Pane docente, psal jste na sociální síti, že vláda i epidemiologové podcenili několik faktorů. Mezi nimi ochotu podřizovat se omezením u mladých lidí, hlášení kontaktů, testování pracovníků domovů důchodců. Zmiňujete i toto: „Když se rozeběhla epidemie v říjnu a listopadu, mělo dojít k dočasnému vypnutí celé ekonomiky s výjimkou životně nezbytných výrob a služeb. Kdo by chtěl vyrábět, musel by na vlastní náklady denně testovat. Restauratéři a hoteliéři by pak nemuseli žehrat, že jsou obětními beránky.“ Myslíte si, že by vypnutí ekonomiky s výjimkou životně nezbytných výrob, případně denní testování v podnicích mohlo být řešením i teď? Mimochodem, zaznívá, že je potřeba mít i 6. stupeň PES. 

Je jasné, že současná pravidla nejsou účinná tak, jak by bylo žádoucí. V Německu uvažují o dalším přitvrzení včetně zpřísnění režimu na hranicích. Zpřísnila i Velká Británie. U nás některé velké podniky skutečně pravidelně testují zaměstnance. Není to ale pouze na jejich náklady, nýbrž využívají systém antigenních testů, které jsou dosud 1x týdně placeny ze zdravotního pojištění. Stát měl sám tuto metodu uplatnit i u svých zaměstnanců včetně kritické infrastruktury, a jít tak příkladem. Stále jsem přesvědčen, že právě do těchto aktivit měl stát především investovat prostředky na úkor nefunkční „chytré karantény“. Zavést hromadná testování až před Vánoci bylo pozdě. Je třeba také nepolevit v omezeních ani během očkovací kampaně, protože se ukazuje, že jedna dávka opravdu nestačí, jakkoli někteří odborníci tvrdí opak. Ale ti zatím mohli čerpat pouze ze studií, které předložili výrobci vakcín. A ty byly zřejmě nadměrně optimistické.

6. stupeň PES nepotřebujeme. Ostatně praxe vypadá tak, že PES nepotřebujeme vůbec. Vynutila si ho opozice a zájmové skupiny, které jej využívají k nátlakům. Složité výpočty reprodukčního čísla, kterým málokdo rozumí, a podobná kritéria mohla být nahrazena jasnými čísly nakažených, hospitalizovaných, zemřelých. Situace si vynucuje, že se fakticky tak děje už teď. Systém se neustále upravuje. Už týden jsme ve stupni 4, ale musíme držet opatření ve stupni 5 kvůli přeplněným nemocnicím a krematoriím. Podle mne definitivně krachuje iluze o „řízení“ epidemie salámovými, byť velmi sofistikovaně vymyšlenými metodami. Myslím proto, že by pouze stačila jedna hranice – například počet nově hospitalizovaných denně nebo celkový počet hospitalizovaných (číslo by museli stanovit odborníci), do níž by platila jen základní omezení (zakrytí dýchacích cest, dezinfekce, omezení počtu osob při setkáních a aktivitách atd.), a při jejím překročení naopak tvrdý lockdown s výjimkami založenými na pravidelném testování. Pro jeho zrušení by platilo z důvodu prevence ovšem jiné (nižší) číslo než pro jeho zavedení. To by oslabilo neustálé protesty a diskuse o tom, zda se lidé nakazí tam či onde.

Když jste se vyjadřoval v rozhovoru pro PL loni koncem října, říkal jste, že vláda dělá „maximum možného“. Pane docente, jak situaci vnímáte teď? Máme nouzový stav, otevřená jsou pouze papírnictví a obchody s dětským oblečením, přibývá očkovaných…