Proč si myslíte, že je dobré prohlubovat a rozšiřovat obchodními styky se zeměmi Společenství nezávislých států, tedy zeměmi bývalého Sovětského svazu?
 
Otázka je to zásadní a odpověď na ni je poměrně jednoduchá. Každý, kdo má otevřené oči, vidí, že prostor k ekonomické a exportní expanzi máme otevřený pouze tímto směrem. Nasycenost trhu EU je už téměř absolutní, konkurence na tomto trhu je extrémní, ekonomická síla našich konkurentů na západních trzích je vyšší. Jižní Amerika je poměrně zajímavá, ale je relativně daleko. Prostor, o kterém hovořím, historicky známe, umíme se v něm pohybovat a on historicky zná nás. Postupem času se zde možnost uplatnění pro zahraniční firmy bude rozšiřovat a české firmy by toho měli využít. Obchodní spolupráci s těmito zeměmi vidím jako východisko z krize, ve které se nacházíme, a za dobrou perspektivu.
 
Je podle vás podpora diverzifikace českého exportu ze strany české politické reprezentace dostatečná?
 
Je to velmi komplikovaná záležitost. Je tady vypracována proexportní strategie, která prošla vládou. Jsou tu instituce, které mají podporovat export do zemí SNS. Tím míním Českou exportní banku a EGAP, které financují a pojišťují rizikovější projekty. Dnes již převážná většina komerčních bank poskytuje úvěry do této oblasti. Bohužel musím říci, že v řadě případů české firmy naráží na velmi složitou administrativní proceduru ze strany českých v uvozovkách státních institucí, které v řadě případů podnikatele nutí vyhledávat partnery, kteří budou ochotni financovat jejich aktivity někde jinde.
 
Další věc je, že propojení mezi politikou a ekonomikou nejen v Ruské federaci, ale de facto ve všech zemích SNS, je velké. Čili každý politický signál, který je z české politiky vyslán, se promítá do oblasti ekonomických vztahů. To může mít jak velmi pozitivní, tak i negativní dopady. Negativní politické signály se projevují negativně v oboustranném obchodu. Naopak, když například prezident Klaus přijel do Ruska na oficiální návštěvu a přivezl s sebou sto českých podnikatelů, okamžitě se to projevilo na celém území Ruska, protože v tom okamžiku začalo být Česko vnímáno jako partner, který má zájem o spolupráci s Ruskem. A toto se promítá do všech zemí SNS obdobným způsobem.
 
Bohužel českých vrcholných politiků, kteří dokáží jít s kůží na trh a podpořit konkrétní české firmy na trzích zemí SNS je strašně málo. Když sem přijede vysoký představitel USA a začne tady lobbovat za konkrétní americkou firmu, tak to vnímáme, že to je v pořádku. Když toto udělá český představitel, tak značná část obyvatel i médií začne přemýšlet, co za to tak asi dostal. A to je špatně. Ty politiky, kteří jsou ochotni propagovat konkrétní české firmy v SNS, lze spočítat na prstu jedné ruky. Mnoho dokázal pan prezident Klaus, bývalý předseda a nynější místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. Také ministr průmyslu Martin Kuba či ministr zemědělství Petr Bendl berou s sebou firmy do tohoto teritoria. Nyní připravujeme cestu předsedy vlády Petra Nečase do Ruska. Předpokládám, že podobně jako s prezidentem Klausem naplníme zvláštní speciál plný podnikatelů a při návštěvě Moskvy, Petrohradu a Jekatěrinburgu potvrdíme náš zájem o ekonomickou spolupráci s Ruskem.
 
Vy jste hovořil o tom, že v Rusku a SNS citlivě vnímají politické signály. Premiér Petr Nečas kritizoval ministra zahraničí Schwarzenberga za jeho vměšování se do kauzy Pussy Riot. Nepoškodila aktivita ministra zahraničí ekonomické vztahy s Ruskem?
 
