„Západní země si z nás nadále budou zcela nepokrytě dělat popelnici Evropy.“ Takto jste zhodnotila podobu směrnice o ochraně spotřebitele, kterou v minulých dnech schválil Evropský parlament a jež se týká i tolik diskutované dvojí kvality potravin v zemích EU. Můžete být konkrétnější a vysvětlit, jaký problém se v tomto dokumentu podle vás pro Českou republiku ukrývá, tedy o jakých „kličkách“ se někteří politici zmiňují?
Alfa a omega problému je, že dvojí kvalita nebude dána na seznam nekalých praktik – a o tom to vlastně celé je. Z textu navíc pod tlakem přímo nevolené Komise vypadl i minimální požadavek na označování rozdílného složení. Zdůrazňuji, že se tak stalo až po závěrečném trialogu (jednání zástupců tři hlavních institucí EU), netransparentně a v zákulisí.
Tato tragická aféra mě jenom více utvrzuje v názoru, že je nejvyšší čas omezit pravomoci Evropské komise a dát přímo volenému Evropskému parlamentu zákonodárnou iniciativu.
Například eurokomisařka Jourová ale mluví o úspěchu...
Paní eurokomisařka dala u tohoto tématu hlavu na špalek a teď se jí logicky nechce přiznávat, že selhala. Pokud chcete být i v budoucnu členem Evropské komise, tak musíte i Pyrrhova vítězství prezentovat, jako normální vítězství, ale to je pouhé PR, které nemá s realitou nic společného. Pokud někdo vyhrál, tak to jsou obchodní řetězce a korporace. Jestli eurokomisařka Jourová bojovala za jejich zájmy, pak ovšem o vítězství mluvit může, ale mojí gratulace se rozhodně nedočká.
Jak vůbec probíhala jednání ohledně této směrnice? Zmínila jste rozčarování i z některých českých politiků…
Na vině je i Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, a také česká diplomacie. Ta znovu nedokázala v Evropské radě najít spojence pro prosazení národních zájmů, a to dokonce ani u sousedů jako je Rakousko, které bylo přímo proti zrušení dvojí kvality. Tady se prostě stále fňuká a kňučí, že EU to a tamto, ale často je na vině neschopnost, neznalost diplomacie a pohodlnost.
Já jsem třeba před hlasováním předstoupila před celou svojí frakci GUE/NGL, která má 52 členů, a tak dlouho jsem na ně apelovala a vysvětlovala jsem jim situaci, až jsem přesvědčila naprosto drtivou většinu své frakce. Frakce GUE/NGL tak byla díky tomu politickou frakcí, která se postavila (s výjimkou jednoho jediného poslance) naprosto jasně proti dvojí kvalitě.
Frakce, ve kterých jsou ANO, KDU-ČSL a TOP 09, ODS, ČSSD, Svobodní, ty byly rozdělené. Dokonce i většina frakce Le Penové a Salviniho, do které se tak těší SPD, hlasovala pro zachování dvojí kvality.
Jediná KSČM dokázala zabezpečit, že se naše frakce dvojí kvalitě postavila, že jí záleží na důstojnosti českých občanů a umí za jejich zájmy bojovat.
KSČM navrhla jednat ohledně této věci příští týden v Poslanecké sněmovně. Věříte tomu, že to něco vyřeší?
Já se domnívám, že už není jiné cesty. Pro mě osobně je již naprosto nepřijatelné akceptovat současný stav dvojí kvality. Byli jsme trpěliví, hráli jsme podle pravidel, a stejně máme kudlu v zádech. Naše trpělivost praskla a jdeme do toho naplno. Ať ostatní strany ukážou, jestli si z tématu nedělaly jen lacinou PR, anebo zda skutečně chtějí dát stopku šuntům v našich obchodech!
V této souvislosti také mluvíte o tom, že nám zřejmě nezbyde nic jiného, než se vydat maďarskou cestou a přijmout vlastní ochrannou legislativu i za cenu konfliktu s právem EU. Jak by to v praxi vypadalo?
To může mít několik variant. Buď tuto praktiku nazveme jednoznačně nekalou, bez možnosti výjimek, a dáme správním orgánům možnost ji trestat. Nebo budeme stanovovat standardy složení jednotlivých produktů. Obě varianty vedou k cíli. Já sama bych preferovala první variantu, protože je jednodušší a přímější.
Výrobci, ale i někteří politici, se ohledně dvojí jakosti potravin dost často odvolávají na údajně různou chuť a zvyky zákazníků. Co na to říci?
To považuji za neuvěřitelně trapné žvásty, za kterými není nic jiného než snaha o legitimizaci dvojí kvality. Výrobci chtějí nízké náklady a vysoké zisky a kecy o různých zvycích zákazníků to mají pouze přikrýt, a ještě nám dát dojem, že nám prodávají horší kvalitu, aby nám udělali radost. To vnímám jako argumentační ubohost a urážku českého spotřebitele.
Když se bavíme o potravinách, stále se objevují nové a nové informace o salmonele v kuřecím mase z Polska. Jak toto řešit? Nejsou tady ještě více namístě slova o Česku jako „popelnici Evropy“?
Víte, tohle je naprosto klasický příklad idiotského myšlení některých politiků. To je jako když v malé obci rodiče zastupitelům měsíce říkají, že se obávají o své děti, protože v zimě není na děti na přechodu vidět a mohlo by je srazit auto. Zastupitelům se však peníze na světlo nad chodník dát nechce, jelikož šetří na něco jiného. Jeden den je na temném přechodu dítě přejeto a druhý den tam už lampa stojí.
Co je to za idiotskou logiku říkat ČR, že by neměla kontrolovat maso z Polska, kvůli vnitřnímu trhu, když je teď očividně možnost, že v tom masu salmonela je? V čem je proboha problém? Čeká se snad na prvního mrtvého? Tady mi zůstává rozum stát.
Odbočíme-li od tématu potravin... Světem otřásl tento týden požár chrámu Notre-Dame v Paříži. K prezidentu Macronovi z celého světa směřovala slova podpory a lítosti. Ovšem, objevily se i spekulace, že nemuselo jít o nešťastnou náhodu při opravách katedrály, které zrovna probíhaly. Někteří lidé v této souvislosti poukazují i na příliš horlivé vyjádření z některých míst, že s největší pravděpodobností právě o náhodu šlo. Co si o tom myslíte?
Já nerada spekuluji, a přestože obecně nemám velkou důvěru ve schopnosti francouzských orgánů, počkejme na výsledek vyšetřování.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora