Moderátor Luboš Xaver Veselý stupňuje svůj boj s Českou televizí. Na svém kanálu na YouTube zveřejnil jinak nedostupný videozáznam mediálně propíraného sněmovního semináře k financování ČT. Na něm generální ředitel ČT Petr Dvořák a členové Rady ČT odpovídali na otázky ohledně fungování veřejnoprávního média. Viděla jste seminář? Přišly vám odpovědi ze strany Petra Dvořáka dostatečné?

Především bych to vůbec nenazvala slovem boj. Tak to může vnímat snad jen Česká televize, protože jí to není milé. Domnívám se, že ze strany Luboše Xavera Veselého je to snaha získat a přinést nám objektivní informace, tedy jde mu o transparentnost hospodaření s nemalými veřejnými financemi, a na ty informace má u veřejnoprávní televize právo každý občan této země, nejen on. Já této jeho snaze fandím a má můj obdiv za vytrvalost. Pokud je v České televizi vše OK, nemá se přece čeho obávat.

Kdyby mu chtěli vzít vítr z plachet, všechno zveřejní sami. Takže jaký boj? Já žádný nevidím. Vidím snahu získat informace, a vidím snahu je nedat nebo mlžit. To je vše. Víte, mnoho státních institucí hlásá, že zveřejňování je skvělé, než se to dotkne jich samotných. Tedy odmítám slovo boj. To z toho dělají jiní.    

Ve Sněmovně po několikahodinovém jednání opět nedošlo na schválení výročních zpráv České televize. A rozprava byla bouřlivá. Poslanec ANO Pavel Juříček použil v souvislosti s ČT slova „smrtící mix pomalu umírající organizace“. A šéf poslaneckého klubu lidovců Jan Bartošek nařkl kritiky ČT, že jsou nástrojem hybridní války, kterou používá Rusko. Jde o obstrukce, jak tvrdí opozice? Proč to podle vás neodsouhlasili, když je jasné, že ANO zprávy podpoří a tím je věc uzavřená?

Když se zamyslíte nad těmi větami, které jste citovala, pak je odpověď docela jasná – v té diskusi nejde o Českou televizi, ale jde o soutěž o nejvíce šokující výrok, který by zaujal média. Takže oni nepotřebují schválit nebo neschválit ty zprávy, oni potřebují ten čas, aby si mohli čechrat politické peří u mikrofonů – prostě více kohoutů na dvoře. Je to trapné, někdy směšné, Ale holt takovou máme politickou reprezentaci.

Upřela bych pozornost spíš k té poslední větě – nikdy není dobře, když se předem ví, že tak ožehavý dokument bude schválen prostě proto, že má za sebou politickou většinu, bez ohledu na obsah. To považuji za mnohem více škodlivé, než jakési ty mixy a hybridní války (úsměv) v projevech. Protože to svědčí o tom, že je v podstatě jedno, co v té zprávě je. A to by naopak nám občanům, které podle mne reprezentuje dnes právě Luboš Xaver, být jedno nemělo.

Kritika na práci ČT se snáší i dál. V rozhovoru s Janou Bobošíkovou téma otevřel poslanec Pavel Plzák. Podle něj jsou některé pořady neobjektivní, jmenoval 168 hodin a Reportéry ČT. Jak na tyto pořady nahlížíte vy? Daří se jim přispívat ke zdraví demokracie a veřejné debaty? A jak se stavíte k práci hlavních hvězd publicistiky České televize?

Tak veřejnoprávní televize tu není od toho, aby ji politici, kteří jsou u moci, milovali. Sama řadu reportáží sleduji, a musím ocenit kvalitu některých z nich. Ale i naopak, protože buď danou věc znám, nebo se orientuji v právu, a proto vím, že pohled a výklad je hodně jednostranný. Co však považuji za více alarmující je to, že České televizi už přestávají rozumět a věřit lidé tzv. mimo Prahu, jinými slovy, ač nemám ráda tuto paušalizaci, ale nic vhodnějšího mne nenapadá, hovoří se čím dál častěji o tom, že Česká televize „točí pro pražskou kavárnu“. Tedy není to už jen věc politiků, že nemohou ČT vystát, ale poslední roky je to slyšet i tzv. z publika. A samozřejmě to není Prahou, protože Reportéři jsou „ostravští“.

Zrovna nedávno jsem psala šéfredaktorovi, jak mne jedna reportáž v dobrém zaujala. Snažím se být nestranná, nad věcí, ale když už i člověk jako já, aktér listopadové revoluce a dnes politicky neaktivní člověk, kterému by to mohlo být jedno, si raději zapne na zprávy Primu, o něčem to svědčí. Takže být Českou televizí, nechávalo by mne v klidu, že do mne kopou politici, ale velmi bych zpozorněla, že už štvu i diváky, kteří jsou občany této země. Tedy vnímám v ČT profesionály, ale i ty druhé, avšak myslím si, že v ČT čím dál víc převažuje jen jeden názorový proud. A je u veřejnoprávní televize velmi špatně, když už si to cvrlikají vrabci na střechách napříč republikou.      

Často diskutovaným tématem jsou platy pracovníků televize, například Václava Moravce, Nory Fridrichové či Marka Wollnera. Proč jsou, podle vás, tyto informace utajené? A má veřejnost právo je znát, nebo je důležitější soukromí zaměstnanců ČT?

Velmi citlivé téma. Mne osobně vysoké platy neurážejí ani nevadí – když někdo dělá skvěle svou práci, kterou bude „hltat“ celá Česká republika, ať ten plat má. Tady v tomto argumentu se hraje na lidskou závist. Pro informaci o přiměřenosti mezd v ČT stačí přece informace o průměrné mzdě šéfredaktorů a podobně.  Mně vadí spíš zcela „ujeté“ odměny šéfů ve veřejnoprávních subjektech v řádu milionů, když schází to hlavní – důvod. Zcela veřejný by měl tedy být v každém případě plat vedení České televize, o odměnách a jejich odůvodnění nemluvě. Ale zpět k vaší otázce – když budou moderátoři „drtit“ politiky stejně napříč spektrem, a když přitom nepoznáme jejich preference, i kdybychom se snažili všemi silami, ať mají klidně vysoké platy, protože pak budou neúplatní, a my se díky nim hodně dozvíme. Což je účel ČT. A když je bude divák za to milovat a hltat, věřím, že by se nakonec nemuseli bát sami zveřejnit, kolik ten plat opravdu mají. Protože ti lidé by si řekli – ještě víc by mu měli dát, když bude pořád tak dobrej.

Jenže bohužel, a to musím navázat na to, co jsem říkala výš, už ani tak divácky velkorysý člověk mého typu, který překoná, že ne vždy má s redaktorem stejný názor, a jindy mu naopak rád zatleská, nevidí v České televizi onu nestrannost, protože prostě u většiny poznám, jaké mají osobní názory a preference. A to je všechno, jen ne veřejnoprávní. Takže nejde o výši platů, která mně obecně nijak nevadí, ale o to, zda za tyto veřejné peníze nedělají pracovníci ČT kampaň jenom někomu, a naopak někomu trvalou antikampaň – to mi naopak vadí velmi. Česká televize nesmí hájit jen jeden názorový proud, ale tak to dnes, bohužel, až na výjimky, je.