Souhlasil byste při ohlédnutí za rokem 2020, že šlo z medicínských, ekonomických, společenských a psychologických důvodů o hrozný rok? Může pro naši zemi být tím, čím byly roky 1929, 1938, 1939 nebo 1968, tedy téměř osudovým?

Rok 2020 byl v mnohém zcela výjimečný. Pro nás všechny se jednalo o dosud nepoznanou životní zkušenost, navíc sdílenou ve skutečně globálním měřítku. Jaká je výjimečnost roku 2020 ve vztahu k ostatním historickým událostem nám jednou odpoví až historie. Zatím bych se však přeci jen zdráhal negativní význam tohoto roku přecenit. Srovnávat současnou situaci s oběma světovým konflikty nebo s nesvobodou a ekonomickým propadem či s obdobím studené války, bych se určitě neodvážil. Žijeme hůř než před rokem, to je pravda, ale stále žijeme dobře.

Je mi samozřejmě líto všech, kteří onemocněli, měli vážný průběh anebo zemřeli. Je mi velmi líto dětí, které nemohly chodit do školy a sportovat, je mi líto všech, kteří nemohou pracovat nebo o práci a obživu přišli. Poškození společnosti způsobila jak sama pandemie, tak do jisté míry i reakce na ni. Je to analogie se samotným onemocněním Covid-19 u jednotlivce. Nemocný organismus je poškozován jak přímým působením viru, tak vlastní imunitní odpovědí na infekci. Věřím, že očkování situaci zásadně změní a v příštím roce se život začne vracet do normálnějších kolejí.

Jaké neblahé následky pro naši zemi může koronavirová pandemie mít?

S následky pandemie se budeme potýkat ještě dlouho po jejím odeznění. Které to budou, je zřejmé už dnes. Zhoršení zdravotní situace – nejen v přímém důsledku pandemie, ale i v důsledku odsunovaní jiné „necovidové“ péče, zhoršení gramotnosti, pokles ekonomiky, nezaměstnanost a zhoršení životní úrovně. Bolestivé je i prohloubení zadlužení generace našich dětí. Doufejme však, že všechny negativní jevy budou dočasné a že se je podaří úsilím celé společnosti co nejvíce a co nejrychleji vybalancovat.

Může covid-19 a vše, co s ním souvisí, způsobit změny v chování a uvažování lidí? Třeba příklonem k duchovnějšímu či alespoň skromnějšímu životnímu stylu a tím, že přestanou tolik lpět na majetku a pohodlném životním stylu? Nebo ani pandemie myšlení výrazné většiny společnosti u nás ovlivnit nedokáže?

Věřím ve rčení, že každá krize je zároveň příležitostí. Mnoho lidí se v posledních letech skutečně až příliš upínalo k hodnotám materiálním. Věřím, že když se pohyb našeho hektického světa tak náhle a na tak dlouho výrazně zpomalil, že to mnoha lidem umožnilo zamyšlení nad dosavadním životem a možná i k přeuspořádání životních priorit. Možná si někteří lidé opravdu naléhavě uvědomí, že zdraví, život a svoboda nejsou samozřejmostí a že jsou to největší hodnoty, které můžeme mít.