Paní doktorko, nelze než začít aktualitou. V sobotu došlo k souběhu dvou událostí. Byl slavnostně pohřben kardinál Beran, bez účasti prezidenta. A uskutečnil se sjezd KSČM, za účasti prezidenta. Miloš Zeman byl za toto schéma kritizován. Přidáváte se k této kritice? Cítíte v tom symboliku?

Především musím říci, že mne zastihujete ve stavu značné a všeobjímající skepse, a symboliku tudíž nehledám a nenacházím v ničem. Život si právě teď jde svým tupým pochodovým krokem vpřed a někdy je skutečným plýtváním sil do toho parádemarše promítat nějakou imaginaci. Symbolika je vždy totiž výsledkem představivosti, hravosti, imaginace – pravda, ne vždy kladné, ale vždy tvůrčí. I ty nacistické slety měly svou symboliku, své estetično, byly založeny na imaginaci. Sice jsme s jejím obsahem nesouhlasili a tato symbolika se ukázala jako zhoubná, ale to neznamená, že neexistovala. Já nenacházím v ani jedné z vámi zmíněných událostí žádnou symboliku a upřímně, obě tyto události jdou značně mimo mě.  Vezměme si nejdříve ten sněm KSČ(M). Typické je jméno místa, kde se sněm konal. Mám na mysli samozřejmě historické jméno Nymburka, totiž Svinibrod. A ejhle – konečně nějaká ta symbolika, že... Je mi zcela pochopitelné, že pan prezident Zeman se toho sjezdování účastnil. Zeman vždy byl a je i nadále levicový politik, ale to, čemu bych řekla „starolevicový“ politik. A dnešní levice má skutečný problém: udržuje ji naživu neomarxismus, tedy „nová levice“, která se ovšem rozsochacuje po všech ostatních možných partajích než v té údajně nejlevicovější, totiž KSČ. Mám kruté podezření, že třeba Zelení jsou mnohem levicovější než KSČ, a koneckonců i ČSSD dnes žije z neomarxistické ideologie. Když si probereme, kdo je kdo, zjistíme, že dnešní KSČ(M) je tím neomarxismem vlastně zasažena nejméně. A mám podezření, že i těmhle starým bafuňářům, mezi které Zeman rozhodně patří, vstávají z toho hyperlevicového neomarxismu a jeho „pochodem na instituce“ hrůzou na hlavě nejen vlasy, ale i pleš. Zeman jel podpořit starou, klasickou, ba dokonce si tvrdím říci, že „pravicovou“ levici. Bože Kriste milosrdný – to jsme to dopadli...
Co se týká repatriace ostatků kardinála Berana. Rozumím tomu, že kardinál Duka se všemi svými silami snaží před koncem svého působení na arcibiskupském stolci posílit tradiční církev, tradiční hodnoty, tradiční katolíky. Svým způsobem dělá v katolické církvi to stejné, co Zeman v politickém spektru. Oba hlásají „zpět ke kořenům“.  Má obdobně obtížnou pozici jako Zeman, a to rovněž v několika směrech: zaprvé, při vší úctě k bratrům katolíkům, národ mu to takzvaně nežere... Mám takové neblahé podezření, že náš lid se opět začíná dostávat do své „husovské nálady“, a jediné, co by jej mohlo více povzbudit k připojení se k aktivitám páně Dukovým, by bylo, pokud by se setrvale neignorovala jedna stránka neúnavné činnosti kardinála Berana, totiž jeho setrvalá snaha o rehabilitaci Mistra Jana Husa. Ale to tady tedy, mám takový dojem, nějak moc nezaznělo.
Řekla jsem, že mne zastihujete ve stavu značné a všeobjímající skepse. Což je jasné i z počínání obou jmenovaných pánů: ČSSD již nikdy nebude mít – alespoň do doby, dokud nevymetou všechny, kteří se vyskytovali od předsedů místních organizací výš, 30 % a KSČ(M) nebude mít už nikdy půldruhého milionu členů. A katolíci už nikdy nebudou mít 800 000 lidí shromážděných na Letenské pláni, jak tomu bylo při příležitosti svatořečení sv. Anežky České. Vnímám tedy události tohoto víkendu jako takové separátní requiem každého z aktérů.

Bez ohledu na to slýcháme stále slova ,,extremismus“, ,,extremisticky“ etc. Zejména v souvislosti s odporem proti islámu. Sílí v naší společnosti pravicový extremismus? Je jeho exponentem Tomio Okamura, za kterého jste kdysi mínila kandidovat do EP?

