Jste bývalým pražským zastupitelem. Jak vnímáte současné dění kolem snah sestavit koalici v hlavním městě?

Z mého pohledu je aktuální politická situace v Praze naprosto tristní. Máme již dva měsíce po volbách. Nejenže není ustavena koalice, ale ani se k ní podle dostupných informací neblížíme. Osobně jsem z této situace jako občan Prahy rozčarován. V době, kdy je třeba řádně připravovat rozpočet na příští rok, což s ohledem na současnou ekonomickou situaci není zrovna snadný úkol, jsou strategická rozhodnutí odkládána, a naopak jsou přijata jen nekonfliktní kompromisní usnesení. Toto bude mít za následek jen a pouze stagnaci našeho krásného hlavního města. A nastartování vývoje pak potrvá o to déle. 

O čem vypovídá, že dosud nedošlo k dohodě?

Především to vypovídá o tom, že části zvolených politiků nejde o Prahu jako takovou, ale hlavně o vlastní prospěch a zviditelnění. Nechápu, jak si ti v letošních volbách méně úspěšní, jako jsou Piráti a Praha sobě, mohou diktovat podmínky a de facto dávat ultimáta vítězi voleb. Tato dvě aktivistická uskupení, která se po volbách sdružila do jednoho bloku, si berou všechny Pražany jako rukojmí. To nemá s odpovědnou politikou nic společného. Zároveň by tato situace měla vyvolat celospolečenskou debatu, zda není načase změnit volební systém. Volby do zastupitelstev obcí jsou z hlediska voličů komplikované a nepřehledné. O preferování kandidátů a jejich změně pořadí na dané kandidátce nerozhodují voliči daného uskupení, ale voliči konkurenčních politických stran a hnutí. Osobně bych pak byl i pro bonus pro vítěze voleb, aby byla zjednodušena povolební vyjednávání a nedostávali jsme se do situace, jakou zažíváme teď v Praze.

Češi čelí zdražování energií, potravin, služeb i pohonných hmot. A viníci se různí podle úhlu pohledu či politické strany – Putin a válka na Ukrajině, Green Deal, minulá vláda Andreje Babiše a tak dále. Kde vidíte hlavní příčiny vy?

Aktuální nepříznivá ekonomická situace je samozřejmě kombinace všech zmíněných viníků. Nelze dávat do popředí jen jeden negativní vliv a ostatní upozaďovat. A bohužel celé situaci vůbec nepomáhá současná vláda premiéra Petra Fialy. Když se podíváme na ekonomické ukazatele a statistiky, naše republika se nelichotivě pohybuje na chvostu žebříčků. Vláda není dostatečně pružná a razantní, namísto toho podniká kolikrát naprosto zmatené kroky a chová se jako pověstný slon v porcelánu.

Je pravda, že čísla v České republice jsou jedněmi z nejhorších výsledků, přestože mnoho dalších států čelí stejným potížím, ať už jde o inflaci nebo ceny plynu či elektřiny, ale i benzínu. Jak si to vysvětlujete a jakou měrou za to může vláda minulá a jakou ta současná?

Odpovědnost mezi minulou a současnou vládou bych dal půl na půl, ať se chlapci nehádají. Babišova vláda se nechovala jako řádný hospodář. V době ekonomického růstu populisticky rozhazovala peníze a vůbec nemyslela na budoucnost a že můžou přijít ekonomicky horší časy. Tedy styl vládnutí po mně potopa. U současné vlády je vidět, že jediné, co tento spolek spojuje, je téma Antibabiš. Z toho pramení, že nemohou rychle nalézt shodu nad klíčovým řešením problému. Namísto toho tiše přešlapují na místě, aby jeden subjekt nenaštval ten druhý, a mezitím se řada Čechů dostává do existenčních problémů.

Politici ODS dnes téměř svorně tvrdí, že za energetickou krizí stojí kromě Ruska zelený plán Evropské unie Green Deal bez promyšleného nahrazování odmítaných zdrojů energie. Sdílíte tento názor? Jak by se v této tematice měla Česká republika stavět vůči Evropské unii?

Na jednu stranu mě těší, že politici ODS začínají vidět věci tak, jak opravdu jsou. Na druhou stranu mě mrzí, že ODS prozřela až příliš pozdě, kdy už je lidem ouvej. Co se týče Green Dealu, tak na jeho nepromyšlenost a „škodlivost“ pro občany upozorňují Svobodní již řadu let. Nezbývá než věřit, že i ostatní státy si začnou uvědomovat, že Green Deal je cesta do záhuby a Evropská unie tento plán odpíská.

Nynější vláda slibovala před volbami změnu, slušnou politiku bez korupce, odpovědné hospodaření se státními financemi. Oproti tomu exministr financí Miroslav Kalousek řekl, že za podobu současného rozpočtu by se šel rituálně zastřelit. Jak se politikům po roce vlády daří plnit své sliby?

