Vzpomenete si na to, co jste dělal v pátek 17. listopadu 1989 a jak jste ten den trávil?

Tak na to si vzpomínám přesně. Přes den jsem byl na Vyšehradě a pak jsem odehrál Kafkovu Ameriku v Ypsilonce. Večer jsem také hrál, ale udělal jsem si přestávku a vylítnul ven, neboť se ke mně dostala informace, že na Národní se něco mele. Jenže já vylítnul na ulici s obuškem v ruce – v tehdejší hře jsem totiž hrál policajta - což možná některé lidi velmi překvapilo.

Zapojoval jste se vy osobně do listopadového dění? Setkával jste se třeba s lidmi v divadlech, kde namísto hraní herci s diváky vedli ony známé revoluční diskuze?

Jezdil jsem tehdy hlavně mimo Prahu po různých městech a tam jsme vyprávěli, co se děje v Praze.

Všeobecně bývá za největší osobnost české politiky posledních pětadvaceti let označován Václav Havel. Co o něm soudíte?

Já jsem Václava Havla znal docela dobře. Poprvé jsem se s ním setkal již v roce 1974, i na policejním výslechu v dubnu 1989 jsem řekl, že to je jeden z nejslušnějších lidí, které jsem kdy poznal. Ať si každý dnes říká, co chce, ale já si myslím, že je velká škoda, že už tady mezi námi není. Byla to nějaká jistota, opora, která nám tady chybí a nevím kdo a kdy ji nahradí.

Jak vnímáte kritické hlasy na jeho osobu? Nedávno třeba Václav Klaus o Havlovi řekl, že i když to fakticky nebyl komunista, tak mentálně v mnoha ohledech tím reformním komunistou byl a také prý nechtěl politickou demokracii standardního typu...

Tak tomu já nerozumím, ovšem přičítám takové řeči lidské ješitnosti. Té rozumím. Václav Havel ale samozřejmě nebyl člověk, který by byl úplně bez chyb, to není nikdo. Ovšem jde o to, co pro nás jako národ udělal. On přesahoval onen politický rozměr a vždycky myslel nějakým způsobem dopředu. Když se podíváte na film Odcházení, kde jsem měl možnost i já hrát - i když kritici tento film sepsuli, což byla možná jen nějaká zášť – tak si přesto myslím, že ten film bude aktuální i za dvacet, třicet let. To je příběh o moci a o odchodu... Ten film má velký přesah.

Když už hovoříme o Václavu Havlovi, tak nelze opominout disent. Komunisté ale dnes disent bagatelizují jako málo početný, marginální a živený ze zahraničí. Co o tom soudíte?

Tak takto se o disentu nedávno rozhovořil Miloš Jakeš, ne? Jakeš, to je kapitola sama pro sebe! Já jsem ten rozhovor s ním četl, kde o disentu hovořil. Jenže na ta jeho vyjádření nejde nic říci, jeho slova jsou totiž úplně k neuvěření! Já ale obdivuji jeho vitalitu ve dvaadevadesáti letech. Oni se ale ti soudruzi vždy drželi – Štrougal měl nedávno devadesáté narozeniny, Biľak se také dožil úctyhodného věku, tomu také bylo nějak přes devadesát let, ne?