Jak se vlastně v ČR máme? Dle makroekonomů už předstihujeme některé západní země, spíše ty jižní. Praha je jedním z nejbohatších regionů EU. Na druhou stranu, řada občanů nemá nashromážděné rezervy k přežití ani na jeden měsíc. Exekuci už má 863 tisíc obyvatel České republiky, což je téměř desetina lidí starších 15 let. Za poslední rok jich přibylo 31 tisíc. Vyplývá to z aktualizované mapy exekucí, kterou sestavilo neziskové sdružení Otevřená společnost. Kolem 151 tisíc lidí má dokonce přes deset exekucí…

Narůstající společenská a majetková nerovnost představuje v první řadě bezpečnostní riziko. V Komunistickém manifestu Karel Marx a Bedřich Engels psali o proletářích, kteří mohou ztratit jen své okovy. Jak to dopadlo, nám oficiální propaganda připomíná dnes a denně. Pro lidi v bezvýchodné situaci pak může být přitažlivý také islamismus, protože například neuznává existenci úroků. Politické hnutí, které zneužije sociální frustraci nemusí symbolizovat jen barva rudá nebo hnědá, jak to známe z minulosti, ale také zelená a černá, obvyklá v takzvaném Islámském státu.

Zásadní téma je, zda jsme ekonomickou kolonií Německa či EU. Jsme? A lze s tím něco dělat, abychom nebyli?

Jsme kolonií Západu, jeho nadnárodních firem. Historie ukázala, že proces svržení koloniálního jha trval až šedesát let od zahájení snah o emancipaci. Jediná možná cesta je nevolit loutky a kolaboranty, využívat našeho členství v EU a NATO naopak v náš prospěch, poukazovat na to, že od nás více berou než nám dávají. Začít bychom měli hned v roce 2019 ve volbách do Evropského parlamentu. Vzorem nám může být česká reprezentace ve vídeňské Říšské radě, která ji dlouhá desetiletí využívala pro prosazování svých požadavků. Náš vztah k Bruselu se hodně podobá tomu, co cítili a prosazovali před více než sto lety čeští politici ve Vídni. Ovšem tehdy pro ně byla obrana národních zájmů samozřejmostí.

Lze nějak zabránit, aby nadnárodní firmy od nás vyvážely své zisky?

Lze je zavázat k tomu, aby část zisku u nás investovaly, což je schůdné a racionální řešení.

Sociolog Jan Keller ve své knize Evropské rozpory ve světle migrace upozorňuje na to, že daňová zátěž se stále více přesouvá na střední vrstvy, které „táhnou“ chod státu, zatímco velkým firmám se daňová zátěž snižuje, některé navíc zdaňují v daňových rájích…

Evropská unie po dvou tisíciletích kopíruje postup západní části Římské říše, která dělala totéž. Osvobodila od daní bohaté a církev, ale svobodné občany zdanila tak, že jim na osudu císařství přestalo záležet, takže rychle podlehlo náporu barbarů, které většina rolníků a řemeslníků vítala jako své osvoboditele. Zvyšování daňové zátěže středních vrstev proto představuje osvědčený recept na kolaps civilizace.

Neměla by být klíčová strategická a síťová odvětví pod kontrolou státu? Již středověky stát si chránil své „regály“…

Nejen středověký stát, jde o praxi celé řady současných zemí včetně velmocí. Energetika, voda, nerostné suroviny, tedy skoro vše, co u nás v ČR chráněno není, naopak ony střeží jako oko v hlavě.