Pracujete jako zástupkyně ředitelky na střední a vyšší škole v Mostě, která sdružuje zdravotní, pedagogické a obchodní obory. Změníte po koronavirové krizi něco ve vašich školských zvyklostech a učebních plánech? 

V současné době na takové úvahy není prostor. Řešíme naše žáky a studenty, kteří nastoupili na výzvu hejtmana do nemocnic na výpomoc. Připravujeme si plán, strategii a taktiku maturitních zkoušek, absolventských zkoušek a závěrečných zkoušek. Nevíme, v jakých podmínkách budou moci být skládány.

O nečekané praxi vašich studentek v nemocnici jsme psali, dokonce se tam některá z nich setkala s nakaženým pacientem. Jak jste konkrétně téma COVID-19 začlenili do výuky?

COVID-19 jsme zařadili například do výuky občanské nauky: Posuzovali jsme opatření jednotlivých států proti šíření pandemie. V psychologii jsme sestavovali pravidla života v této nelehké době. V matematice jsme toto téma využili při výuce geometrických posloupností a v německém a anglickém jazyce jsme překládali slovíčka s touto tématikou.

To je úžasné. K jakým změnám by tato krize měla ve zdravotnickém systému - nebo konkrétně ve zdravotnickém školství - být impulsem? Co by mělo ministerstvo, politici konečně pochopit a změnit?

Nejsem ani politik, ani nepracuji na ministerstvu. Pouze 38 let pracuji ve zdravotnickém školství. Myslím, že bych změnila způsob maturitních zkoušek. Maturitní zkouška budoucích sestřiček se skládá z praktické maturitní zkoušky, která trvá dva dny.  Ze zkoušky z českého jazyka, která obsahuje 3 části, stejně tak jako cizí jazyk. A další dva předměty určené ředitelem školy. Je to jsou přehnané.

Nastává pak například situace, že žákyně jen nesplní podmínky didaktického testu cizího jazyka ani na potřetí, a už maturitní zkoušku jako celek nemá, přitom my víme, že je to skvělá zdravotní sestra.

Také si myslím, že soustavné strašení budoucích sestřiček, že budou maturovat z matematiky, je vysilující jak pro ně, tak pro jejich vyučující.

Co říkáte na rozvolňovací plán, který 15. dubna představilo ministerstvo školství – termín návratu do škol, rozestupy ve třídách, maturity…? Co vám připadá nereálné, riskantní či podobně? Co byste doporučila jinak, například s ohledem na specifika zdravotnického vzdělávání?

Nejsem  žádný odborník, ale plně důvěřuji pracovním týmům, které rozvolňovací plán vytvořily. Ve střední škole pracujeme na strategii a taktice budoucích maturitních zkoušek a přijímacích zkoušek, abychom splnili  dané požadavky a mohli je úspěšně zvládnout.

Současný stav možná ukazuje, že by politika měla ve svých řadách mít více zdravotníků, epidemiologů a podobných odborníků… Koho z politiků-zdravotníků v této krizi oceňujete?

Určitě ministra zdravotnictví Vojtěcha a jeho náměstka Prymulu. Ale ocenění v těchto dnech patří i vědeckým pracovníkům, kteří se podílejí na vývoji ochranných pomůcek, léků nebo plošném ověřování protilátek. V souvislosti s koronovirem se hovořilo i o vědeckém pracovníkovi z USA Ing. Cihlářovi – nevím, zda se ví, že pochází z Chomutova, osobně jsem znala jeho rodiče. Maminka byla moje zubařka. 

Zmínila jste Romana Prymulu - ten by měl v říjnu od Miloše Zemana obdržet Řád bílého lva. Kritici namítají kdeco, třeba dřívější údajný střet zájmů, nebo podporu čínské medicíny. Měl by náměstek ministra tento řád dostat?

Myslím si, že nejenom Roman Prymula by měl být oceněn, ale ještě další odborníci a politici, kteří se podílejí na řízení této krizové situace. Možná, že by poděkování v budoucnosti mohlo být v každém městě, obci. Budeme děkovat i našim žákyním, které dobrovolně pomáhají ve zdravotnictví.

