U hranic Evropské unie zuří válka. Co si v tomto kontextu myslíte o snahách přijmout Ukrajinu do EU a NATO?

Rozšiřování NATO a umísťování bojové techniky ve východní Evropě mělo negativní dopad na vztahy s Ruskou federací, která dlouho upozorňovala, že může podniknout kroky na zajištění své bezpečnosti. Další rozšiřování NATO, obvzvlášť o země sousedící s Ruskem, nepodporuji. Mezi západními politiky a v médiích zavládla rusofobie, která vede k iracionálním krokům. Je důležité, aby se do Evropského parlamentu (EP) dostali kandidáti, kteří mají vyvážený vztah k Ukrajincům i Rusům, ani jedny neidealizují, ani nedémonizují.

Bez mírového řešení rusko-ukrajinského konfliktu není možné plánovat přijetí Ukrajiny do Evropské unie (EU). Ukrajina musí pro vstup splnit i platná kritéria, jako jsou stabilní instituce, demokracie, právní stát, lidská práva, respektování a ochrana menšin, fungující tržní hospodářství a schoponost účinně vykonávat soubor právních předpisů EU. O přijetí Ukrajiny do EU ale není možné uvažovat bez toho, že by se EU změnila na vojenské sdružení. Válka za našimi hranicemi už postrčila mnohé evropské země ke zvýšení výdajů na obranu. Nesouhlasím s dalším posilňováním zbrojního průmyslu, s vysíláním vojáků, ani s přechodem do režimu vojenské ekonomiky. Nechci, aby orgány EU sehrávaly větší úlohu v politice obranného průmyslu na úkor národních vlád a není třeba ani dalšího postu komisaře pro obranu.

Od roku 2002 působíte v eurounijních institucích. Jak u vás probíhal přerod z eurooptimistky v euroskeptičku?

Sedmnáctého listopadu 1989 jsem se ocitla v pražském starožitnictví na Národní třídě, kde nás zavřeli, když došlo ke střetu policajtů se studenty. Druhý den už jsem ve vlaku z Prahy vezla tajné fotografie na shromáždění v Umělecké besedě v Bratislavě, které bylo jedním z historických momentů revoluce na Slovensku. Podobně naivně a s nadšením jsem na protestech zvonila klíči při rozloučení s bývalým režimem v Československu. Nechala jsem se zlákat nabídkou pracovních míst na velvyslanectví USA, v Citibank a poté i v institucích EU, kde jsem se dostala do nejvyšších řídících pozic. Na nižších jsem se střetávala s kolegy s upřímným zanícením pro práci v prospěch EU, ale často i se sklonem ke konformitě a podřízenosti. Na vyšších místech upřímnosti a zanícení ubývalo v prospěch egoistických zájmů mocichtivých kariéristů.

Jedna věc jsou zidealizované teorie popisované v europropagandistickém tisku a druhá realita technokratické byrokracie. Naše malé země, které jsou kulturně vzdálěnější dominantním členským zemím než ty západnější, mají minimální vliv na chod institucí EU. Kdyby naši lidé žili v dostatku a měli pocit, že se věci veřejné vyvíjejí v souladu s jejich představami, možná by se nad nedostatkem demokracie v EU daly přivřít oči, ale tak tomu není. A to se mě raději neptejte na korupci v institucích EU a na vliv nadnárodních společností a neziskových orgranizací, které nemají s demokracií nic společného!

Nyní kandidujete za fungl novou a euroskeptickou stranu Zdravý rozum do Evropského parlamentu. Proč jste se k tomu při vědomí, že si vlastně pohoršíte, odhodlala?

Tak jste se na to přeci zeptal. V boji proti korupci z vnitřku Evropské komise jsem vyčerpala všechny možnosti. Dospěla jsem k názoru, že je na to třeba jít přes kontrolní orgán komise, tedy Evropský parlament (EP). Na Slovensku, bohužel, může volič kroužkovat pouze dva kandidáty, přestože má Slovensko patnáct europoslanců. Z pátého místa na kandidátce se asi do EP nedostanu díky kroužkování, ale ráda podpořím spolustraníky na vyšších příčkách. Zakládat politickou stranu je jako startup. Líbí se mi být součástí projektu s podobně smýšlejícími lidmi a je zajímavé zažít, jak může (nebo nemůže) probíhat volební kampaň bez podpory oligarchů. Nejnověji mě překvapilo, že se platí za reklamu politických stran i ve veřejnoprávních médiích, což si zatím nemůžeme dovolit.

Alespoň v Česku je účast na eurovolbách celkem malá. Čím byste lidi přesvědčila, aby dorazili k urnám?

U nás je to ještě horší! Normální člověk se ve spletenci evropských institucí a legislativy ztrácí, nezajímají ho nadnárodní frakce a nečte přebujelou evropskou legislativu. Ta má ale na jeho život velký vliv. Mnoho voličů si z kandidátních listin do EP neumí vybrat a proto nejdou volit. Na Slovensku nabízíme jednoduché řešení: „Nevíte, koho volit? Volte Zdravý rozum!“

Občas nám vyčítají třeštění vlastenecké scény, ale není to tak. Nabízíme alternativu hlavně pro voliče, které jiné strany nezaujaly anebo je zklamaly. Začali jsme jako občanské sdružení odborníků, ze kterého vyrostlo křesťanské a konzervativní hnutí a to behěm roku pak vykrystalizovalo ve stranu Zdravý rozum. Cítíme se být součástí evropské civilizace, chceme i nadále spolupracovat s jinými suverénními státy, ale nesouhlasíme s hlubší integrací a nedemokratickými kroky, které unie v posledních letech udělala. Vyzýváme voliče, aby svým hlasem zabránili, aby se Evropa stala mementem toho, kam vedou ideologie, které jsou arogantností svých autorů nadřazené nad zákony přírody.

Dlouho jste byla ředitelkou eurounijního Úřadu pro vydávání publikací. Mohu si to představit tak, že byste mi mohli vydat, kdybych byl politikem EU, cestopis o eurounijních územích mimo Evropu, jako jsou třeba Guadeloupe, Francouzská Guayana, Kanárské ostrovy, Ceuta či Réunion?

Úřad pro vydávání publikací poskytuje publikační služby pro všechny instituce, orgány a agentury EU. Denně vydává Úřední věstník EU v minimálně dvaadvaceti jazycích. Nabízí přístup k oficiálním informacím prostřednictvím portálů o evropské legislativě (EUR-Lex), veřejných zakázkách (TED), výzkumu (CORDIS) a publikacích (EU Bookshop). Úřad však vydává publikace v kontextu komunikační strategie institucí, takže váš cestopis by nevydal, přestože by byl nesporně zajímavý.