V letošním roce se dost probírá odkaz Milady Horákové, v uplynulých dnech byly zmínky o její popravě komunisty takřka všude. Jak se vám forma vzpomínání na Horákovou líbila?

Letošní výročí bylo sedmdesáté, kulaté. Dalo se očekávat, že se poprava Milady Horákové a stalinistické procesy budou připomínat silněji než v minulosti. Bohužel, jak to už u nás bývá při každém výročí, je z toho cítit jistá kampaňovitost. To mě, po pravdě řečeno, trochu vadí. Samozřejmě je důležité vzdělávat lidi, protože zapomínají, neznají všechny souvislosti, ale je také důležité vše připomínat v celé šíři. Nešlo jen o Miladu Horákovou. Jako sociální demokrat připomenu jméno Vojtěcha Dundry, který byl ústřední tajemník ČSSD a předválečný senátor. Ve stejném procesu dostal patnáct let, zemřel sedm let poté v roce 1957 ve věznici v Leopoldově a toto nikde připomínáno není.

Samozřejmě, Milada Horáková je symbol u nás i v zahraničí, byla to statečná, významná žena, nemám nic proti tomu, abychom na ni vzpomínali. Ale bylo by dobré připomínat i celý kontext.

Zmíním ještě dvě jména, dva sociální demokraty, odbojáře. Jaromír Nechanský a Veleslav Wahl. Ti byli popraveni 16. června 1950. O těchto dvou jménech neslyšíte vůbec nic. Nechci tím nijak snižovat popravu Milady Horákové, ale bylo by dobré i ostatní připomenout, aby byla veřejnost informována.    

Kdo podle vás vede nebo vedl kampaň? Aktivisté, politické strany…

Aktivisté, některé politické strany, především ODS, někteří lidé v ODS nebo i část sdělovacích prostředků. Je to ale u nás dlouhodobý problém. Ať jde o jakékoli výročí, místo toho, abychom se byli schopní na události podívat s odstupem, přistupuje se k tomu kampaňovitým způsobem. Část politického spektra si na tom honí body a další část veřejnosti místo toho, aby přijala informace, co se stalo, automaticky vypne, protože v tom cítí kampaňovitost. Lidé, kteří to pak prezentují, např. politici ODS, těm pak samozřejmě lidé nevěří. Smysl, který by připomínka měla mít, aby co nejvíce lidí bylo o události informováno, se míjí u části veřejnosti účinkem, a to je škoda.

Co říkáte na další způsoby, kterými byla památka Horákové připomínána? V obecním rozhlase mnohých měst zazněly úryvky z procesu, stejně tak tomu bylo i v amplionech pražského metra.

Proti tomu nic nemám. Je to způsob, jak událost připomenout.

Obraz Milady Horákové promítali i na budově sídla KSČM v pražské ulici Politických vězňů. Organizátoři akce tím chtěli připomenout zločiny komunistického režimu. Byl to dobrý krok?

Myslím si, že špatný krok to nebyl. Dnešním komunistům, kteří se od padesátých let nedistancovali, je nutné toto připomínat. Komunisté si za to mohou sami tím, že se dodnes ani po sedmdesáti letech nebyli schopní s historií vypořádat. Ano, připomínat jim to.