Studentky zdravotnické školy byly nasazeny jako posila do mostecké nemocnice.

Počasí se zlepšuje a čím déle omezení potrvají, tím větší psychickou únavu z nich budou lidé pociťovat. Je podle vás možné, že se něco „zlomí“ a lidé prostě, až toho bude příliš, začnou opatření ostentativně ignorovat?

Ve zprávách v televizi již vidíme, že spousta lidí opatření ignoruje. Ani si nemyslím, že to je psychickou únavou, ale zvyšujícím se  sebevědomím některých lidí, kteří kolem sebe nemají žádného nakaženého příbuzného nebo známého.

Jak tomu předejít?

Prevencí může být neustálá osvěta. Myslím, že to televize dělají dobře.

Může dojít k vyhrocení vztahů mezi městem a venkovem? Objevily se názory, že „Pražáci“ nákazu roznášejí, když jezdí na víkend na své venkovské chaty a podobně.

Neobávám se vyhrocených vztahů mezi usedlíky a chalupáři: jestli mezi sebou mají hezké vztahy, neznamená to, že teď s koronavirem by se měly narušit.

Před časem se hovořilo o „ekoúzkosti“, teď se hovoří o „úzkosti z koronavirové krize“. Jak se sestřičky psychologicky připravují na to, aby jí nepodlehly?

Budoucí sestřičky se v rámci předmětu psychologie učí prevenci syndromu vyhoření, chování v době náročných životních situací, profesní psychohygienu, relaxační techniky a způsoby jednání v krizových situacích.

Myslím, že všechny tyto vědomosti a techniky by mohly využít právě i v prevenci úzkosti z koronovirové krizi. 

A ostatní lidé, nezdravotníci?

U běžné populace si myslím, že se v současné době již mnoho lidí věnuje józe, meditaci, sportují, vybarvují mandaly, věnují se koníčkům. A to by mohlo v takové situaci pomoci. Kdo se ještě nezačal takto sám sobě věnovat, je to nejlepší doba, aby začal. 

V některých nemocnicích rodičky musí rodit v rouškách a platil také zákaz přítomnosti otců u porodu. Víte, jak je tomu v Mostě a zda jsou taková opatření nutná? Může i z toho vzniknout nějaká úzkost?

Nevím, jaká je situace v Nemocnici v Mostě v současné době, ale myslím si, že jsme zdraví dospělí lidé a že žádná úzkost z nepřítomnosti otce u porodu by vzniknout neměla. 

Vede se debata, zda je lepší upřednostnit ekonomiku, či zdraví. Kupříkladu Roman Šmucler dává najevo, že už mělo docházet k rozvolnění opatření. Klíčem je podle něj někam zavřít důchodce a nikam je nepouštět, neboť právě oni jsou nejvíce ohroženou skupinou. Jak dál postupovat?

Znáte to - co člověk, to názor. A dva právníci mají tři názory… Těžko radit, či soudit. 

„Každý život je cenný,“ řekl například prezident Zeman v rozhovoru pro Blesk. Varoval před stavěním ekonomiky nad zdraví a odmítl selektování lidí v boji s nákazou. Přirovnal to k selekci u Mengeleho. Je takové srovnání nepřijatelné, nebo má pravdu, když před těmito věcmi varuje?

Myslím si stejně jako pan prezident, že každý život je cenný. Byla jsem zdrcena informací z Itálie, Španělska, že seniory nad 70 nebo 60 let již neléčí. Náš pan prezident často používá příklady, které vzbuzují emoce - je na každém z nás, jak k těmto výrokům přistupujeme.  

Hlavním tématem současné koronakrize v ČR se v posledních dnech stali právě senioři. Stomatolog a politický komentátor Miroslav Macek tvrdí, že kdybychom  nechali epidemii proběhnout běžným způsobem, brzy by si oddechlo celé Česko. Co říkáte na tento názor?

Nesouhlasím s tímto názorem. Nejsme ve středověku, ale v 21. století. 

Česko pomáhá Francii, když přijímá 6 pacientů s COVID-19. Je to dobře? Můžeme věřit, že nám také Francie pomůže, pokud by se v budoucnu stalo, že naše nemocnice nápor  nezvládnou?

