Návrh na stejnopohlavní manželství prošel v Poslanecké sněmovně do druhého čtení. Ve stínu této informace se poněkud skryla jiná, a sice ta, že do druhého čtení se dostala i ústavní definice manželství jako svazku muže a ženy. Proč by se svazek partnerů stejného pohlaví neměl nazývat manželstvím? Jde jen o jazykové hrátky, nebo má slovo manželství hlubší význam než označení jakékoli dvojice, která spolu žije?

Jako člověk této kultury vám odpovím, že manželství bylo od nepaměti vázáno na trvalý svazek muže a ženy, protože jen v lásce muže a ženy, jen spojením mužské a ženské pohlavní buňky může vzniknout nový člověk. Zdravý rozum pak napoví, že na tomto je založen pokračující život rodu, národa. A právě na tomto má stát, pospolitost lidí, zvláštní zájem nejenom z hlediska vlastní existence a pokračování, ale dnes především z pohledu tak pociťované a bolestné důchodové otázky.

A proč bolestné? Protože není dostatek nových daňových poplatníků, protože nejsou děti. „Mnohodětné rodiny jsou pro mě více než banky“, nechal se slyšet jeden z evropských politiků. Nejsem nominalista nebo sofista a nevyznávám hrátky se slovíčky. Slovo manželství má základ v realitě svazku muže a ženy, který neoddělitelně vede k přijetí dětí. Výjimky potvrzují pravidlo.

A jak tedy přistupovat k partnerům stejného pohlaví?

Nechť je u těchto vztahů uspořádání světského práva takové, aby těmto lidem vyhovovalo a nevytvářelo nějaká právní znevýhodnění. S tím ovšem, že opět zdravý rozum napovídá, že existencionálně nelze stavět tyto svazky na roveň manželství muže a ženy, protože to fakticky ani není možné při vší úctě a jemnocitu k těmto lidem. Otázkou pak ale je, jaké další svazky budou chtít právní podporu a ochranu státu a proč bychom jim také neměli vyhovět.

V katolické církvi je pak přístup k posvátnosti manželství muže a ženy ještě vyhraněnější a homosexuální chování chápáno jako hříšné, nakolik je zde ve hře jistě mnoho polehčujících okolností.

Den před zmíněným hlasováním při konferenci v Senátu, která se zabývala manželstvím pro všechny, tekly slzy předsedkyni Poslanecké sněmovny Markétě Pekarové Adamové během projevu, v němž říkala, že by si přála, aby si svého nejdůležitějšího člověka mohli vzít za ženu nebo muže všichni. Jen připomenu, že je předsedkyní strany TOP 09, což je zkratka Tradice Odpovědnost Prosperita. Jde tedy politička proti hlavnímu názvu své strany, nebo manželství jako svazek muže a ženy ve skutečnosti žádnou tradicí hodnou dodržování není?

Víte, mně na tomto tématu vadí, že neexistuje vlastně společenská diskuze. Vznikají jen různé nátlaky, ať už cestou lobbování v Parlamentu, protlačováním soudními cestami, nebo slzami předsedkyně Sněmovny.

Rád bych v tuto chvílí exkluzivně pro vás okomentoval svou poznámku na Twitteru, kterou jste jako první publikovali a na kterou se mě ptal jako druhý Deník N. Střet odpůrců s příslušníky pochodu LGBT Pride jsem okomentoval s pousmáním a jistou nadsázkou, že je to protest, jak se sluší a patří, a to právě proto, že se nikomu nic nestalo a tančily se místo pochodu Pride lidové tance. Přišlo mi to jako kulturní a názorový střet v rámci svobody a demokracie. Škody na majetku nechť jsou jistě nahrazeny.