje velmi mírně a ohleduplně o současných poměrech ve Švédsku a rozhodně nepřehání. Že „země přestává zvládat migraci” je understatement (příliš slabé vyjádření, pozn. red.), podle mne vládne do značné míry lokální anarchie. Právní stát měl už delší dobu jisté problémy a s migrací se jeho slabost ukázala v celé nahotě. Policie není schopná zajistit ani zákonný pořádek, ani bezpečnost občanů, a pravděpodobnost postihu zločinců je minimální. Ideologicky motivovaná ochrana migrantů má za účel zamlžit, že vláda a stát nese vinu na nárůstu zločinnosti, protože přijímají masy migrantů z nefunkčních zemí bez jakékoliv kontroly jejich identity a záměrů. Přijímají dokonce vracející se džihádisty, kteří bojovali za Islámský stát, a zacházejí s nimi jako s nevinnými sociálními případy, kterým je třeba pomoci.

Je dost naivní si myslet, že se tato anarchie dá delší dobu zamlčet, i když média se snaží, jak mohou.

Znamenalo by to zamlčet, co švédští občané denně zažívají, aniž by státní moc projevila zájem: rostoucí počet „no-go“ zón, kde policie nedokáže plnit svou povinnost, denně hořící auta a budovy, střelba na ulicích, vandalizace, přepadání a znásilňování, potyčky a vandalizace na ubytovnách migrantů, útoky na policii, hasiče a zdravotníky při výkonu služby.

Zatemňování dosahuje takové úrovně, že policista, který se otevřeně zmínil o vysokém podílu migrantů na zločinnosti všeho druhu, byl svými nadřízenými postaven před soud. Když ho soud osvobodil, vymysleli si šéfové jiné obvinění – neoprávněný zásah do policejního registru dat. Za vším je ovšem vidět i vliv říšského policejního šéfa Dana Eliassona, politruka dosazeného právě za účelem ochrany nikoli občanů, ale vládní ideologie. Ano, to je ten co vymyslel pro ohrožené ženy náramky s nápisem „Neznásilňovat!“