Máme 25 let od listopadu 1989, jejímž nejvýraznějším symbolem je Václav Havel. Zároveň si za pár dní připomeneme tříleté výročí jeho úmrtí. Jaký je význam Václava Havla pro nás dnes?

Význam Václava Havla je mnohovrstevnatý, že je to na celé sympozium. A taková sympozia se i konají. Dokázal zformulovat – nebyl ale zdaleka sám – srozumitelně naši budoucí zahraničně politickou orientaci a vůbec orientaci našeho státu. To znamená země, která vstupuje dobrovolně a ráda do souručenství západní Evropy – NATO a EU a s nadějí, že se dopracuje sebeurčení a svébytnosti. Zatímco předtím jsme byli neustále podmaňováni nějakou mocností – ať už to bylo Rakousko-Uhersko, Hitlerovo Německo či Sovětský svaz. Měli jsme takovou plebejskou náturu, z které jsme byli vyvedeni v roce 1989 vlastní silou. Není pravda, že by to bolševici naplánovali a už vůbec nenaplánovala velmoc svůj vlastní rozpad. Pouze nestačili zareagovat na tu sílu, která se střední Evropou valila a prostě to neudrželi v mezích, které by si dnes představoval prezident Putin.

Další věcí byl jeho duchovní rozměr – prodemokratický, takový lidský. Bylo v něm hodně pokory, nikdy se nevyvyšoval, nestal se takovým mocipánem. Kladl důraz na lidská práva nejen u nás, ale i v zahraničí. Nerozpakoval se vyjadřovat ke všem problémům v této oblasti, ať to stojí, co to stojí. Číňanům i Rusům řekl, co si myslí. A nikdy neměnil lidská práva za ekonomické aspekty.

Přijde mi ale, že přesto ho třeba Číňané respektovali...

Číňané si zvykli dlouhodobě respektovat kritiku. To, co provedl Zeman, bylo nad rámec toho, co očekávali. Možná, že se někde v zákoutí svých kanceláří i chechtali a říkali si – to je ale trouba ten Zeman. On nás vyviňuje z něčeho, co si uvědomujeme, že děláme. Čína neočekává, že nebude kritizována. Stejně jako Putin neočekává, že nebude kritizován nejen za svoje intervence do Ukrajiny, ale i za to, jak se chová ke svým republikám ve vlastním státě.

Dalším rozměrem jeho osobnosti byl vztah k umění, k určité absurditě a umělecké zkratce. Dokázal si najít cestu k lidským duším. Samozřejmě, že jen k těm vnímavým. Neříkám, že všem to muselo býti po chuti. Protože jeho umění bylo dost abstraktní a pro některé lidi neuchopitelné. Ale ti, kteří chtěli, se na něj napojili velice lehce. Byl spisovatel, dramatik, umělec v pravém slova smyslu.

Potom to byl člověk, který se dokázal obklopovat lidmi a dávat jim prostor. Vy jste se v jeho blízkosti tak trochu vyhříval na jeho sluníčku, v jeho záři. Bylo vám s ním dobře. Byl to přátelský a dobrý člověk. To nemůžete říci o každém. A to je to nejdůležitější.

• TÉMA: Tři roky bez Václava Havla
   

Některým přátelům Václava Havla se nelíbilo, jak ho pojali v seriálu České století. Co si myslíte vy?

Tyhle díly jsem neviděl, ale slyšel jsem o tom hodně. Prý byl ztvárněn jako takový dobromyslný popleta. Ale Havel byl vůdčí osobnost, architekt svých kroků. Byl dobromyslný a vypadal jako medvídek, ale přitom to byla strategická bytost. Viděl jsem ho u plánování mnoha kroků, kdy byl hegemonem toho projektu. Byl to opravdový stratég. Jako takový si vydobyl respekt u mezinárodních politických kruhů. A i u těch nejvýznamnějších, obdivovali ho opravdu esa světové politiky.