Zaklínadlem pro jaro a nyní i podzim v prevenci proti koronaviru se stala 3R. Dají se dodržováním rozestupů, častým mytím rukou a používáním roušek významně minimalizovat rizika nákazy?

Důležité je, aby každý měl stále na mysli jednak ochranu vlastní, a tím i svých bližních, protože pokud se i bez příznaků infikuje, může virus přenést kapénkovou infekcí i na ně. Zásadně by si neměl mnout či jinak sahat do oka, protože i takto může virus na sebe z okolí přenést. Základem je nošení roušky, optimálně roušky s respirátorem. Každá rouška má na jedné delší straně flexibilní kovové zpevnění, které patří na kořen nosu. V tom se často dělá chyba a rouška potom dobře netěsní. Je třeba mít k dispozici větší množství kvalitních roušek, nezbytné je jejich střídání a praní. Například roušky z Číny, které obdržel každý občan nad 65 let, mají často tkaničky, které se při prvním dotyku utrhnou.

Roušku by měl člověk nosit vždy, když je v kontaktu s lidmi, například naprosto samozřejmě v obchodě. Přijde mi absurdní, aby ho někdo perzekvoval za to, že ji nemá při procházce v lese, kde nikoho nepotká, nebo když jde v noci prázdnou ulicí vyhodit smetí do popelnice. Bohužel, i takové excesy se na jaře děly… Rouška samozřejmě, ani v té nejvyšší kvalitě, nepředstavuje absolutní ochranu, ale nepochybně chrání, jak to prokázaly studie na zámořských lodích, kde lidé roušky opravdu povinně nosili a kde je nenosili. Smrtnost byla sice zhruba stejná, ale na lodích, kde byla povinně nošena, se snížil počet infikovaných zdravých lidí o desítky procent. Některé studie prokázaly, že rouška právě proto, že nechrání absolutně a může někdy propustit malé množství viru, které je menší než minimální infekční dávka, umožňuje indukovat „T buněčnou imunitu“. Je to tedy jakýsi první krok k vakcíně.

Čím dalším snižujeme pravděpodobnost, že se zařadíme mezi ty, kteří se koronavirem nakazili?

Samozřejmé je časté mytí rukou mýdlem nebo jiným, k tomu určeným, desinfekčním prostředkem. Samozřejmostí je i dodržování tzv. „sociální vzdálenost“, která vychází z maximálního doletu kapky, tj. asi dvou metrů. V těchto odstupech by také lidé měli být v obchodě, u lékaře a podobně. Pochopitelně, kašle-li někdo, snažíme se tomu vzdálenost přizpůsobit nebo se mu vyhnout. Velmi starým, ale účinným receptem, je proplachování si nosu mořskou vodou nebo slabě růžovým roztokem hypermanganu, ale u hypermanganu musíme roztok přefiltrovat přes pláténko, aby se do roztoku nedostal ani jeden malý krystalek, který by mohl lokálně sliznici poškodit. Vhodné je také si vykloktat krk, alespoň vodou, určitě vždy po návratu z venku. Pro obranyschopnost je mimořádně důležitý i dostatek kvalitního spánku.

Lidé také často hledají prostředky, které by redukovaly riziko infekce, ať už jde o léky nebo rostlinné preparáty. Na které byste upozornil?

V literatuře je uváděna řada z nich, ale jejich efekt nebyl žádnou studií ani laboratorně jednoznačně podložen. Některé preparáty, které stimulují imunitu, jsou dokonce kontraindikovány. Z prostředků, které mohu s čistým svědomím doporučit, to je vitamín C ve vyšších dávkách, dostatečná saturace, tedy nasycení tkání, vitamínem D a betaglukany. Vitamín C je především antioxydans, tedy „hasí požár“ volných kyslíkových radikálů, které vznikají například při zánětu a které poškozují tkáně. Zároveň se i koncentrují v bílých krvinkách, jejichž funkci zlepšují a přispívají k udržení stálosti vnitřního prostředí, tzv. homeostázy, která je základem života jednotlivce.

Neměl by se podávat lidem, kteří trpí ledvinovými kamínky nebo pískem ze šťavelanů. V každém případě je při podávání dávek okolo 1000 mg za den a vyšších nutný výrazně zvýšený příjem tekutin. Můžeme ho dlouhodobě podávat v dávce 1000 až 1500 mg denně ústy, a to v kapsli, ze které se pozvolna dvanáct hodin uvolňuje. Podáváme ráno 500 až 1000 mg a v poledne eventuálně ještě 500 mg vitamínu C. Zásadně ho nedáváme na noc, protože vyvolává ve spánku podle EEG určitou „bdělost“, tedy narušuje přirozený spánek. Často je i lékaři nabízena možnost podání vysokých dávek vitamínu C. Nedoporučoval bych víc než 7,5 gramu jednou týdně v nitrožilní infúzi, ale je to možné až po poradě s lékařem. U nás to je vydáváno za novou metodu z USA, ale sám si vzpomínám, že koncem 70. let v některých hematoonkologických indikacích pan profesor František Heřmanský dával i dávky mnohem větší.