Hlavním tématem debaty v posledním týdnu byl „boj proti dezinformacím“, který má vést zvláštní centrum při ministerstvu vnitra. Ministr Chovanec ujišťuje, že centrum nebude sloužit k cenzuře, ale přesto – nehrozí podle vás, že bude centrum zneužíváno k omezování svobody slova?
Ministr Chovanec dává především zprávu mladým lidem, kteří si volí životní cestu. Vzkazuje jim, neučte se nic užitečného, nechoďte na brigády. Angažujte se v neziskovkách. My pro vás vytvoříme úplně zbytečná pracovní místa a zajistíme vám pohodlný život.
A svoboda slova?
Tady musíme pochopit celkový kontext. Ve starších dobách tomu bylo tak, že část voličů chtěla třeba nízké daně, jiná část voličů vysoké daně a různí politici nebo strany hájili zájmy jedné nebo druhé skupiny. Jenže dnes máme situaci, kdy všichni lidé chtějí v zásadě totéž a politická třída chce opak. Politici a aktivisté tedy stojí před problémem, jak vládnout lidem, kteří je nenávidí, a jak dokonce získat jejich hlasy ve volbách. Mají v zásadě tři možnosti. Zaprvé omezit politickou soutěž a vyřadit z voleb skutečnou opozici. Zadruhé dovést si vlastní voliče. Zatřetí zabránit tomu, aby lidé začali přemýšlet. A přesně o to jde i skupině ministra Chovance – změnit zemi na prostor, kde nebude probíhat žádná diskuse a pouze se budou omílat stupidní slogany multikulturní ideologie.
Takže ano. Jednání ministra Chovance zřetelně směřuje k likvidaci svobody slova jako základní ústavní svobody.
Jak ale zabránit tomu, aby lidé byli manipulováni nepravdivými informacemi?
Nejlépe tak, že vláda začne lidem dávat úplné a pravdivé informace a že státní sdělovací prostředky umožní srovnávání různých politických stanovisek. Dnes lidé vědí, že jim politici lžou. Vědí, že to, co říkají státní sdělovací prostředky o imigraci a islámu, je nepravdivé. Vědí, že probíhá cenzura. Slyší, že u nás žádní islámští imigranti nejsou, a pak je potkávají na ulicích. Slyší, že je islámská komunita integrovaná, a pak se dozvídají, že islámští fundamentalisté žalují české školy. Pak si obyvatelé pochopitelně hledají informace, jak to jen jde, a často uvěří nějakému drbu.
Ale jak říkám, existuje pouze jedna možnost, jak to napravit. Začít lidem říkat pravdu.
V poslední době sledujeme čím dál častěji boj některých politiků či aktivistů proti odlišným názorům, balený do boje proti dezinformacím či proti hate speech. Proč začíná být svoboda slova pro tyto lidi tak nepohodlná? Jsou to skoro přesně dva roky, když po vystřílení redakce hodně nekorektního časopisu Charlie Hebdo ti samí lidé ujišťovali, že svobodu slova si nikdy nenecháme vzít, tak co se od té doby změnilo?
Řeči o tom, že si svobodu nenecháme vzít, byly určeny pouze k chlácholení veřejnosti. Kdyby to politici mysleli vážně, následovaly by úder proti radikálním mešitám a masové deportace. Ale politici nepodnikli ani to nejmenší. Většina politické třídy a většina profesionálních aktivistů totiž ve skutečnosti respektuje právo muslimů zabít každého, kdo se dopustí urážky islámu. Stejně jako respektují právo muslimů vychovávat své děti v nenávisti vůči původnímu evropskému obyvatelstvu, útočit na synagogy a chovat se i v dalších ohledech jako dobyvatelé v pustošené zemi.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo