Jak do české politiky podle vás zasáhne hnutí List Jaromíra Soukupa, jehož založení Jaromír Soukup oznámil?

Založit politickou stranu si může každý, kdo splní literu zákona o politických stranách, takže když se podíváte na seznam stran, které jsou zaregistrovány a plní podmínky, je jich poměrně dost a velká většina z nich příliš dramaticky do soutěže nezasáhne. Takže samotné založení nového politického subjektu není o ničem.

Zatím stále ještě nevíme, jak je to myšleno vážně. Je možno vnímat, že sledovanost TV Barrandov přestala stoupat a měla teď spíše klesající tendenci, takže nějaký marketingový tah, který upoutá pozornost, je také možné vysvětlení téhle iniciativy. A kdyby Soukup osobně kandidoval ve volbách, tak se na něj pochopitelně vztahuje nejen mediální zákon, ale také volební zákon a vše, co z toho vyplývá. Aby nebyla napadnuta licence jeho televize, musel by se samozřejmě chovat jinak. Zatím u jeho rozhodnutí nevíme, jestli si svůj fanklub přetaví jenom na politickou stranu, nebo jestli se zúčastní politické soutěže.

Když si vzpomeneme v blahé paměti, Vladimír Železný ještě jako ředitel Novy, která byla tehdy na trhu jednička, se do Evropského parlamentu protáhl. A když to po něm chtěla zopakovat Jana Bobošíková, už jí to nevyšlo. Takže bych řekl, že jde o věc otevřenou.

Věci se hýbou i na liberálně proevropské straně politického spektra, hnutí zakládá končící europoslanec Jaromír Štětina, europoslanec Pavel Telička. Co Česká republika a Evropa potřebuje s přihlédnutím na blížící se volby do Evropského parlamentu? Je to více euroskeptických sil jako je strana Mattea Salviniho, nebo naopak posílení a sjednocení proevropského směru, který reprezentuje třeba Emanuel Macron?

Především je podstatné, kdo má ve volbách úspěch, protože mnohdy lidem, kteří řídí politické strany a kandidují, nejde primárně o nějaké strategické vize, ale o křeslo v europarlamentu. Upřímně řečeno, vše záleží i na volební účasti a na typu voliče, který k evropským volbám přijde. Jestli si dobře pamatuji, tak v minulých evropských volbách byla účast kolem dvaceti procent, takže hodně nízká. Je pravda, že běžný občan této problematice příliš nerozumí, evropské rozhodování je pro něj komplikované, nepřehledné. Mnohdy mohou v evropských volbách působit ne evropská, ale spíše domácí témata.

Já osobně bych dával přednost směru, který bych nazval euro-realistický, protože v zanadávání si na Brusel nevidím žádné řešení. A být nějaký euro-nadšenec rovněž není odpověď na to, že evropská integrace teď nepochybně prochází velmi problematickým obdobím. Takže euro-realismus je právě nejsložitější a nejhůř se i vysvětluje voličům. Z tohoto důvodu se ukáže, kdo má šanci, a já si myslím, že zavedené stranické tituly, které vidíme v preferencích do českých parlamentních voleb, se tam pohybovat budou. Počínaje hnutím ANO a konče tedy tím koncem parlamentní tabulky. Je fakt, že jsou tam voleni za Českou republiku a že by se měli vyjádřit, v čem vidí český zájem.