ODS, za kterou kandidujte do Sněmovny, často kritizuje Andreje Babiše. Můžete uvést něco konkrétního, nejen obecné věci jako EET či Čapí hnízdo?

Jistě. Jeden z největších „tunelů“ na peníze občanů je v současné době takzvaná podpora obnovitelných zdrojů a  biopaliva.

A co s nimi?

Nerozvážnou podporou a dotacemi biopaliv ničíme vlastní půdu, škodíme přírodě, ruinujeme peněženky všech občanů – a jediný, kdo z toho má profit, je Andrej Babiš.

To jsou silná slova. Můžete to nějak podložit?

Jistě, jen mi dovolte krátký úvod.

Prosím…

Ve svém „energetickém balíčku“  z roku 2008 stanovila EU jako minimální závazný cíl dosáhnout  do roku 2020 v podílu biopaliv na celkové spotřebě pohonných hmot v dopravě výši 10 procent, bez ohledu na řadu námitek vůči ekonomice a efektivitě tohoto přístupu. Vystřízlivění se dostavilo záhy – proti využívání půdy pro produkci biopaliv místo pro produkci potravin protestovala řada organizací a podle nepublikované zprávy Světové banky již z roku 2008 mohou biopaliva způsobit v některých zemích nárůst cen potravin až o 75 procent.

V roce 2010 již bylo jasné, že biopaliva ze zemědělských plodin mohou vytvářet až čtyřnásobně více emisí skleníkových plynů než standardní ropná paliva jako benzin a nafta. Analýza uvádí, že kvůli bionaftě z evropské řepky se nepřímo uvolňuje do ovzduší 150,3 kilogramu CO2 na jeden gigajoule a u bioetanolu z evropské cukrové řepy je to 100,3 kilogramu. To je zřetelně více než emise 85 kilogramů z běžné nafty nebo benzinu.

Studie totiž dochází k závěru, že „více než 5,6 procenta podílu biosložky v pohonných hmotách by mohlo poškodit životní prostředí a podkopat ekologickou schůdnost biopaliv“.

Takže?

Stručně řečeno – v celkové energetické bilanci nepředstavují biopaliva žádnou úsporu, škodí životnímu prostředí a zvyšují ceny potravin, což působí v rozvojových zemích vážné problémy. Je nepochybné, že ve specifických podmínkách některých zemí mohou být doplňkem energetického mixu – ale direktivně nařizovat jejich podíl je nesmyslné a z hlediska deklarovaných cílů kontraproduktivní, na což bylo pokazováno již v roce 2006.

Nakonec Brusel v roce 2014 rozhodl,  že podíl biopaliv první generace, vyráběných ze zemědělských plodin, již nemá podle návrhu schváleného europoslanci překročit hranici sedmi procent energie spotřebované v dopravě.  A i toto rozhodnutí je ryze politické aby „Brusel“ neztratil tvář. Je ale pozoruhodné, že vývoj v České republice postupuje vlastně opačným směrem.

Jak to?

Novela zákona o ochraně ovzduší, kterou těsně před volbami prolobboval Babiš, navyšuje od června 2010 podíl biosložky u benzinu z dosavadních 3,5 procenta na 4,1 procenta a u motorové nafty ze 4,5 procenta na rovných šest procent.  A to i přes veto prezidenta republiky Václav Klause.

Stručně řečeno, šlo o zdražení přibližně o 1 Kč na litr paliva. Je přitom jasné, že bez regulace a dotací by se průmysl biopaliv, na kterém má Andrej Babiš již více než 50procentní podíl zhroutil.

To ostatně přiznal 15. července 2013 šéf Preolu Petr Cingr: „Zmínil jste, že EU je autorem jak prvotního impulzu, tak nynější regulace. Mohl by ale průmysl s biopalivy vůbec existovat bez ní? – To je relativně těžká otázka. Existovat by asi mohl, ale otázka je, kolik by se těch biopaliv prodalo. Mají totiž nějaké výrobní náklady, a tím jsou samozřejmě dražší než paliva fosilní. Těžko by je někdo kupoval.“

Celkově se odhaduje, že jen z prodeje biopaliv vzniká podnikům Andreje Babiše zisk 500 milionů korun. Přitom jde o prostředky, které jsou získány jen a jen na základě povinných regulací a dotací a nejsou ani pro přírodu, ani pro občany přínosem. Pokud k tomu připočteme devastaci zemědělské půdy monokulturou řepky, jsou škody daleko vyšší než „jen“ finanční. A tento stav samozřejmě pokračuje vstupem hnutí ANO do vlády.