Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Libora Roučka, Michaela Romancova (z 20.4.) + (ze 7.1.) (+ z 20.8.),  Zdeny Mašínové (z 15.4.) + (z 27.3.) , senátora Zdeňka Papouška, Jiřího Zlatušky (z 18.4.) + (z 8.4.),  (+ z 21.2.) , Miroslavy Němcové (z 15.4.) + (z 26.3.), Jaroslava Hutky (z 18.4.) + (ze 31.3.),  Alexeje Kelina, Antona Litvina, Martina C. Putny, Alexandra Vondry, Pavla Teličky, Jany Černochové (z 11.4.), Jana Bartoška (z 12.4.) , Vladimíra Hučína, Romana Jocha (ze 7.4.) (ze 4.3.) + (ze 14.1.)  (+ 8.12. + 11. 9  +ze 7. 8.),  Mariusze Jurosze, Karla Hvížďaly, Václava Vydry, Milana Uhdeho, Pavla Šafra (z 30.3.)+ (z 21.3.), Pavlíny Filipovské, Pavla Svobody, gen. Jiřího Šedivého, Karla Schwarzenberga (z 24.3.) +  (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.) Ivana Langera, Františka Gábora, Jana Šinágla (z 22.3.), německého velvyslance , Tomáše Klvani (z 20.3.)+ (z 12.3.), Luďka Niedermayera (z 20.3.), Martina Bursíka (ze 17.3.) (+z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Svobody (z 16.3.) (+ z 28.1),  Miroslava Kalouska (z 11.3.) + (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Františka Laudáta, Grigorije Paska (ze 3.3.) +(+ 19.11.) (+21. 10.), Daniela Hermana,  Marka Ženíška (z  27.2.) + (z 12.2.) + (z 26.1.) (+ ze 14.1.), Michaela Kocába (z 25.2.) + (z 3.12.) (+ z 8. 11.), Lenky Víchové, Alexandra Tolčinského (z 23.2.) + (z 13.2.), Heleny Ilnerové, Petra Fialy (z 22.2) + (4.9.),  Štefana Füleho, Martina Jana Stránského, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho, Jefima Fištejna (z 12.2.)  (+z 11.12) , Jana Zahradila,  Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Ivana Gabala (+ 21.11.), Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) ,  Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty,Tomáše Peszyńského,  Martina Balcara, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) ,Čestmíra Hofhanzla,  Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova,  Karla Janečka, Jana Urbana, Maji Lutaj, Františka Janoucha, , Vladimíra Hanzela, Anatolije Lebeděva či Alexandra Kručinina

"Ukrajinské události jsou klasickou strategií Západu. Rozdrobovat a rozpínat se. Rusko není tak slabé, aby si to nechalo líbit. Strašit válkou je ale zneklidňující, cvičení u hranic jsou hrozná. Ukrajina je vyprovokována Západem, Američané jsou daleko a zde organizují odboj. Na svém území nezažili první ani druhou světovou válku, ale všechny provokují a dirigují," zlobí se veterán druhé světové války Tichomir Mirkovič. Má toho na srdci ale mnohem více.

Hitlerovi zlomil vaz Stalingrad

Na jednu stranu Mirkovič říká, že když se po rozpadu SSSR země osamostatnily, je třeba to respektovat. Na druhou ostře kritizuje zahraniční politiku USA. "Krym byl pro Rusko odjakživa strategickým místem. Kdyby jej Vladimir Putin neobsadil, tak by tam za rok vznikla americká základna. To byl jejich cíl. Začít nepřátelskou politiku, začít konflikt a oslabit Rusko. Jestliže je dnes celá Ukrajina tak rozhádaná, možná by si měla vzít příklad z Čechoslováků. Rozdělili jsme se korektně, slušně a přátelsky," podotýká.

