Evropský parlament schválil dohodu s členskými státy Evropské unie o nové normě o nulových emisích. Podle té má být od roku 2035 prakticky nemožné pořídit si v EU nový automobil na benzín nebo naftu. Co to znamená pro automobilový průmysl a co pro běžné lidi, kteří už teď si na auto spoří i několik let?

Tento výsledek je dalším selháním pětikoaliční vlády, která během svého předsednictví EU v této oblasti neudělala vůbec nic. Ostatně, ani poslanci zastupující v europarlamentu jednotlivé strany vládní pětikoalice nebyli při hlasování jednotní. Také nejsem přesvědčena, že by toto opatření pomohlo zvýšit zaměstnanost, jak se někteří snaží tvrdit. Kroky automobilek totiž naznačují opak – propouštění. Dopady na občany budou obrovské.

Některé státy EU již nyní připravují zvýšit daně z fosilních paliv, aby tak donutily lidi k jejich snížené spotřebě. Mnozí ale na pořízení elektromobilu nebo hybridu opravdu nebudou mít peníze. Co udělá stát pro ně? Opravdu máme všude zajištěnou veřejnou dopravu, aby se lidé bez auta dostali do práce, do škol, k lékaři? Ve městech je to možná o něco snadnější, ale v menších obcích to bude problém.

Vrátím se ještě na začátek. Zbytek světa bude dál spalovací motory využívat. Stejně jako se budou používat v mezinárodní lodní a letecké dopravě, která v porovnání s automobily je daleko větším znečišťovatelem. Ale na jejich omezení si EU netroufne.

Podle ekonoma  Lukáše Kovandy byla lednová meziměsíční inflace nejvýraznější v historii ČR. Říká, že meziměsíčně 6 %. O tolik před pandemií a válkou nevyskočily ceny i několik let. Co na to říct? Jak toto mají lidé zvládat?

Děsivá míra inflace je bohužel ještě děsivější, než se na první pohled zdá. Pokud bychom totiž počítali inflaci dle nejčastěji nakupovaných položek – tedy ne podle spotřebního koše, v němž je celá řada věcí, jež denně člověk nepotřebuje – tak podle některých ekonomů tu máme inflaci až 50 %.

Mimochodem v porovnání meziročních hodnot mají země EU inflaci 10,4 %. Rusko pod sankcemi je na 11,8 %. Proč tedy naši občané mají dále nést břímě zvyšování nákladů? Co dělá tato vláda, aby se aspoň přiblížila průměru v EU? Řešení KSČM vidí ve zvýšení příjmové stránky rozpočtu. Progresívním zdaněním, zdaněním hazardu a spekulativního kapitálu.

Na svém facebooku jste uvedla, že jste v Evropském parlamentu otevřela otázku cenzury a zmínila jste například, že česká vláda chce finančně podporovat „některá“ média. Byla na vaše vystoupení nějaká odezva?

Odezvu to mělo. Zejména se lidé pozastavovali nad malou účastí poslanců v sále. Otázka cenzury znepokojuje nejen mě a naše členy a sympatizanty. Tuto otázku zmiňuje ve svém dopise premiérovi i výkonný ředitel Unie vydavatelů. Tento subjekt sdružuje většinu těch, kdo připravují zpravodajskou a tiskovou produkci v ČR. A pokud jsou i tito profesionálové situací zneklidněni a zmiňují, že s nimi v minulých měsících na toto téma  nechtěl i přes jejich zájem jednat ani ministr vnitra Vít Rakušan, je alarmující.  

Vládní zmocněnec pro dezinformace Michal Klíma končí. Vláda jeho pozici zrušila a předala prý tuto problematiku bezpečnostnímu poradci premiéra. Jak si tento krok vysvětlujete?

Klíma sice končí, ale snahy vlády o cenzurní praktiky rozhodně ne. Vláda není schopna určit, co vlastně „dezinformace“ je. Bude se za dezinformaci považovat i vládní vyjádření k odchodu do důchodu? Loni v listopadu, před volbami, premiér Petr Fiala tvrdil, že věk odchodu do důchodu se nebude zvyšovat. Nyní je jasné, že vláda věk odchodu zvyšovat chce. Tak co tedy platí?

