Právě jsme se rozloučili s rokem 2021, jakými slovy byste ho hodnotil?

Můj rok 2021 byl naplněný zážitky, prací za odměnu, rodinou a přáteli, zahradničením a také cestováním. V rámci možností, výborný rok. Nemůžu si stěžovat. Kdo chtěl, našel v něm příležitosti i naději. Kdo nechtěl, stal se pro něj hrozbou plnou nečekaných a možná také nepříjemných překvapení.

Rok 2021 jsme začínali s totálně zavřenou zemí. Překvapil nás nakonec příjemně, či spíše opačně?

Víte, záleží na úhlu pohledu. Ono to vždycky nakonec může být ještě mnohem horší. Člověk by neměl hořekovat a lamentovat nad přítomností, ale snažit se v ní manipulovat a pohybovat. Já mám to štěstí, že jsem ještě obklopen lidmi, kteří zažili druhou světovou válku. Běžte a zeptejte se jich, jaký rok 2021 byl. My jsme si zvykli až příliš mnoho stěžovat, kibicovat a také nadávat a poučovat. Skoro to vypadá, že všichni mají lék na všechno a stejně tak na všechno mají odborný názor. Tu situaci, ať už je jakákoliv, by měli řešit odborníci a ne cukráři, zedníci anebo všichni ti, kteří o tom předmětu neví vůbec nic. Takže ještě jednou, pro mě tento rok 2021 patří mezi ty nejlepší, lepší a nejúspěšnější, které jsem kdy měl.

Jak vy jste tedy ten rok plný nejrůznějších omezení prožil?

Jsem pán svého vlastního času a svůj osud mám ve svých rukou. Neztrácím čas zbytečným čekáním ani stěžováním si. Babička vždycky říkala, že ten, kdo si stěžuje, tomu patří ubrat. Za celý rok vzniklo spoustu nádherných projektů. S Českou televizí jsme natočili novou řadu Peče celá země, chvíli na to jsme natočili 16 dílů mého pořadu pro Déčko, který se jmenuje Cukrárna u Josefa.  Napsal jsem novou knihu Sexy dorty, další připravil společně s Terezou Bebarovou na jarní trh. Vzniklo spoustu zajímavých spojení, ať už je to s Honzou Krobem, kde jsme vytvořili limitovanou edici vaječných likérů, stal jsem se kmotrem několika zajímavých knih, ta poslední je Můj deník od Marty Jandové. Mohl bych jmenoval další desítky projektů, ale nemám ve zvyku se chvástat ani vychloubat. Na druhou stranu jsem si příliš dobře vědom toho, že spoustu lidí má existenční problémy, které nepramení vždy z toho, že sedí doma na zadku a čekají. Těmto lidem se pomáhat má.

Vzhledem k tomu, že jste velmi známý cukrář, musím se vás zeptat na gastronomii. Máte pocit, že ji stát v těchto těžkých časech dostatečně podpořil?

No tohle téma mám docela smíšený názor. Základním kamenem je, že všichni, i ti co nemuseli, tak zavřeli. Bylo to příliš jednoduché zavřít dveře a čekat doma. Stát kompenzoval, co se dalo. Já znám ale spoustu projektů, které naopak v krizi vznikly anebo ty stávající, které zavřeli jenom na minimální dobu několika málo týdnů. Prostě se rychle zorientovali v situaci a vymysleli něco nového, nějakou nadstavbu svého provozu. Neztratili kontakt se zákazníkem, a to je pro jakoukoliv krizi absolutně klíčové. Ti, kteří se přizpůsobili anebo nově vzniklé provozy se staly naopak ještě silnějšími. Někteří objevili sílu sociálních médií, díky kterým si zachránili kabát, objevili nový nepokrytý trh a také sílu marketingu, kterou nabízejí. Zavírání dveří by měla být až úplně poslední možnost. Možná nejvíce názorným příkladem jsou adventní trhy. Někde byly, jinde je přejmenovali, někde je úplně zavřeli. Někde kamenné podniky nabídly část své kapacity právě trhovcům. Vždycky je třeba zapojit mozek a mluvit o tom. Ne nervovat, ale komunikovat. A hledat příležitosti. Ty, věřte, nebo ne, nabízí každá doba. I tato.

Jak jste vnímal nařízení, že provozovatel restaurace nebo hospody musí kontrolovat takzvanou bezinfekčnost zákazníka a nyní dokonce, že do těchto zařízení smějí jen očkovaní, nebo ti, co covid v posledním půlroce prodělali?

Víte, na to se nedá odpovědět tak, že vám tady řeknu dvě věty a za nimi udělám tečku nebo vykřičník. My žijeme v demokracii. Někdy mám pocit, že si demokracii lidé pletou s egocentrismem. S mými vlastními problémy toho mého mikrosvěta. Já osobně si myslím, že demokracie je také o obrovské zodpovědnosti. Vůči rodině, přátelům, vůči společnosti, vůči zemi, ve které žijeme. Tohle by přece měli řešit virologové, epidemiologové, možná někteří lékaři. Jejich názor by měl být platný. Za mnou chodí zákazníci a mluvíme spolu o čokoládě, o cukru, o mouce, o vejcích anebo o případných alternativách, pokud mají dietní či alergické požadavky. Podívejte se na Švejka a tam to hostinský říká jasně: Pánové, politiku mi sem netahejte.