Životní úroveň vlastní domácnosti ohodnotilo jako velmi dobrou, nebo spíše dobrou dohromady 55 procent účastníků průzkumu CVVM. Pouze 11 procent lidí ji pokládá za špatnou a ostatní ji hodnotili neutrálně – jako ani dobrou, ani špatnou. Hodnocení se vytrvale zlepšuje zhruba od roku 2013, kdy začala opadat celosvětová ekonomická krize. Tuzemskou hospodářskou situaci hodnotí jako dobrou 45 procent obyvatel České republiky, 37 procent dotázaných ji ohodnotilo neutrálně a podle 16 procent lidí je špatná. Dá se při pohledu na tyto výsledky říci, že se máme líp, jak slibovalo hnutí ANO svým sloganem před pár lety, kdy vstupovalo do politiky? Líp myslím jen z ekonomického pohledu, abychom se nedostali na tenký led diskusí o demonstraci proti Andreji Babišovi na pražské Letné.

Rozhodně se v průměru líp máme, protože hrubý domácí produkt na hlavu od onoho roku 2013 stále roste, tedy v průměru za celou společnost musí nutně růst i životní úroveň jednotlivých rodin. Pochopitelně průměr nepostihuje každou jednotlivou domácnost, u jednotlivců se může situace i zhoršit. A nejde jen o rostoucí výši příjmů, jde i o takové věci jaké dlouhodobě klesající míra nezaměstnanosti, klesající počet uchazečů o jedno volné pracovní místo a podobně. I z tohoto pohledu se tedy domácnosti mohou cítit sebejistější.

Na druhou stranu se sloganem „ANO, budeme se mít líp“ to nemá nic společného, jelikož tento vývoj nikterak nesouvisí s hospodařením vlády, ale jde o to, že se k nám propisuje pozitivní vývoj v zahraničí. Ten skončil přibližně v létě 2018, od té doby se už v zahraniční i u nás mnohé makroekonomické statistiky zhoršují, ale zatím ještě ne tak dramaticky, aby si toho domácnosti všimly. Zatím totiž milosrdně k domácnostem jde spíš o zhoršování makroekonomických ukazatelů majících přímý dopad na podnikovou sféru.

Z předběžných dat, která zveřejnila Česká národní banka, vyplývá, že bankám a spořitelnám v Česku v prvním čtvrtletí stoupl čistý zisk meziročně o 128 milionů na 18,34 miliardy korun a že mají našlápnuto k dalšímu „dobrému ročníku“. O čem tato čísla českých bankovních domů vypovídají?

Vlastně jde o přímý důsledek vaší první otázky. Vzhledem k tomu, že se domácnosti v předešlých měsících cítily ekonomicky relativně dobře, mohly si dovolit slovy ekonoma kupovat „zbytné zboží“. Přeloženo: Mohly si dovolit víc, než jen myslet na to, kde sehnat chleba k večeři, a mohly „investovat“ do toho, co je považováno za určitý „luxus“, bez kterého se dokážeme ve skutečných problémech obejít. To jsou takové věci jako pojištění, některé komplikovanější spořící a investiční produkty a podobně. Dají se sem počítat dokonce i investice do hypoték. To všechno bankám v uplynulých kvartálech pomáhalo.