Vaše nová kniha o sebedestrukci Západu s názvem Střízlivění možná přivede některé čtenáře k otázce, jakou roli v tom ničení sebe sama může hrát politické vedení v těch zemích, které do EU vstoupily po 1. květnu 2004, tedy i Česka. Je z toho pohledu nevýznamné, zda je u nás premiérem Petr Fiala, pro něhož je slovo z Bruselu slovem božím, nebo Andrej Babiš, který verbálně s ledasčím z Unie pocházejícím nesouhlasí, nebo někdo třetí, kdo by dokázal nejen slovně oponovat, ale i konat proti tomu, co nevyhovuje českým zájmům?

V té knize vyjadřuji domněnku, že jednotlivé země a národy Západu, kam počítám i nás, budou na novou situaci reagovat různě. Některé budou setrvávat ve snění o převaze nad celým světem a ve snění nad domnělými výhodami globálního volného trhu. Jiné se vydají vlastní cestou tak, aby využily změněné situace k vybudování něčeho nového. To je případ Maďarska, ale i Rakouska, které vzbuzuje méně pozornosti, nicméně jde podobnou cestou jako Maďarsko. Národní vlády v tom hrají naprosto zásadní roli – pokud se jim podaří reálně převzít moc. Ono se totiž může stát, že země bude mít dobrého premiéra, ale fakticky bude nadále řízena aliancí nadnárodních korporací, post-sorosovských neziskovek a amerických tajných služeb.

Premiér Fiala znamená pokračování a urychlování civilizačního úpadku. Premiér Babiš znamená jeho zpomalování. Znamenali by premiér Okamura nebo premiérka Konečná zvrat? Možná. Nevíme to.

Rozhodně ale platí, že v tuto chvíli musí být prioritou odvrátit dvě bezprostřední hrozby. Tou první je kolonizace naší země muslimskými hordami, tou druhou válka s použitím zbraní hromadného ničení. V obou těch záležitostech je celá opozice od ANO po Rajchla stejně jednoznačná a stejně razantní.

Co je ale jejich razantnost platná ve světle servility pětikoaliční vlády, což se prokázalo i při přijetí migračního paktu, který v únoru schválili zástupci členských států Evropské unie. Česko svou původní bezvýhradnou podporu až adoraci paktu proměnilo ve zdržení se při hlasování. Nezvýraznilo touto „zásadní“ změnou jen to, že na něm v EU vůbec nezáleží? A řeklo tím o sobě něco?

Nejde jen o jedno naprosto děsivé hlasování, které v důsledku může znamenat, že na našem území budou usídleny statisíce nebo miliony muslimů či Afričanů. Vláda Petra Fialy takto postupuje ve všech oblastech. To znamená, že podniká systematické kroky k tomu, aby tu vznikl tzv. failed state. Tedy území, kam si kdokoliv může přijet pro suroviny, na lov otroků nebo pro jakékoliv jiné zdroje. Kde neplatí žádné zákony a kde místní lidé žijí v neustálém strachu a bídě. Kde neexistuje školství ani zdravotnictví, kde se z bezpečnostních orgánů staly zkorumpované bandy a tak dále.

Neříkám, že je to naše situace. Spousta oblastí života ještě funguje setrvačností docela dobře. Ale pohybujeme se směrem k failed state. A nutno přiznat, že vláda Petra Fialy má k těm krokům silný a jednoznačný mandát. Její strana vyhrála studenou občanskou válku, drží nyní všechny trumfy a nemá žádný důvod dělat kompromisy.

Její příznivci věří, že když úplně zničí vlastní zemi, nebude to vlastně vadit, protože na ně čekají s otevřenou náručí v nejrůznějších celoevropských a globálních centrálách. Jenže ve chvíli, kdy už tu nebude co drancovat, skončí obdivné články a poklepávání po ramenou, a pro špinavé slovanské podlidi z jakési „p*dele“ ve střední Evropě bude zase jen pohrdání.

Budou volby do Evropského parlamentu, které se uskuteční za dva a půl měsíce, jen dalším postrčením Západu k sebedestrukci, že ani ta opatření, která se na obyvatele zemí EU valí a která začínají jako škodlivá vnímat zatím jen zemědělci a motoristé, nepřesvědčí většinu voličů, aby tomuto trendu řekli dost?

Veřejný prostor je teď plný velkohubých formulací, kde různí kandidáti lžou o tom, co se změní, dostanou-li se do Evropského parlamentu oni. Nechť si čtenář sám spočítá, co by se změnilo, pokud by například stovka eurofanatických poslanců byla nahrazena stovkou rozumných. Na činnost europapalášů by to nemělo nejmenší vliv. Stejně tak by to nemělo nejmenší vliv na zastrašování malých států velkými. Nezastavilo by to Green Deal. Nevedlo by to k ochraně hranic schengenského prostoru. Jediná změna by spočívala v tom, že schvalování některých dokumentů by bylo pracnější a nervóznější.

Zkrátka, všechny trendy budou pokračovat jako před volbami, a to bez ohledu na jejich výsledek.