To byl jeden z případů a nebylo jich za dobu působení prezidenta Klause ve funkci málo, kdy vyjádření některých českých politiků, u nichž hrozilo, že by mohla negativně ovlivnit obchod či ekonomickou spolupráci prioritně s Ruskem, nebyla na straně adresáta brána v potaz, protože prezident republiky Klaus se vyjádřil jinak. Vyjádřil se pragmatičtěji a konstruktivněji. Tím se potvrdilo, že náš partner na druhé straně nemá zájem na vyhrocování našich vztahů. Ruská strana si z těch dvou vyjádření vzala to, které pro ni bylo přijatelnější a udržovalo slušnou úroveň bilaterálních vztahů.

 
Předpokládáte, že Miloš Zeman bude pokračovat v Klausově pragmatické politice?
 
Já tomu věřím. Miloš Zeman je naturelem jiný než Václav Klaus, ale nepochybuji o tom, že on se bude ve vztahu k Rusku a zemím SNS chovat obdobným způsobem, tedy racionálně a pragmaticky. Způsobem, který nebude zatížen ideologickým balastem, tedy podobně tak, jak to dělal pragmatik Václav Klaus.
 
Co říkáte tomu, co se často objevuje u komentátorů médií v ČR, že Klausovi nevadilo, že Putin je „diktátor“, „kágébák“ a pomalu obnovitel Sovětského svazu či samoděržaví? I při prezidentské volbě se říkalo, že Schwarzenberg nás povede na západ a Zeman na východ a do Ruska...
 
Toto považuji za velice laciné. Tak by to řekl Václav Klaus. (smích) Já si ale Klause vážím. To je člověk, který pro naši ekonomiku a pro naši zemi ve vztahu k zahraničním partnerům udělal strašně moc. Čili takové nálepky považuji za velmi laciné až primitivní. A to nechci podsouvat, že jsou takové komentáře odněkud zaplacené. Kdyby se ti lidé, kteří něco takového řekli, snažili být trochu objektivní, tak by něco takového nemohli nikdy vypustit z úst. Chybí jim soudnost a zdravý rozum. To považuji za hlavní příčinu neskutečně hloupých analýz, které zkreslují realitu a nebo stejnou situaci ve stejných subjektech popisují naprosto odlišně a s jinými znaménky.
 
S jakými výrobky a technologiemi mohou čeští podnikatelé v Rusku a SNS uspět?
 
Obecně lze konstatovat, že historicky stěžejním prvkem nosným pro český export je strojírenství. Jsou to technologické celky v různých oblastech počínaje petrochemickým průmyslem a zemědělstvím konče. Jsme aktivní i v oblasti energetické. Bohužel klesá počet českých firem, které jsou schopny dodat na klíč to, co se po nich chce, tedy technologické celky. Dnes je například nemožné dodat na klíč spalovnu odpadů se vším všudy. Přitom v minulosti to byla jedna z našich významných exportních položek. Umíme stavět cihelny, elektrárny, cukrovary, pivovary. To zaplaťpánbůh ještě funguje. Značkou položku našeho exportu tvoří také dopravní prostředky a není to nejenom největší v Česku působící automobilka. Jsou to i náhradní díly, modernizace v oblasti železniční, tramvajové, autobusové či trolejbusové dopravy. Tam všude se nějakým způsobem pohybujeme a liší se to v jednotlivých zemích i regionech.
 
Nyní se i ve vztahu k Rusku řeší dostavba Temelína. Myslíte si, že by obchodním vztahům s Ruskem pomohlo, aby dostalo zakázku česko-ruské konsorcium ve stylu „my vám, vy nám“?
 
Nemyslím si, že by to zásadním způsobem mohlo pomoci českému byznysu v Rusku. Podle toho, že mám více informací, co se týče nabídek obou stěžejních protihráčů, tak ve prospěch česko-ruského MIR 1200 hovoří, že tam je nesrovnatelně vyšší zapojení českých firem do celého konkrétního procesu výstavby. Logicky na to navazuje perspektiva další spolupráce. V tomto směru se nebojím říct, že nabídka konsorcia MIR 1200 je pro českou ekonomiku jednoznačně výhodnější. Nedokáži ale posoudit technické parametry projektu. Mluvím zde o prospěchu pro české firmy.