Deset let, do roku 2014 jste byl poslancem Evropského parlamentu. V červenci 2009 jste byl zvolen jedním z jeho místopředsedů. Vládlo v té době mezi veřejností povědomí, že je Brusel bezpečné město? A jak jste se tam cítil vy?

Cítil jsem se bezpečně, i když jsou tam čtvrti, které tak bezpečné nebyly. Ne z důvodu terorismu, ale spíš z důvodů krádeží a podobně. Začínaly několik set metrů od Evropského parlamentu. Když jsem šel pozdě večer domů, rozhlížel jsem se, jestli mě někdo nepraští a neokrade. Horší to měly ženy. Řešili jsme tyto problémy i v Evropském parlamentu. Šlo ale o krádeže, ne o teroristické útoky. Na krádežích se podíleli příslušníci všech komunit.

Procestoval jste spoustu zemí. Minule, když jsme spolu hovořili, jste byl ve Španělsku. Jak jsou na tom další velkoměsta po stránce kriminality a ochrany před terorismem?

Často si představujeme, že můžeme bezpečnost zajistit stoprocentně, a to nelze. Snad pouze na malé vesnici, kde se všichni znají a když přijede cizí auto nebo autobus, všichni si ho všimnou. Ve městě, které má 5 nebo 10 milionů lidí, metro, veřejnou dopravu, nemůžete při sebepřísnějších opatřeních a sebedokonalejších kamerových systémech zajistit, že do autobusu nebo metra nevejde někdo s pásem plným výbušnin. Ano, je potřeba si každý útok zanalyzovat, poučit se ze slabin, zlepšit opatření, ale obávám se, že nikdy nebudeme mít stoprocentní bezpečnost.

Ve vysílání České televize řekl Radko Hokovský, ředitel think-tanku Evropské hodnoty: „Je třeba si uvědomit, že v Belgii nefunguje jen jedna skupina kolem dopadeného teroristy Abdeslama. V samotném Bruselu se nachází množství teroristických buněk, které se odkazují k aktivitě Islámského státu.“ Jak k tomu mohlo vůbec dojít? Co kdo, mírně řečeno, zanedbal?

Co se podle mého názoru zanedbalo, a já na to upozorňuji už od doby, co jsem žil před více než 28 lety v Londýně, bylo naprosté podcenění učení a šíření radikálního islámu. Mešity, kde promlouvali radikální imámové, kde se šířil wahhábismus a salafismus, existovaly už před třiceti lety. To se naprosto podcenilo. Skutečnost uznali v Londýně po atentátu v londýnském metru. Ve Francii minulý rok vyšla velmi dobrá kniha Kořeny francouzského terorismu, myslím, že teď pochopí situaci i v Belgii. Stále jde o malé procento muslimů, ale jsou náchylní k radikálnímu islámu. Jako v každé společnosti najdete lidi, kteří nejsou spokojení a hledají alternativu, bohužel ji nacházejí v radikálním učení, které přechází do násilí a terorismu. S tím Belgie, Francie, země, kde jsou silné islámské komunity, musí něco dělat. Začínají, ale bude chvíli trvat, než se kořeny radikálního islámu a terorismu vymýtí. Úterní útok, jakkoli je tragický a vyjadřuji soustrast pozůstalým, nebude poslední.

Musíme si tedy zvykat? Situaci ostře kritizují někteří evropští poslanci: „Jsem velmi rozrušený dnešními událostmi v Bruselu. Ještě více se obávám toho, co přijde v budoucnosti,“ napsal šéf euroskeptické UKIP Nigel Farage, který je poslancem Evropského parlamentu a jedním z nejhlasitějších kritiků řešení migrační krize. Sílí hlasy, které by přivítaly uzavření hranic a vyhoštění uprchlíků. Zvedne se ještě více protiimigrační vlna?

Nigela Farage znám nejméně deset let a celou dobu populisticky brojí proti cizincům a imigrantům. Jako Středoevropané bychom si měli uvědomit, že nebrojil proti Indům, Pákistáncům, Bangladéšanům, vyznavačům islámu v Británii, ale proti Středoevropanům, Rumunům, Polákům, Litevcům a dalším. Když se stane teroristický útok, populisticky toho využije, aby dosáhl cíle, brexitu. Problém domácího islamistického terorismu v Británii tím nevyřeší. Ten nepřichází s Rumuny a Poláky, protože kořeny jsou v islámských komunitách.

Na sociálních sítích lze zaznamenat spoustu názorů k situaci. Část lidí říká, že musíme něco udělat, jinak si teroristé budou myslet, že vyhrávají. Další říkají, že nesmíme šířit paniku. Obecně mají možná lidé pocit, že se proti terorismu nic nedělá. Jak situaci vnímáte vy? Co bychom měli nebo neměli dělat?

Terorismus je dnes jednou z nejvážnějších hrozeb a někteří mluví o válce s terorismem. Jako v každé válce si nemůžeme myslet, že boj bude vyhraný za měsíc nebo za rok. Jedná se o dlouhodobou záležitost. Musíme v klidu bez hysterie analyzovat příčiny, krok za krokem je odstraňovat a zaujmout opatření k poražení terorismu. Jak uvnitř evropských zemí, tak v zemích, jako je Irák, Sýrie a stále více a více Libye. V zemích, kde je Islámský stát přítomen, je nutné proti teroristům všemi prostředky zasáhnout.

Objevuje se kritika výsledků jednání s Tureckem a ohrožení někteří vidí v bezvízovém styku. Jak situaci vnímáte vy?

Je potřeba zesílit spolupráci například zpravodajských služeb evropských a tureckých. Terorismem není ohrožena jen EU, ale i Turecko. Je potřeba intenzivně spolupracovat. Pokud jde o uprchlíky, to je trochu odlišná tematika. Chceme, aby byl příliv uprchlíků maximálně zmírněn, a tady se nevyhneme dohodám s Tureckem. Začínáme, uvidíme, jaké budou výsledky. Doufám, že alespoň částečně dohoda fungovat bude.

Pokud jde o bezvízový styk, jsem kritický. Turci budou muset splnit asi 80 podmínek a nejsem si jist, zda to dokážou.

V Česku je po útocích v Belgii vyhlášen první stupeň ohrožení terorismem. Jsou opatření u nás přijatá dostatečná?

Postup jak politické reprezentace, tak složek bezpečnostního systému vidím jako pozitivní, reagujeme adekvátně. Žádné bezprostřední ohrožení u nás nehrozí, zvýší se stupeň ostražitosti, což je potřeba. Pokud by byly konkrétní hrozby, jsem přesvědčen, že reakce bude odpovídající. Trošku nesouhlasím s věčnými kritiky, kteří mají stále připomínky bez zřetelného vysvětlení.

V celkové debatě je ale nutné také hledět na rovnováhu mezi bezpečností a svobodou. Žijeme v demokracii, kdy chceme obojí. Musíme hlídat, aby se misky vah nenaklonily na stranu z hlediska bezpečnosti nepotřebného policejního státu.