Vidíte slušnou politiku bez korupce či odpovědné hospodaření se státními financemi? Já tedy nikoliv. Korupčních skandálů přibývá, ať se jedná o hnutí STAN a například kauzu Dozimetr či třeba ODS v případě kauzy brněnských bytů. A o odpovědném hospodaření s financemi jsem již hovořil, ten zmatek a nečinnost nelze odpovědností nazývat. Vláda tak své sliby rozhodně neplní, což je vidět i na narůstající nespokojenosti občanů, viz časté protivládní demonstrace, a zvyšujících se volebních preferencích opozičních hnutí ANO a SPD.  

Cenu v Česku vyrobené elektrické energie stále určuje německá burza i přesto, že do ní na prodej putuje jen malé procento české výroby. Podle některých názorů je odchod z burzy nemožný a příliš nákladný, podle oponentů je nezbytný. Česká elektřina zůstává nejdražší v Evropě, ale Česko je současně jedním z největších vývozců na světě. Co s tím?

Toto je zcela schizofrenní situace. Vyrobíme elektřinu, kterou levně prodáme ven, abychom pak za draho koupili elektřinu z venku. Hotový kocourkov, který nelze obyčejnému člověku, který nemá na platbu vysokých záloh, jak vysvětlit. Situace však s ohledem na naše závazky v Evropské unii nemá jednoduché řešení. Je velice jednoduché populisticky křičet na náměstích, že elektřinu, kterou v Česku vyrobíme, si i spotřebujeme. Ale nikdo z těchto lidí již nemluví o následcích, které by českou ekonomiku postihly. Jak jsem již říkal před podzimními volbami, zde je klíčová role premiéra Fialy, který musí v rámci Evropské unie vést aktivně jednání a přicházet s návrhy řešení. Nikdo jiný to totiž dělat nebude, jelikož dopad cen energií není v jiných zemích tak brutální jako u nás. Bohužel zatím vidím jen aktivitu v jednání ohledně Ukrajiny, v tom se premiér Fiala může přetrhnout, ale ohledně elektřiny je více než pasivní.  

Před dvěma lety jsme spolu hovořili o České televizi a její objektivitě. Co se za tu dobu změnilo?

Od našeho posledního rozhovoru k tématu České televize se paradoxně situace týkající se nezávislosti a objektivity tohoto veřejnoprávního média ještě zhoršila. Prostor je dáván jen vyvoleným, ostatní mají smůlu, v horším případě jsou ještě dehonestováni. Česká televize neuznává kritiku proti sobě. Svoboda projevu začíná být plíživě nahrazována cenzurou pod záminkou pravdivosti informací.

Česká televize se bude muset bránit u soudu. Žalobu podá platforma Zdravé fórum, jehož členové byli v reportáži označeni za dezinformátory a nedostali možnost se v ní jakkoliv vyjádřit. Ředitel Petr Dvořák reagoval na výzvu Rady České televize k vyvození důsledků nekonkrétně, rada musela žádat znovu, další výsledek není znám. Trestní oznámení z podobných důvodů podal i provozovatel zrušeného webu a bývalý zpravodajec Exanpro.cz Jiří Wagner. Jak to vnímáte a bude podobných případů přibývat?

Dokud zde bude veřejnoprávní médium s povinným výběrem koncesionářských poplatků, rozhodně bude podobných případů přibývat. Jako koncesionář mám právo na reakci na odvysílanou reportáž, která se mě osobně dotýká a považuji ji za lživou, a taktéž i možnost informovat občany skrze toto médium o své činnosti v obdobném časovém prostoru, jako ho dostávají jiná uskupení.

Došlo k zablokování více než dvou desítek internetových stránek bez rozhodnutí policie nebo soudu. Ministerstvo vnitra hodlá zavést monitoring státních zaměstnanců, kteří se prý radikalizují. Vít Rakušan (STAN) tak vytáhl do boje s dezinformacemi, se kterými jsme podle něj ve válce. Když se za nedávným svátkem 17. listopadu ohlédneme o 33 let zpátky, jak se tedy v České republice daří udržovat svobodu projevu a respekt k odlišným názorům?

V předchozích odpovědích už jsem naznačil, že osobně mi přijde, že svoboda projevu se z veřejného prostoru vytrácí. Ačkoliv s odlišným názorem nemusím souhlasit, měl bych ho nechat zaznít a v diskusi ho racionálními argumenty vyvrátit. Bohužel toto se v poslední době nikterak neděje. Je nám de facto předkládána jen jedna pravda, o které se nesmí polemizovat, jako kdyby se někdo bál diskuse. A evidentně tento pocit nemám sám, vždyť stačí vzpomenout i spolek Společnost pro obranu svobody projevu, který se touto problematikou zaobírá a činnost tohoto spolku je mi velmi sympatická a blízká.