Máte lesnické vzdělání. Jedním z paradoxů, se kterým se lze u nás setkat, je nesystémovost financování národních parků. Zatímco například v sousedním Rakousku jsou financovány státem, u nás je to převážně z těžby dřeva. Máte připraven návrh změny? Nehrozí takto, že se o veškeré lesy připravíme nebo že bude minimálně docházet k nadbytečnému kácení?

Nejprve je potřeba si uvědomit základní lesnický princip, který platí nejen na všechny vlastníky lesů v ČR, ale i na tzv. zásahové lesy v Národním parku Šumava. Ten spočívá v tom, že v lesním celku se zjistí zásoby dřeva a vypočte se jeho roční přírůstek. Úmyslně a rukou člověka může z lesa ubýt jen tolik stromů, kolik jich přiroste. Každý les má závazný předpis, tzv. etát – tedy maximum možných vytěžených stromů za rok. Etát ve výši přírůstku je stanoven státní správou.

V zásahových lesích NP Šumava bylo vytěženo nad etát 951 000 kubíků dřeva, tj. 7 ročních přírůstků. To se stává vlivem kalamit a „vynucené těžby“ dřeva i u jiných vlastníků, ale v tom případě se zastavují „úmyslné těžby“ dřeva.

Na vaši otázku tedy odpovídám, že ve státních lesích NP Šumava se tyto „úmyslné těžby“ provádějí od r. 2012 do dneška a tedy dochází k nadbytečnému a neekologickému kácení stromů. Důvodem je potřeba ročně utržit cca 200 miliónů Kč za dříví k financování plýtvavé ochrany přírody. Takovou částku musí přetěžené a zdevastované lesy NP každoročně vygenerovat.

Návrh změny připravuji. Jsem iniciátorem Petice za zákon pro zelené lesy Šumavy, v níž je mimo jiné věta: „Odmítáme současné provádění úmyslné těžby dřeva v lesích za účelem financování Správy NP Šumava.“ Petici již podepsalo přes 5000 občanů a budu ji předkládat novému Parlamentu ČR v příštím roce.

Ve Straně práv občanů zastáváte funkci garanta komise životního prostředí. Jak byste hodnotil přístup státu k životnímu prostředí? Dělá podle vás maximum možného pro jeho zlepšení a ochranu? Případně, co by se dalo v tomto směru zlepšit?

To je široká otázka, a tak odpovím dle jednotlivých oblastí Ministerstva životního prostředí (MŽP). V oblasti vody se za této vlády nestalo nic pro návrat vodovodních a kanalizačních řadů do majetku a správy měst a obcí. Cena vodného a stočného je často přes 100 Kč za odebraný kubík, a to je sociálně neúnosné pro většinu obyvatel. Tam, kde si to obce ponechaly, tak se dnes platí 12 až 50 Kč za kubík.

Řešením je také vznik nezávislého regulátora vodárenství. Stále se snižují hladiny spodních vod. Prioritou MŽP by měl být boj se suchem, a ne ochrana přírody a zvyšování rozlohy Zvláště chráněných území (ZCHÚ) – kde nelze dělat opatření na zadržování vody.

Dotace na zahradní nádrže pro zadržování vody je jistě dobrá věc, ale to je málo. Podstatné je budování vodních děl. To není jen výstavba vodních nádrží. Tato díla jsou v projektové přípravě, ale většinou stejně nevzniknou, protože budou v rozporu se zájmy ochrany přírody. Máme přes 30 procent v nějakém stupni ochrany přírody, a to je moc. Na MŽP by sice chtěli dělat opatření na zadržování vody, ale říkají – „na těch 30 procent ZCHÚ nám nesahejte, tam se nic stavět nebude“.

V oblasti odpadů vyšel přísný zákon s přísnými limity pro recyklaci odpadů a s určením zákazu skládkování odpadů od r. 2024. K takovému brzkému cíli je však potřeba další zákon, který upraví a garantuje prostředí pro zahájení projektů a investic do velkých spaloven. Dnes nemáme zákon, ani vyčleněné desítky miliard na podporu výstavby spaloven. To je velký nedostatek v činnosti MŽP.

Občany Česka do velké míry zatěžuje smog. Podle ředitele Hnutí Duha Jiřího Koželuha jsou příčinou spíše zastaralé zákony a technologie než prosperující průmysl. Je přesvědčen, že odložený antifosilní zákon, který měl v budoucnu snížit závislost Česka na ropě, zemním plynu a uhlí, by snížil smog o zhruba 95 procent. Souhlasíte? Nebo jaké řešení preferujete?

Antifosilní zákon je stavění „vzdušných zámků“, stejně tak uvedených 95 procent. Jde o produkt ideologie environmentalismu. Ideje jsou zpravidla nerealizovatelné a pokud jsou realizovány, tak s násilím. Příkladem je 54 procent suchých a nuceně vykácených lesů v NP Šumava. Za tuto ekologickou katastrofou stojí naivní idea – že si příroda pomůže sama, a násilné akce Hnutí Duha.

Vraťme se však k ovzduší. Aby se snížily emise o navrhovaných 83 procent, tak by se musela elektrifikovat téměř celá osobní doprava a musely by nastat revoluční změny v průmyslu. To se nemůže v dalších letech hned tak stát. Preferuji řešení pozvolné a reálné. Mezi ně patří využívání domácích obnovitelných zdrojů energie a stavebních surovin. Tím je myšleno trvale udržitelné hospodaření v lesích. Těžit dřevo do výše přírůstku je cesta k náhradě fosilních paliv. Více výrobků z domácího, tj. z českého dřeva znamená méně spotřebovaných fosilních paliv na výrobu průmyslových materiálů. Brání tomu hlavně bující ochrana přírody. Dalším řešením je podpora rozvoje venkova a života z místních zdrojů.

Podle prognóz americké vlády ale bude čtyřicet z padesáti států USA, společně s 60 procenty celého povrchu zeměkoule, brzy čelit alarmujícím rozdílům mezi množstvím dostupné vody a rostoucí poptávkou po ní. Pokud nezačneme problém řešit, čeká nás zvyšování cen potravin a zpomalení ekonomického růstu, což pravděpodobně povede i k větší politické nestabilitě. Je to podle vás reálné? A co případně s tím?

Globální krize lidstva a 60 procent povrchu zeměkoule s nedostatkem vody je něco nad námi, co nelze řešit „křesťansko-euro-unijním mecenášstvím“. Tedy soucit, přijímání imigrantů do Evropy, vývoz křesťanského náboženství a západních hodnot do arabských a afrických zemí – to jsou jedny z naivních projevů západního člověka. Studiem tzv. „transpersonální psychologie“ dojdeme k tomu, že globální krize lidstva se nemusí řešit jen násilím, válkami a umíráním lidí – ale mohou se řešit využitím krize. Lidská krize má obrovský potenciál ke změně, a tedy k sebe-záchraně. Lidská krize je urychlovačem vývoje vědomí a ukončení krize, přičemž pomáhající nemůže úděl vzít na sebe. V řeči současné to znamená, že nemůžeme dovolit přesunout desítky miliónů lidí do Evropy; můžeme však pomáhat lidem v suchých zemích, ale také za to požadovat změnu. To není nic nemorálního.

Pokud by byl na uvedeném území povrchu země skutečně nedostatek vody, tak tamní obyvatele musí napadnout, že nemohou mít v průměru osm dětí na jednu ženu. Nakonec zde máme určité poselství přírodních národů, které, jak víme, se omezovaly nebo se přestaly zcela rozmnožovat, když byl nedostatek vody a potravy a základních potřeb k životu. My tu máme křesťanský svět a chceme za každou cenu pomáhat a podporovat prakticky neomezené rozmnožování jako následování „boží vůle“. To je nebezpečné. Řešení je, že EU bude pomáhat za podmínky, že příjemci pomoci zavedou nějaká opatření na snižování porodnosti. Pokud ne, tak je to jejich svobodná vůle a musíme jim dát šanci k vývoji a transformaci jejich vědomí.