Pane místopředsedo, co obvykle děláváte o půlnoci ze soboty na neděli?
Já v té době nejčastěji čtu, protože mám nashromážděné věci, které si nechávám na víkend, a dostanu se k nim obvykle právě tak o té půlnoci. Takže pokud mám ještě síly, což většinou mívám, tak pročítám dokumenty.
Když jsme u té půlnoci - co říkáte tomu, když má nějaký Váš kolega poslanec „půlnoc“ třeba při projevu prezidenta republiky?
Tohle si snad ani nezasloužíme. Mně připadá ještě vážnější, že to není běžný poslanec, ale ministr zahraničí, a dokonce předseda koaliční strany, který by měl mít ohromnou odpovědnost. A náš ministr zahraničí bohužel usíná i při jiných příležitostech. Já bych si přál, aby politici ve vysokých funkcích měli odpovídající kondici, protože je to základní podmínka toho, aby tu funkci mohli zastávat. A připadá mi, že tohle je přes hranu.
V tom projevu si do něj za to prezident s chutí rýpl a vypadalo to jako pokračování jejich souboje z prezidentské volby. Ten pokračuje přes řadu sporů a kauz prakticky celou dobu. Jak se díváte na atmosféru, která mezi prezidentem a ministrem zahraničí panuje?
Já myslím, že oba pánové mají dost vysokou odpovědnost a na této úrovni je povinností se domluvit. Mně připadá, že tyto furiantské spory nejsou na místě, protože to poškozuje nás všechny. Já na ně stále apeluji, aby si sedli a ten svůj zásadní spor si vyřešili, protože tohle se má dít diskrétně.
Já mám podezření, že k tomu neobsazování velvyslanců už dochází delší dobu, již od prezidentství Václava Klause. A tady je vidět, že něco není v pořádku, že už v minulosti nebyla prezidentská kancelář schopna s ministerstvem zahraničí najít dohodu. A připadá mi také, že to je chyba ministerstva zahraničí, které nedokáže ty diplomatické věci, které mají být diskrétní, udržet v tajnosti.
Ve sněmovním projevu také prezident mluvil o tom, že nemůže být odlišná zahraniční politika vlády a ministra zahraničí. Vy byste se jako stínový ministr mohl stát po volbách ministrem zahraničí - jak se tedy díváte na vztah ministra zahraničí a vlády v zahraniční politice?
Země jako ČR si nemůže dovolit dvě zahraniční politiky, a pokud budeme každý říkat něco jiného, tak se staneme směšnými, což už se koneckonců stalo. Ministr zahraničí je samozřejmě ten, kdo zahraniční politiku státu prakticky dělá, takže při ní musí mít klíčovou pozici. A premiér by si toho měl být vědom a již při sestavování vlády si vybrat takového ministra, kterému bude věřit a se kterým bude moct spolupracovat. Musí být schopni se shodnout na základní koncepci a prioritách, a premiér v nich musí být i na vládě na straně svého ministra.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo