V Německu mají za sebou rušný týden. V pondělí na celý den ochromila hlavní město Berlín stávka zemědělců, od středy až do pátečního večera se kvůli stávce strojvedoucích téměř zastavila železniční doprava. Zemědělci se chystají protestovat až do zítřka, kdy se v Berlíně uskuteční velká demonstrace. Zatímco strojvedoucí stávkovali za vyšší mzdy a kratší pracovní dobu, farmářům se nelíbí hlavně zrušení daňového zvýhodnění nafty pro zemědělské stroje. Když připočteme sebevražedný charakter zelené tranzice s názvem Energiewende, co to může pro už takhle chřadnoucí německou ekonomiku znamenat?

Víte, tohle je velmi vratký terén. Na jednu stranu je jasné, že tyto protesty jsou důsledkem chřadnutí německé ekonomiky v důsledku ESG ideologie, do které patří Green Deal, woke agenda, cancel culture, a tak dál a dál. Lidé chudnou, klesá jim životní úroveň, společnost se polarizuje, znovu se rozděluje na my – oni, v jistém děsivém smyslu to začíná připomínat předválečné období, kdy se společnost začala dělit na Židy a ty „ostatní“. Tato všeobecná frustrace plynoucí z rozkladu tradičních kotev a hodnot se projevuje mnohými výbuchy násilí, od střelby pomatených jedinců, až po chudnutí zemědělců, kteří se naprosto logicky rozzuří a jdou se bránit.

Na druhou stranu je třeba vnímat situaci pragmaticky. Nesmíme podlehnout přístupu, obrazně řečeno, že „nepřítel mého nepřítele je mým přítelem“. V tomto kontextu nesmíme podlehnout dojmu, že když někdo protestuje proti výplodům ESG, má automaticky správné požadavky. Ďábel je schovaný v tom, že strojvůdci i zemědělci napadají ESG agendu zleva. Neboli když to řeknu obrazně, jako kdyby řadové komunisty kdysi kritizovali trockisté nebo Rudí Khmérové, že jsou málo levicoví.

Jinými slovy, je v pořádku a správné, že se zemědělci brání své likvidaci. Nejsou ale správné požadavky, které zvolili. Když to převedu na něco, co my známe a je nám blízké: Když nedávno protestovali lékaři proti vysokému počtu bídně placených přesčasů, měli sympatie veřejnosti, jenomže pak to úplně zazdili – promiňte mi to slovo – idiotským a levičáckým požadavkem na výsluhovou penzi… Takže nesmyslné požadavky dovedou zničit i na počátku spravedlivé rozhořčení.

Zaujmout ve světle toho k protestům v Německu ať už odmítající, či sympatizující postoj, tedy ani nejde?

Právě proto mám z německých protestů ambivalentní pocity. Na jedné straně je dobře, že Němci konečně začali protestoval proti ničení své ekonomiky. Na druhou stranu mě děsí, co požadují – protože naplnění jejich požadavků by ekonomiku poničilo ještě více. Ale tomu oni nerozumějí, jsou ekonomicky dezorientovaní, takže jen vědí, že něco je špatně, ale neumí najít ten správný recept.

Ptal jste se, k čemu to může vést. A to je právě to; řekla jsem, že Němci vědí, že něco je špatně, ale neumí najít ten správný recept. Bojím se, aby se nenašel nějaký populista typu Hitler, který jim ten údajný „recept“ dá. Něco typu: Bijme dezoláty. A podobně. Zkrátka hloupé pseudořešení, které se bude líbit zfanatizovanému davu. Přitom řešení je jediné – transformace celé ekonomiky zpět ke kapitalismu a k volnému trhu.