Po návštěvě ministra Hermana na sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu a jeho oslovení "milí krajané" se v politických kruzích u nás rozpoutalo názorové peklo. Jak byste okomentoval jeho návštěvu i tyto reakce? Co svědčí o dnešní době a našem "naturelu"?

Krajané to opravdu jsou. Já jsem prožil roky mimo svou vlast a zůstal jsem krajanem. Pan ministr velmi jasně rozlišoval na české i na sudetoněmecké straně pachatele a oběti. Takže ta linie mezi pachateli a oběťmi není národnostní. Právě sepisuji texty o oné době divokého vyhánění. Nacisté utekli, protože věděli hodně. Naši spoluobčané, tedy „krajané“, zůstali, ale doplatili na to. Kritici Hermanova vystoupení neznají poměr kolaborace a odboje u obou skupin české kotliny. Měli bychom smeknout před intenzivním odbojem v tzv. Sudetech. Na popravištích - mám dokumenty třeba z Liberce -  stáli Češi vedle Němců. Akceptuji rozdělení na pachatele a oběti. To stačí a je to něco úplně jiného. První vězňové německých koncentračních táborů, kteří pocházeli z ciziny, byli sudetoněmečtí komunisté, sociální demokraté a kněží. Bylo to po Mnichově a máme spoustu důvodů se jim poklonit. Sám jsem hrdý „sudetský Čech“. Maminku a její rodinu po sudetské krizi nikdo nevyhnal. Jen byli občany druhé třídy. Paušální teze, že v roce 1938 došlo ke kompletnímu vyhnání Čechů z pohraničí, není správná. A měli bychom uctít památku těch Němců, kteří i po roce 1938 mluvili s Čechy, ale také těch Čechů, kteří pochopili, že vyhnání sudetských Němců bude pro zemi ztráta. A byla. 

Máme se ale bát sudetských Němců?

Já se bojím spíše komunistů, tedy dědiců zločinného režimu, kteří se stále ještě nepoučili. Jejich předchůdci navázali bez pauzy na běsnění nacistů a dodnes dělí lidi podle paušalizovaných představ.

A propos - Němci přece tvořili velkou část obyvatel Českého království. Jaký vlastně měli vztah ke králi a císaři Karlu IV., kterému mi říkáme "český", i když v jeho krvi kolovala krev dalších národů. Tehdy byla Praha centrem života také Židů, nejen Čechů a Němců…

Taky musíme stále znovu připomínat, že tehdy nějaké národní či národnostní dělení neexistovalo. Karel IV. nebyl dobrým císařem Židů, ale jinak chápal, že otevřenost je základem prosperity a viděl vše spíše geostrategicky. Kolování krve, to je terminologie, kterou nemám moc rád. To v nacistech kolovala „árijská krev“ a mohli se z toho podělat. Nepodělávejme se z toho! Ani dnes. Proč máme lidi s německým jménem Klaus, kteří pak v komentářích nacionalisticky prskají, a proč mezi sudetskými Němci je tolik Sykorů a Slawiků? To se zamíchalo již před staletími. Karel IV. měl samozřejmě moc založenou na něčem jiném. Byl totiž vším „z Boží milosti“.  Takže proč jsme to dnes my, kteří takhle dávají přízvuk na „národní identitu“? To bychom měli pak hovořit o Karlu I., což on jako král opravdu byl. A ta Boží milost se odvozovala od Bible, kterou bych dnes téměř předčítal někde na náměstí. Není tam nic o nenávisti vůči uprchlíkům. To se ovšem musíme ještě naučit – v dějepise.