Ani tento předvánoční čas se neobešel bez teroristických útoků. Co se pachatelů týče, jednalo se o imigranty nebo občany Evropy s migrantským pozadím. Máme se radikalismu ze strany nepůvodních obyvatel Evropy obávat i nadále? Na druhou stranu, v Německu na Nový rok najel automobilem do lidí většinový občan, cílil na chodce neněmeckého původu. Hrozí tedy i nebezpečí odvetného extremismu?

Samozřejmě že lze očekávat pomstu. Ta je přirozená a divím se, že už dávno nebyla ve větší míře. Hraje roli ovšem to, že islámský migrant mnohdy nemá co ztratit, je to chudák, mnohdy vydíraný, mnohdy téměř bezdomovec. Evropan obvykle má co ztratit. Proto asi tyto útoky ze strany evropského etnika nejsou častější.

S tím souvisí další otázka týkající se Sýrie. Tam je válka téměř u konce, Islámský stát je víceméně poražen. Nikoliv však ideologie, která ho zrodila. Co znamená pro Evropu tato jejich porážka? Ubude díky tomu teroristických činů, či naopak přibude, jak se budou bojovníci ISIS vracet zpátky domů (a mnozí z nich jsou už narozeni v Evropě). Nebo to nebude mít na četnost teroristických činů v Evropě vliv?

Islámský stát není jen území, je to myšlenka a akce. Samozřejmě že ISIS bude žít dál a konat. Jak mnoho nebo málo, to nevím, ale asi stále více, protože nestačí zlikvidovat nějakou instituci, ale podhoubí, ze které vzniká. Nezapomeňme, že násilná islamistická hnutí nahradila dřívější hnutí komunistická a nacionalistická. Má také svůj sociální podtext. Chudý muslim dostane přislíbeno, že se z něho stane nadřazená osoba v Evropě a bude vládnout dhimí. Nebude muset pracovat a podřizovat se trapně dhimí. Konečně migranti už na úkor dhimí žijí, dostávají věci zdarma. Přijímají to jako samozřejmost, protože jsou přece nadřazeni.

Prezident Miloš Zeman ve svém vánočním poselství kritizoval tzv. lepšolidi, kteří nám diktují, jak tu máme žít. Jsou tu takoví lidé? A co k jeho kritice říci, byla namístě?

Prezident měl na mysli proevropskou garnituru nazývanou někdy „pražská kavárna“. Tito lidé mají za sebou obvykle nějakou podporu sdělovacích prostředků, univerzit, uměleckých kruhů, evropských struktur a vezou se na vlně univerzalismu, nové módní ideologie relativizující tradiční hodnoty ve jménu tzv. lidských práv. Všichni ideologové byli vždy lepšolidé. Komunisté kdysi také. Jen oni měli pravdu, protože byli vybaveni „vědeckou teorií“. Dnešní ideologičtí povýšenci jsou vybaveni ideologií relativistických lidských práv, hájí migranty a chtějí vytvořit multikulturní společnost, chtějí vytvořit univerzálního člověka bez národa, bez rodiny, bez pohlaví, bez genderového statusu, bez třídy a s nivelizovaným vzděláním v inkluzních školách bez vědomostí s bezcenným diplomem. Oni se s nikým nebaví, protože jsou nadřazeni zaostalým teoriím nacionalismu a odmítají konzervativní vztah k domovu. Oni se prostě pohybují nad tímto balastem.

Pozorujeme je mnohdy na internetových diskusích, jak se povýšenecky chovají. Protože nemohou odpovědět na základní otázky normálního života, mají povýšenectví jako zbraň a východisko. Prostě jsou to jacísi „politrukové“. A už pomalu, tak jak je přirozené pro ideologické povýšence, začínají tvrdit, že oni nejlépe vědí, co se má ve sdělovacích prostředcích zakázat, kdo tam smí promlouvat nebo psát, a hlavně co je správný a co je špatný názor. Pomalu připravují totalitu, protože lživou ideologii nelze vysvětlit a zdůvodnit, proto se musí lidem vnutit násilím. Lidé jsou prostě hloupí a nelze je k rozhodování pustit. Proto také pochybují o demokracii, přestože se obvykle demokraty nazývají. V poslední době rádi demokraticky zvolené politiky nazývají populisty. Takže demokracie je vlastně populismus.

Vypadá to, že společnost je opravdu natvrdo rozdělena na dva tábory. Co je příčinou tohoto rozdělení?

Za rozdělení nemohou politici, ti se jen přiklánějí na některou stranu, protože nějaké smiřovací řeči jsou zbytečné a jakýsi neutrální postoj, pokud nemá viditelné řešení, by je vyřadil ze hry. Projevy o slušnosti patří do úst těm, kteří vidí věci povrchně a naivně se domnívají, že slušnými slovy lze nastolit shodu. Stručně řeknu, že rozdělení národa mají na svědomí lepšolidé, které jsem shora definoval. Tito aktivisté doposud pracovali potichu a získávali mladé lidi na univerzitách, umělce, sdělovací prostředky, vytvářeli kulturu na základě svojí nihilistické ideologie snižující tradiční hodnoty. Ale ve chvíli, kdy se jednalo o migraci, odkopali se tito aktivisté a v rámci teorie multikulturalismu (součásti univerzalismu) chtěli, abychom přijali migranty. Najednou se vynořili konzervativci (typicky mons. Piťha), kteří s pochopením většiny zkušených starších lidí, kterým není osud jejich dětí lhostejný, vystoupili proti univerzalistům. Tato konzervativní akce k jakési záchraně tradiční kultury a hodnot byla univerzalisty nazývána xenofobie, nacionalismus, fašismus apod. A tak zde dnes stojí vlastně dva tábory v rozdělení, které není kompatibilní s dřívějšími, dnes už vyčichlými ideologiemi levice a pravice. Mnozí se v tom neorientují a staré názvosloví používají už jaksi „mimo mísu“.