Jaký je současný stav běženecké krize v Itálii? Změnil se nějak poté, co začala EU krizi „intenzivně řešit“?

Já jsem tedy nejaké řešení běženecké krize Evropskou unií nebo vládou v Itálii nezaznamenala. V Itálii žije 6 milionů obyvatel v absolutní bídě. Tato italská (připomínám, lidem nevolená) vláda utratila v roce 2015 na imigrační byznys 3,3 miliardy eur a přitom v tomto roce bylo pouze 5 % z celkového počtu imigrantů těch, kteří měli nárok na status uprchlíka anebo žadatele o azyl. V lednu tohoto roku z celkového počtu imigrantů měli nárok na azyl pouze 3 %. Počet imigrantů v lednu 2016 byl vyšší než jejich počet ve stejném období minulého roku, takže nějaké řešení běženecké krize zde opravdu není vidět. Jen v tomto měsíci sem přijelo na tisíce imigrantů, což jen namátkou dokumentují zprávy ze Sicílie, nebo ze Sardinie.

Změnil se nějak postoj italské veřejnosti k běžencům v souvislosti s útoky v Bruselu? Existují třeba větší obavy o bezpečnost? Nebo už lidé otupěli? A jak srovnat jejich reakci na útoky v Bruselu s reakcí na útoky v Paříži?

Italští občané mají obavy o svoji bezpečnost již delší dobu. Dalo by se říci, že se o tom začalo mezi lidmi více diskutovat již po prvním atentátu v Paříži, na Charlie Hebdo. V té době totiž přišly zprávy od marocké tajné služby, že tamní atentátníci měli vytipované také dalšì tři cíle v  Itálii – jedno metro a dvě baziliky. Po dalším atentátu v Paříži se obavy samozřejmě zvětšily. Už proto, že při tomto útoku zemřela také jedna italská studentka Sorbonny z Benátek.

Co se týče útoků v Bruselu, tak tam je jasné, že byla velmi podceněna bezpečnostními složkami reálná hrozba ze stran islamských teroristických buněk. Píše se o tom i v novinách poměrně otevřeně. Lidé mají opravdu obavy o svůj život. Sama jsem si uvědomila, že jsem automaticky ve střehu, a jakmile se v mé blízkosti pohybují imigranti, raději se vzdálím.

Rozdíl v reakci veřejnosti po tomto posledním útoku je v tom, že mnoho lidí, včetně velké části těch otupělých, si dnes uvědomuje, že dialog nebo happeningy, jako malování barevnými křídami na důkaz solidarity, v islámských teroristech svědomí neprobudí .

Jak se v souvislosti s uprchlickou krizí mění postoj Italů k EU a jejím institucím?

Postoj Italů k EU a jejím institucím by mohl být definován jako velká lásku z minulosti, která je ale dnes téměř zcela vyčerpána. Ovšem ne jenom v souvislosti s uprchlickou krizí, ale i v souvislosti s ekonomickou krizí. Zdá se, že velká část občanů by chtěla, aby Itálie mohla pryč z EU a vrátila se k vlastnímu platidlu. Stát, který totiž ztratil měnovou suverenitu, již nemá skoro žádné pravomoce a Itálie navíc díky euru ztratila i konkurenceschopnost v oblasti obchodu a průmyslu. Neustále se zvyšující nezaměstnanost a daně občany již značně vysílily a k tomu se nyní přidai ještě problém s nelegálními imigranty. Situace se stala nezvladatelnou. Jako pomoc EU minulý rok poslala lodě do Středozemního moře, jenže ty místo aby střežily evropské území, tak se podílejí na transportu imigrantů z Afriky do Itálie a nabírají je mnohdy již několik málo mil od libyjských břehů. Pak tu máme tu naprosto dementní akci přijímání imigrantů v Německu a dále jednání s Tureckem. Madam Merkel a její přátelé jsou v Itálii viděni jako nepřátelé číslo jedna, kteří podporují tento „biblický exodus “, neboli řízenou invazi do Evropy.

Itálie má v Evropské komisi zastoupení na jednom z nejvyšších postů – komisařku pro zahraniční styky. Jak se Italové dívají na její působení v čele diplomacie EU?

Federica Mogherini navrhuje, aby islámský terorismus byl řešen prostřednictvím dialogu a spolupráce. Dále paní Mogherini popírá existenci náboženské války a tvrdí, že pouze soužití může tyto problémy může vyřešit . Jen z tohoto je již naprosto jasné, že rozumně myslící člověk nemůže v žádném případě považovat tuto dámu za kompetentní osobu.

S další perličkou se paní Mogherini nechala slyšet 24. 3., tedy tento čtvrtek, již po útocích na Brusel. Cituji doslova: „Nepřipadá v úvahu říkat my a oni, muslimové jsou občané EU.“

Komisařka Mogherini asi nikdy nepřipustí, že útoky jsou plody neúspěšné ba dokonce nemožné integrace a politického lidumilného přijímání imigrantů bez řádných pravidel a kontroly. Teroristé v Bruselu, tak jako v Paříži, jsou skutečně evropští občané, ale jen v tom, že mají evropské pasy. Oni jsou především muslimové připravenízemřít ve jménu Alláha a jejich úkolem je zničit Evropu a západní kulturu.

Jaký ohlas mezi Italy vzbudila její scéna po útocích na Brusel, kdy se v přímém přenosu na tiskové konferenci rozbrečela a zástupce Jordánska jí musel utěšovat?

Pro většinu občanů je Federica Mogherini symbolem slabosti a zoufalství evropských institucí. Kandidátka na starostku Říma Giorgia Meloni prohlásila, že se za Mogherini stydí a doufá, že po tomto hloupém výstupu bude chtít komisařka sama odstoupit.

Italové si navíc velmi dobře pamatují na jinou plačtivou scénu. Naposledy plakala paní ministryně Fornerová, a to poté, co představila důchodovou reformu, podle které se prakticky jde na odpočinek až skoro v sedmdesátiti letech. Nezaměstnanost mladých se tím pádem zvedla na 43 % a mnoho lidí zůstalo bez práce a bez důchodu. Takže na nějaké ty slzy si v Itálii opravdu nikdo nepotrpí.