Bylo podle vás důstojné, když na prezidenta Miloše Zemana na Albertově u příležitosti oslav 25. výročí sametové revoluce házeli vajíčka? Kdo je podle vás touto situací vinen? Zeman sám, nebo společnost, která je pobouřena jeho chováním?

Já jsem si v souvislosti s připomínkami výročí 17. listopadu uvědomil, co se nám za pětadvacet let povedlo i nepovedlo. Při té příležitosti jsem si také připomněl, jak před pětadvaceti lety byla společnost jednotná, neboť v listopadu 1989 mělo až osmdesát procent lidí stejný názor. Tehdy jsem byl zvolen za Československou stranu socialistickou do České národní rady a mohu potvrdit, že práce v Parlamentu byla v tom čase úplně jiná než dnes. Měli jsme sice různé názory, ale o zásadních věcech jsme měli jasno. Ovšem postupem času se společnost tematicky rozdělila a já si kladu otázku, které myšlenky má už dnes společnost vůbec společné? Je tady vůbec něco, na čem bychom se sjednotili?

Negativní názory na chování Miloše Zemana v původních materiálech ParlamentníchListů.cz: Jaroslav Hutka, Ladislav Špaček, Táňa Fischerová, Ivan Gabal, prof. Jan Sokol

A házení vajec na Miloše Zemana je jen důsledkem rozdělení společnosti, kdy ti, kteří se s jeho zvolením nikdy nesmířili – jak vidíme na sociálních sítích už od prezidentských voleb – svou nelibost dávají velmi jasně najevo. Dá se říci, že ve chvíli voleb všechno začalo, stále to pokračuje a nyní to vyvrcholilo házením vajec. Jenže stejní lidé se podobně kdysi chovali před volbami i k ČSSD. I ČSSD byla totiž před lety terčem vajíčkových útoků, dokonce za potlesku většiny novinářů. A když novinářská obec netleskala, tak akce alespoň tolerovala, ale bylo to v zásadě bráno tak, jako že se může. Je to v pořádku, řeklo se tehdy. Vždyť co si socani dovolují, že takto mluví? Dnes je terčem za stejného potlesku náš prezident. A také si o něm mnozí říkají, co si dovoluje povídat. Prostě se ve veřejném prostoru postupně legitimizuje „vajíčkové“ násilí.