Pro média, která půjdou vládě „na ruku“ a budou psát, co jim nadiktují, má vláda připravenu štědrou odměnu v podobě 100 až 150 mil. korun. Paradoxně, není ani zřejmé, u koho tyto prostředky skončí… Možná si někteří vzpomenou na Jirotkova Saturnina, který ve své „Společnosti pro uvádění věcí na pravou míru“ vysvětloval, jak se věci mají. To byla literární nadsázka, která pobavila. Ale stávající situaci za legraci považovat nelze. Kroky vlády mají dopad nejen na vydavatele a novináře, ale zejména na občany.

V médiích se objevila zpráva, že vyjednavači dokončili návrh dohody mezi ČR a USA o obranné spolupráci. Co tato dohoda konkrétně znamená? A proč podpis a parlamentní schvalování obdobné dohody na Slovensku provázely poměrně velké demonstrace?

Zatím můžeme vycházet jen z informací, které jsou k dispozici z dostupných zdrojů, protože text smlouvy nebyl zveřejněn. Smlouva údajně neřeší ani možnost zřízení americké vojenské základny na našem území, ale ani to do budoucna nevylučuje. Zásadně jako KSČM podobné smlouvy odmítáme, neboť tím by se ČR stala ještě větším vazalem USA, než je teď.

Když zmiňujete Slovensko, tak tam US Army dostala do užívání letiště Sliač. USA budou mít na Slovensku, díky končící vládě a díky paní Čaputové, například možnost užívat vzdušný prostor bez toho, aby o tom museli vůbec informovat slovenskou stranu. Stejně tak si vojáci USA budou moci na Slovensku de facto dělat, co chtějí, protože budou vyňati ze slovenské jurisdikce. O slovenské smlouvě s USA jsem natočila video, které je na mém facebooku a na YouTube, kde o tom hovořím podrobněji.

Za pár dní už je to rok od začátku ruské invaze na Ukrajinu. Co říci k aktuální situaci na Ukrajině, a jsou podle vás šance v dohledné době na nějaká mírová jednání?

Konflikt se nevyřeší vojensky. Obě strany si musí sednout k jednacímu stolu. Spolu se státy, které budou garantovat plnění dohod. Mám ale obavu, že válečná lobby, která má zisky z dodávek zbraní, tomu brání. Svým vyjádřením o podpoře posílání zbraní svůj postoj deklaroval i nově zvolený prezident ČR.

Pokud Západ poskytl na Ukrajinu tanky, zaučil i jejich obsluhu. Ukrajina dále požaduje stíhačky. Tady je již příprava pilotů otázkou delšího výcviku. A pokud by Západ poskytl i své piloty, mám obavu, že by se jednalo již o konflikt Rusko vs. NATO. A zde je podle mě hranice; pokud by ji NATO překročilo, hrozí rozpoutání celosvětového konfliktu. 

Mimochodem, kolik podpisů má už výzva „Mír a spravedlnost“, a jak si vysvětlujete, že z některých stran vzbudila takový odpor? Připomeňte prosím, jaké jsou její nejdůležitější body.

Koncem minulého týdne to bylo přes 12.000 podpisů. A další stále přibývají. Jsem ráda, že se k této aktivitě hlásí i známé osobnosti. Stejně tak důležité jsou i podpisy občanů, kterým není situace lhostejná a nebojí se svůj podpis připojit. A to, že se k petici vyjadřují lidé, kteří ji odsuzují a uráží její podporovatele, připisuji  jejich nepochopení.

Pozitivně vnímám vystoupení poslanců v národních parlamentech členských států EU, kde se stále častěji objevují stanoviska obdobná, jako jsou body petice Mír a spravedlnost. Tedy vyhodnocení sankcí a jejich dopadů na členské země EU. A další sankce již neaplikovat. V Německu má podobná iniciativa už půl milionu podpisů občanů. Přibývá výzev na zastavení dodávek zbraní na Ukrajinu.

Nesmí být opomenuta ani ekonomická situace občanů. Jejich obavy z budoucnosti. Růst inflace jsme již zmínili na začátku rozhovoru. Meziročně došlo ke zvýšení počtu lidí, kteří jsou závislí na sociálních dávkách. A to tato současná vládní pětikoalice naprosto přehlíží.