Velmi se rozčiluje nad publicisty či politiky, kteří se vyjadřují posměšně k osvobozování Československa Rudou armádou. "Lidé, co dnes přepisují dějiny, jsou zločinci. Jde o jeden ze způsobů, jak zdiskreditovat SSSR a Rudou armádu. Kdyby si uvědomili, co říkali Franklin Roosevelt a Winston Churchill po válce, že Hitlerovi zlomil páteř Stalingrad a Rudá armáda, tak by tohle nedělali. Ten zločinec si myslel, že dobije celý svět a dostal přes prsty, přičemž v Československu padlo 150 000 sovětských vojáků," doplňuje

Zeman provokatér, ale borec

Srovnávat Čechy s Poláky je podle něj, jako srovnávat hrušky s jablky. Poláci totiž byli vždy úhlavním nepřítelem Rusů, kdežto Češi nikdy takovou nevraživost necítili. "Tomáš Masaryk byl v Rusku, byl pro buržoazní revoluci, ale nikdy nepodporoval Lenina," ohlíží se do historie. V tomto kontextu velmi velebí současného českého prezidenta Miloše Zemana.

"Svými řečmi je provokatér. Kdysi o novinářích řekl, že jsou žumpa, takže to mezi ním a médii už nikdy nebude dobré. Vulgarity by si taky mohl nechat od cesty. Na druhou stranu je třeba uznat, že to je nejlepší český prezident. Drží se slibů volební kampaně, že chce být prezidentem deseti milionů Čechů. Nejde nikdy proti zájmům země a národa. Respektuje NATO, ale i EU. Navíc je velmi pracovitý, jezdí po krajích, po světě a lobuje za Česko. Naopak mi vadí, když z Havla chtějí udělat druhého Masaryka. To je urážka. Masaryk by vědec, v rakousko-uherském parlamentu obrovská osobnost. Havel ničím takovým nebyl," vysvětluje.

Jak se k nám Mirkovič dostal

V dokumentech má udáno, že se narodil 9. prosince 1928 v bosenském Dubačku. Nicméně jde jen o kamufláž. Německá armáda a chorvatští ustašovci zatýkali a deportovali mladíky starší čtrnácti let, takže podobné falšování dokumentů bylo rozšířené. Matka mu jednou vyprávěla, že se narodil o dva roky dříve na Prachaticku, ale po válce už si to neměl u koho ověřit, skoro celá rodina padla. Sloužil vždy čistě v jugoslávských jednotkách, které byly součástí Národně osvobozenecké armády. Tamní válka byla krutá, často se nebrali zajatci. Účastnil se bojů v Bosně, osvobozování Bělehradu a konec války ho zastihl u Terstu, kde se setkal s americkými vojáky.

Československá vláda podepsala po válce s Jugoslávií dohodu, že někteří mladí lidé z Jugoslávie mohou jít do Československa studovat. Hovořil sice špatně česky, ale přece, což rozhodlo. Vyučil se v Hostivaři soustružníkem, pak se dostal na Filosofickou fakultu Karlovy univerzity. Neplánoval, že zůstane v Československu natrvalo, ale po roztržce mezi Stalinem a Titem to jaksi přišlo samo. Do Jugoslávie se podíval až v roce 1956, bratra znovunalezl roku 1957. Pracoval v TOS Hostivař, ČKD, podniku Restaurace a jídelny Praha 10. Odmítl podepsat souhlas s okupací vojsk Varšavské smlouvy, takže pak pracoval jako závozník a řidič.

Mou druhou vlastí Česko jest

"Má původní vlast je Jugoslávie, má druhá vlast Česko. Žiju tady jen sedmašedesát let, takže se cítím být Čechem, mám zde i rodinu," vysvětluje s tím, že při přednáškách na školách už moc nehovoří o hrůzách válek, ale spíše o pravém vlastenectví, o životě v pravdě. Vždy velmi kritizoval "humanitární" bombardování Srbska a mezinárodní uznání samostatnosti Kosova. "Češi a Srbové byli přátelé. O jejich rozbratření rozhodli politici, což je dost neslýchané. Chápu, že je někdo poplatný jedné nebo druhé velmoci, ale podle mého názoru je to dnes horší než za socialismu," podotýká.

Jeho diář je na přelomu dubna a května úplně plný. Zúčastní se vzpomínkových akcí k sedmdesátiletému výročí konce války v Ostravě, pak v Praze. Navíc byl pozván prezidentem na Hrad. Další vzpomínkové cesty budou následovat. Tichomir Mirkovič totiž říká: "Vítězství v druhé světové válce by měli oslavovat všichni dohromady. Všichni lidé by měli jásat, že byli nacisté poraženi a ta strašná válka skončila."