Občanští demokraté chtějí do zákoníku práce zavést výpověď bez udání důvodu. Opravdu to podnikatelům pomůže?

Každého asi hned napadnou slova z písničky Jaromíra Nohavici: „Pane prezidente, mé České republiky, oni mě propustili na hodinu z mý fabriky, celých třicet roků, všecko bylo v cajku, teď přišli noví mladí a ti tu řádí jak na Klondiku...“

Nechce se mi věřit, že ti, kteří to navrhují, jsou tak hloupí, že si nedovedou představit, jaké důsledky to bude mít. Zaměstnanci budou nejen mnohem více sociálně ohrožení, ale budou plně vydíratelní. Je to nejkratší cesta k devastaci firmy. Ale to přece tato vláda, dosazená cizí a vůči naší zemi nepřátelskou mocí, dělá všude. V normální firmě je potenciál lidí, kteří v ní pracují, tím nejdůležitějším faktorem podmiňujícím podnikatelský úspěch. A dobrý podnikatel si to uvědomuje. Podle mého názoru je snaha prosadit tento nesmysl podobná aktu terorismu vůči Nord Streamu II. Dalším krokem by bylo vyhazování bez důvodu ze státních služeb, a to již je cesta k likvidaci nejen ekonomiky státu, ale státu jako takového.

Koaliční Křesťanská a demokratická unie-Československá strana lidová (KDU-ČSL) je proti a její ostřílení členové jako Jiří Čunek a Cyril Svoboda volají po vystoupení z koalice. Nezhroutí se pětikoalice před volbami do Poslanecké sněmovny jako domeček z karet?

Pokud by Jiří Čunek a Cyril Svoboda mohli v KDU-ČSL uplatnit svůj vliv, byl bych mnohem klidnější. Mimo jiné – pocházím z Obřan, lidovecké čtvrti v místě, kde se Brno setkává s krásnou přírodou. Prožil jsem zde mládí i dospívání. Žili zde moudří a pracovití lidé, kteří měli k tehdejší ČSL velmi blízko. Třeba pan Mašerák. Ale od moudré politické strany se dnešní KDU-ČSL hodně vzdálila. I od svých členů a příznivců. Není ovšem jedinou stranou, kterou tento osud potkal.

K tomu jen pro ilustraci – politik musí jako člověk klesnout hodně hluboko, aby zradil vlastní přesvědčení, jako to udělal nynější předseda Marian Jurečka v případě přístupu ke změnám penzijního systému. O tom, jak velký a nechutný obrat to byl, se každý může přesvědčit, když se podívá na článek Penze: Proč Jurečka zradil rozumné řešení? Přidal se k politice podrývání důvěry ve stát a k devastaci státu tím, že perspektivní cestu motivace k prodloužení doby uplatnění člověka na profesních trzích nahradil paušálními škrty a paušálním prodlužováním odchodu do důchodu. To je cesta k podrývání důvěry v penzijní systém a následné likvidaci penzijního systému.

Ale zpět k opozici uvnitř této strany, která je ovládaná slouhy cizí moci. Tato cizí moc má dost nástrojů k tomu, aby kvalifikované a slušné osoby nepřipustila k záchraně strany a odvrácení politiky devastace. Obávám se, že členská základna této strany nebude mít příležitost efektivně vyjádřit svůj pohled. Pokud do voleb ke štěpení vládní koalice dojde, pak to patrně bude po jiné linii.

Šéfka Komunistické strana Čech a Moravy (KSČM) Kateřina Konečná získala v europarlamentu dvě křesla. Mohli by se komunisté v podobě koalice STAČILO!, v níž se chytře schovalo mnohými nenáviděné slovo komunismus, dostat opět do Poslanecké sněmovny?

Určitě tuto šanci má. Patrně i proto, že v mladší generaci politiků Kateřina Konečná patří mezi špičku – intelektuálně, zkušenostmi, přirozeným talentem, morální odolností. Klíčovou otázkou je, jak se jí bude dařit vytvářet si vlastní silný tým a vymanit se ze zápolení různých sil, které v této straně tradičně existují. Při této příležitosti bych chtěl upozornit na to, že tímto směrem měla KSČM nakročeno již v roce 1992 a její preference výrazně rostly. I tehdy vytvořila širší koalici. Tehdy byl proces rozšíření a vzestupu zastaven atentátem na tehdejšího předsedu, režiséra Jiřího Svobodu, který jen o vlásek přežil. Doufejme, že v tomto se historie opakovat nebude.

Proč si zrovna slušný profesor Petr Fiala kolem sebe drží takové „orální teroristy“, jako je třeba Pavel Novotný? Není v tom zámysl?