Dovolte i opět jednu historickou reminiscenci: Když mi bylo třiadvacet, tak jsem se chtěla na právech vyhnout právně-politickým tématům a pro téma své diplomové práce jsem se uchýlila pod křídla katedry dějin státu a práva. Vybrala jsem si téma „Přechod od demokratické k nacistické vládě v Německu roku 1933“. Doufala jsem, že nenarazím. Stejně jsem ale měla namále: naprosto jsem se totiž vzpěčovala obecnému tvrzení, že NSDAP byla PRAVICOVÁ. „A co je tedy to „Arbeits“,  oponovala jsem a průšvih byl na světě... Podobných případů je samozřejmě spousta. O Adolfu Hitlerovi taky všichni říkali, že je magor a že Mein Kampf je blábol. No a jak to dopadlo, víme všichni... Teď se ta situace trochu opakuje, jenže naruby. Lidem je vyčítáno nikoliv to, co jsou, ale to, co nejsou, ale nálepkáři tvrdí, že jsou. Což mi strašně připomíná Werichův (ověřený) citát, podle kterého:
„Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“  (Jan Werich. Jan Werich ve dvojroli císaře Rudolfa II. a pekaře Matěje Kotrby ve filmu Císařův pekař)
Takže otázku po pravicovém, levicovém či jakémkoli jiném extremismu odsouvám jako nepodstatnou a ptám se po jediném: co je AUTENTICKÉ? Co jde z hloubi srdce, v pokoře a s hledáním? No – u politiků to nenajdete, u našich novinářských a obecně mediálních  superstáááár rovněž ne, takže z toho právě tito lidé pochopitelně obviňují ty ostatní. Řekla bych, že by si měli nastudovat něco o komunikačním přenosu a protipřenosu, který samozřejmě je jevem dobře známým z psychoterapie. Protipřenos je komunikační porucha, která nastává mezi dvěma subjekty, pokud chování jednoho subjektu je ovlivněno jeho minulými vztahy. Jeho reakce na druhý subjekt jsou potom zkreslené s ohledem na nevyřešené otázky v minulosti. Je to velmi obvyklý a velmi podceňovaný jev, který může úplně zlikvidovat celou komunikaci, což se mu také daří v tomto případě, kdy pár vlastním rozhodnutím anebo rozhodnutím jejich sociální bubliny pověřeným intelektuálům  – držitelům jediné Pravdy – se podařilo úplně zlikvidovat komunikaci se zbytkem národa.  Samozřejmě se tak stalo na základě jejich vlastní nevyřešenosti vztahů k minulosti. Tak se bojí, že když někdo by cítil odpor k cizímu národu, že by se mohla zopakovat genocida a holokaust, že úplně ztrácejí soudnost a přestávají myslet. Tedy – máš něco proti islámu = jsi rasista. Prostě dospěli k názoru – a opět použiji úsloví – že když něco vypadá jako kachna, kváká to jako kachna, žere to to, co kachna, tak to JE kachna... No – může to být kachna (tedy může to být rasismus, nacismus, extremismus), ale taky to kachna vůbec být nemusí... Ovšem o tom se nehovoří, to se popírá, to se nevezme ani v úvahu, raději se zbytek, tedy tak 90 % národa označí za xenofobní blby and that’s it...  Ach jo, abych tak řekla...
Do této zcela nepřehledné situace se však přimíchá ještě jeden aspekt, a tím je naprostá a všeobecná nevzdělanost, a to bohužel zejména na straně politiků. Což se týká i ParlamentnímiListy.cz zmíněného pana Tomia Okamury. Dovolte mi naprosto nepříslušné srovnání: když přišel svého času do Prahy úplně nový, mladý a totálně nezkušený politik, kterému sláma doslova čouhala z bot, neb byl agronom, jistý Josef Lux, dovedl se obklopit zkušenými lidmi a od těch se nechal naprosto nehorázným způsobem cepovat, až mu ta sláma z bot prostě opadala. Hodně na něj vzpomínám, stejně jako na rovněž zemřelého Luboše Volejníka. Kdyby ti dva byli na živu, měli bychom dva doopravdy důstojné kandidáty na prezidenta... Ale zpět k tomu mému povzdechu: Tomio Okamura opakuje chyby, které dělal v minulosti, a je zřejmé, že nikdy nepřekročí vlastní stín. Což říkám ke své lítosti. Na závěr k této otázce snad ještě jeden citát, tentokrát od Alberta Einsteina. Ten říká, že „žádný problém nemůže být vyřešen na té úrovni vědomí, která jej stvořila“. Což ovšem z našich politiků nechápe vůbec nikdo, samozřejmě včetně pana Okamury, ovšem v tomto si chlapci nemají co vyčítat. Ani jeden totiž nepřišel se žádnou skutečně koncepční VIZÍ a všichni se jen plácají v tom bahýnku pokud možno ještě o level níž, než je ta úroveň, ze které problém vznikl.  Mimochodem, i to je jeden z důvodů, proč jsem přestala současné politické bojůvky napříč politickým spektrem sledovat. Jsou pro mně ti chlapci, ba i paní, poněkud navzájem nerozpoznatelní.

Zdá se, že budeme mít vládu ANO + ČSSD s podporou KSČM. Je to dobře? Co čekáte od takové vlády a čeho by se měla vyvarovat?

Od této vlády nečekám naprosto vůbec nic, zejména ne žádné intelektuální inovace, neb kde nic není, ani smrt nebere. Žádná z těchto partají není schopna vyprodukovat žádnou koncepční vizi. Šolichají to, jak se dá, a nám, lidu obecnému, nezbude nic jiného než to zase jednou nějak přežít. A doufat, že někdo s vizí, skutečnou vizí, se skutečnou alternativou a protiváhou současného neomarxistického blábolu, táhnoucím se celou západoevropskou, potažmo euroamerickou civilizací, konečně přijde.