Rozumím vlně solidarity mezi jednotlivými státy. Vždyť my bychom také sousedům nebo přátelům pomohli, kdyby nás o to požádali. 

Doufejme v oboustrannost… „Až překonáme pandemii, musíme zahájit kritickou diskusi o vztazích v EU,“ zlobil se rakouský kancléř Sebastian Kurz. Až jeho osobní nátlak na kancléřku Angelu Merkelovou totiž pomohl vpustit na rakouské území kamiony, které vezly ochranné pomůcky pro tamní zdravotníky…

Souhlasím s následnou diskuzí nejenom v rámci Evropské unie, ale i v rámci jednotlivých států, krajů, obcí a možná i na každém  pracovišti.

A bylo by tedy dobré, kdyby bylo zdravotnictví v Unii řízeno centrálně, nebo ne?

K tomuto kroku  bych se nepřikláněla. Kdybychom  neměli akceschopnou vládu a občany státu, tak si myslím, že by nás žádná zdravotnická komise EU nezachránila.  

Říkejme čínská chřipka místo Covid-19 - tak po vzoru Donalda Trumpa vyzval poslanec Miroslav Kalousek. Jak máme či nemáme nemoci v Česku říkat? 

Jsem přesvědčena, že výraz COVID–19  se uchytil, tak proč to měnit. 

Jaké další úvahy vás osobně ještě napadají v posledních týdnech?

Mimo to, že si přeji, aby pandemie ustoupila, vynalezl se lék, tak si moc přeji, aby si lidé vytvořili nové hodnotové žebříčky. Na prvním místě si vážili života, zdraví, obdivovali přírodu, upevňovali vztahy v rodině a s přáteli, v každé rodině pečovali o své seniory, dávali přednost vzdělání a vědění, rozvíjeli své vlohy a nadání. Šířili lásku okolo sebe. 

Pociťujete už teď změnu vnímání zdravotnické profese v důsledku koronakrize?

V současné době se již změnila. Veřejnost děkuje lékařům, sestřičkám, obecně zdravotníkům. Více si společnost začala vážit i sociálních pracovníků, hasičů, policistů, prodavačů a i zaměstnanců technických služeb.

Budeme věřit, že toto vnímání důležitých profesí zůstane i po ukončení koronokrize. 

Začali jsme u školství, tak tak i skončíme: Co dá koronavirová zkušenost studentům a studentkám vaší školy, která připravuje na střední i vyšší úrovně jak praktické sestry, zdravotnické asistenty, tak ošetřovatele či sociální pracovníky?

Žáci a studenti zdravotnické školy si uvědomí, jak významné povolání pro společnost si zvolili. Pro vykonávání tohoto zaměstnání je důležité, aby měli dostatečné znalosti, ale byli i psychicky stabilní a měli vlastnosti jako je obětavost, samostatnost, odvážnost, rozhodnost a komunikativnost.

Soňa Valušková (vpravo) získala před dvěma lety Cenu náměstka hejtmana Ústeckého kraje za významný přínos ve školství, a to v kategorii Střední školy.Cena náměstka za významný přínos ve školství se v roce 2018 udělovala poprvé na základě nominací ředitelů, pedagogů i široké veřejnosti. Foto: archiv Ústecký kraj

Rodačka z Chomutova (* 1958) má pedagogické i školské manažerské vzdělání, většinu svého profesního života působila na Střední zdravotnické škole v Chomutově – jako učitelka, výchovná poradkyně, metodička primární prevence, následně i zástupkyně ředitele a ředitelka. Je autorkou celostátní Psychologické olympiády, založila Zdravotnické minimuzeum. Věnuje se také publikační činnosti, organizuje Středoškolskou odbornou činnost. V současnosti je zástupkyní ředitelky několika sloučených škol: Vyšší odborná škola ekonomická, sociální a zdravotnická, Obchodní akademie, Střední pedagogická škola, Střední zdravotnická škola Most, příspěvková organizace. V Chomutově v roce 2011 založila Studentský parlament, který šest let při magistrátu města vedla.