Předně si nemyslím, že člověk, který připustil vlastní intelektuální i morální vyprázdnění, aby mohl sloužit jako zombík ovládaný pokyny cizí moci, je „slušný“. Je to tragická figura či spíše figurka. A roli tolerování excesů Pavla Novotného má ve scénáři. Je v tom, jak to určitě taky tak vidíte, zámysl. Dvojí úder na vědomí normálních lidí – jak odvést jejich pozornost od nejnebezpečnějších devastačních kroků této vlády, tak v nich vyvolat pocit marnosti a bezmocnosti daný tím, že chráněnci moci mohou překročit všechny meze morálních pravidel a dovolit si všechny představitelné i nepředstavitelné sprostoty.

Jde tedy o odvracení občanů od prohlubujících se opravdových sociálních problémů a zkoušku jejich přizpůsobivosti a trpělivosti?

Ano. To se přece dobře vzájemně doplňuje. Respektive jsou to dvě komplementární taktiky současné globální moci.

Nedávno si Fiala pořídil za peníze daňových poplatníků dalšího „orálního inkvizitora“ v podobě vládního koordinátora strategické komunikace Otakara Foltýna, který ještě dostal do úřadu deset tabulkových míst. Jak moc je ten člověk potřebný?

Ano. Otakar Foltýn patří mezi ty, kterým Pavel Novotný dělá předjezdce. A tím, že jede v dresu významného státního zaměstnance a veřejného činitele, posouvá sprostotu o level výš a do mnohem nebezpečnější polohy. Je nejvyšší čas se ptát po tom, jakou písemnou podobu má naplň jeho práce a stanovení jeho kompetencí. Pro státního zaměstnance a veřejného činitele platí na rozdíl od soukromé osoby, že vše, co nemá výslovně povoleno, má zakázáno, jinak se dopouští zneužití moci. Příslušnou analýzu jsem dal do článku Co je náplní práce Otakara Foltýna?

Nepřipadá vám, že po vzoru hry „král vysílá své vojsko“, premiér vysílá svou „partu hulvátů“ urážet prostý lid? Jak byste to zanalyzoval v rámci teorie her?

To je spíše komplex, respektive několik vzájemně propojených her. Pokud s použitím teorie analyzujeme takovéto situace, je vždy nejdůležitější odhalit hierarchii her, tedy to, které jsou dominantní, případně alespoň nejvýznamnější. V některých případech jsou totiž hry vzájemně zauzlovány tak, že nelze jednoznačně říci, která je dominantní. Podle mého názoru je jednou z hlavních her snaha udržet pozici USA, této odcházející supervelmoci, která selhala v pokusu stát se průvodcem lidské pospolitosti osudovým úskalím, co nejdéle ve hře. Proč? Protože USA se pro současnou globální moc staly „metabolismem“. Mimo tuto supervelmoc současná globální moc nedokáže existovat, protože nedisponuje prostředky přežití mimo tělo, na kterém parazituje.

V situaci, kdy USA nemají sílu držet svou pozici vlastním pozitivním příkladem, snaží se likvidovat konkurenty. Když se jim to nepodařilo „jelcinizací“ Ruska, pokoušejí se o to „jelcinizací“, tedy dosazováním vyprázdněných osob do klíčových pozic a jejich ovládáním, do Evropské unie. Intelektuální a morální parametry těch, kteří reprezentují EU na nadnárodní i národních úrovních, nemají v moderních dějinách obdoby. Normální lidé jsou uráženi každý den, když se jim tato „elita“ servíruje mediálním mainstreamem jako takzvané osobnosti. Jak dlouho si to normální lidé ještě nechají líbit?

Na to jsem se chtěl právě zeptat. Jak dlouho?

To záleží na tom, jak rychle to bude lidem docházet. Nejde přitom jen o to, jak se to může vymstít této vládě. Nechtěl bych být v kůži ani jednoho z jejích členů. Především však jde o to, jak se to vymstí nám. Těm, kteří – jak kdysi zpíval Karel Černoch – „chtějí jen obyčejně žít“. Logika současné doby, osudového úskalí, kterým procházíme, je čitelná: Buď dostatečné množství lidí pochopí, o co jde a co dělat – pak přežijeme. Nebo se to nepodaří – a pak nepřežijeme. Ale to už je o té dvanáctce a cestě k ideové převaze, bez které se neubráníme a neotevřeme cestu k nápravě, jak jsem napsal v článku Hledání dvanácti: Cesta k drtivé ideové převaze. Téma, které by si vyžádalo samostatný rozhovor.