Vy jste se před týdnem zúčastnil charitativní akce Srdce pro děti, spolu s dalšími asi padesáti umělci. Museli Vás dlouho přemlouvat?

Vůbec ne. Pomáhám rád, když můžu. Myslím si, že my, kteří se aspoň zatím máme líp, bychom měli pomáhat těm, co jsou na tom hůř. To je to, co v téhle zemi chybí a začíná se vytrácet, sociální smír, solidarita, ochota pomoct jeden druhému. Od politiků, nebo většiny z nich, to snad ani čekat nelze.

Jak by se podle vás měli politici změnit?

Ti se nezmění! Měli by jít do pr…, protože to, co tam je a co tam předvádí, je katastrofa, zoufalství a vrchol. Měli by hlavně trochu myslet na lidi! Jsou samolibí, sebestřední, arogantní. Chybí jim pud sebezáchovy. Chtělo by to od „Ježíška“ jiný politiky, protože tohle špatně dopadne.

A jiný nápad pro to, jak by republika mohla fungovat, byste měl?

Je to smutný, ale to co říkají někteří lidi, že by nebylo špatný vrátit se k monarchii. To mělo svůj řád, svá pravidla a ten panovník se někdy taky choval děsně, ale vesměs to mělo nějaký řád a pořádek. Nejsem žádný monarchista, ale možná by stálo za to nad tím uvažovat. Měli bychom ale opravdu svou identitu, protože takhle jsme jako Češi bohužel spíš „poddruh“.

Co Vám v této zemi vadí, chybí?

To, že na sebe nejsme a nemůžeme být hrdí! To, že být Čechem je pomalu ostuda. Vadí mi, že třeba v Praze je spousta nápisů, cedulí a všeho v angličtině nebo jiných řečech. Bydlím v centru v Pařížský ulici. Tam pomalu neslyšíte češtinu. Vždyť je to hrozný. Nevadí mi třeba Amerika, byl jsem tam více než dvacetkrát, v Austrálii mám i část rodiny, ale tohle mi vadí, všechno v angličtině a pořád musíme lézt někomu do zadku. To mi vadí.

Je ještě něco, co Vás tady štve?

To, jak se někteří mladí chovají ke starým lidem. Není úcta ke stáří. V každém kmenu, národě, i v minulosti si starých lidí vážili. Byla to vlastně ta největší moudrost toho druhu. Teď? Je to póvl, odpad, obtěžující hmyz. To je strašný. Když vidím ty mladíčky v kravatách, sotva je jim třicet a rozhodujou o vyhazovech lidí, kteří ve fabrice nebo podniku dělají čtyřicet let, chce se mi zvracet. Co oni dokázali? A když slyším řeči, že důchodci jsou špatní a „vyjídají“ republiku, to se mi otevírá kudla v kapse. Ale že ti chytráci už neříkají, že tu celá léta dřeli a dělali, aby se tihle mohli mít, jak se mají, to už nevidí. Stejně tak je to v divadlech, u filmu, u herců. Je ponižující, když nějakej sedmdesátiletej herec musí hrát v divadle za 11 tisíc měsíčně, aby zaplatil nájem a měl na jídlo, protože u filmu má štěky.