Americká volební noc vysílaná Českou televizí přichází vzhledem k tomu, jak byla podávána, s logickým vyústěním. „Viděli jsme během ní dříve nevídané pokusy o objektivitu, třeba v podání pana Kubala. Na druhé straně jsme viděli dobře známé snahy o propagandu, o naklonění publika na jednu ze stran. To jsme jako už mnohokráte pozorovali u pana Řezníčka. Naposledy při přímé volbě prezidenta u nás, kdy zcela jednoznačně nahrával do karet Petru Pavlovi a v živém vysílání se snažil decimovat jeho protikandidáta Andreje Babiše. Tentokrát ta skutečnost vedla Daniela Vávru ze Společnosti pro obranu svobody projevu k podání na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, v němž upozornil, že Řezníčkovo chování neodpovídalo profesním a etickým požadavkům, které jsou kladené na redaktora veřejnoprávního média, a že u něj jako už poněkolikáté docházelo k vědomé manipulaci,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Na Vávrovo podání reagoval jistý Roman Máca, který se sám pasuje do role fact-checkera. „Ověřovače faktů, který má privilej vystupovat apodikticky vůči dění na informačním poli a vyslovovat soudy, které toho či onoho pochválí, toho či onoho pohaní, častěji pohaní než pochválí. Tentokrát na sociální síť X napsal neuvěřitelný tweet, odcituji to celé, stojí to za to: ‚Daniel Vávra se chlubí tím, že udal redaktora ČT. Vávrovo udání bude posuzovat mimo jiné člen RRTV Vadim Petrov, který spolupracuje s ruskou válečnou propagandou a dělá Vávrovi předsedu poroty jakýchsi cen za svobodu projevu. Evidentní střet zájmů a Petrov není nestranný‘. V těch dvou souvětích je několik vědomých lží, nesmyslů, které jdou podle mě za hranici zákona o pomluvě. Za prvé, pan Vávra nikoho neudal. Pouze dal podání na správní úřad, který je kompetentní k tomu toto podání řešit, posoudit a vyhodnotit. Tak jaképak udání?“ ptá se mediální analytik.
Popletený aktivista by si měl ujasnit, kdo je udavač
Vadí mu, že hned na začátku tweetu Roman Máca dehonestuje názorového oponenta způsobem, který do slušné společnosti nepatří. „Když budu svědkem toho, jak nějaký zběsilý motorista sundá z kola za jízdy cyklistu, který si rozbije hlavu o zeď a já si všimnu jeho SPZ a zavolám to na policii, tak jsem také udavač? Nebo jak to je? Není to náhodou o tom, že oznamuji věc, která se reálně stala a která je reálně v konfliktu s nějakým zákonným či podzákonným ustanovením? Pan Máca by si v tom měl udělat pořádek. Za druhé. Nevím, co vadí Mácovi na tom, že ve velké radě sedí pan Petrov. To je zkušený novinář, píárista, v branži fungující desítky let a byl svobodně zvolen svobodnou Sněmovnou. V Radě má nějaké povinnosti a jednou z nich je posuzovat podání oznamovatelů na porušení zákonů týkajících se médií, ať už je to zákon o České televizi, o rozhlasovém a televizním vysílání a další,“ vysvětluje Petr Žantovský.
Roman Máca se může ohradit proti tomu, že je Vadim Petrov členem poroty mezinárodní ceny pro bojovníky za svobodu slova, ale tím to končí. „Když se podíváte na tu porotu, na to, jak ta cena vznikla, jak byla představována a co se o ní řeklo, tak vás nemůže překvapit, že v ní je zástupce Rady České televize, Rady ČTK a podobně. To není nějaký nahodilý spolek nějakých altruistů nebo aktivistů, jako je pan Máca, který je aktivní jistě ne za své peníze. To bych si asi tak naivně nemyslel. Je někým organizován, někým řízen. Nebudu mu sahat do svědomí a vlastně mě to ani nezajímá, protože jeho veškerá dosavadní činnost ho diskvalifikuje k jakékoli seriózní hodnotící činnosti v oblasti informací. Co míní pan Máca tím, že je to ‚jakási‘ cena za svobodu projevu, tak tomu už vůbec nerozumím. Vždyť mohl sám tak, jak jsem to učinil já, přijít na úvodní tiskovku, která se k vyhlášení té ceny konala,“ podotýká mediální odborník.
Poslední spravedliví? Ne. Propaganda a objednávka
Sám přitom byl jediný z publika, kdo se dokázal s pány z SOSP Veselým i Vávrou nebo členem poroty Petrovem o něco věcně přít. „Měl jsem nějaké výhrady, některé mám dodnes. Ale je to vedle Krameriovy ceny za nezávislou žurnalistiku, o níž raději moc mluvit nebudu, protože jsem ji před lety vymyslel a léta se na ní organizačně podílím, druhá vlaštovka tohoto typu. Jen tomu pánové z SOSP dali mezinárodní rozměr. To, že do poroty posadili lidi z veřejnoprávních médií nebo RRTV, je jejich rozhodnutí. Může se i zdát, že dávají příliš váhu oficialismu a přehlížejí alternativismus. Ale je to oficiálně vyhlášená cena, je veřejná a nikdo se s ní netají. A nazývat ji ‚takzvanou‘ a dávat do uvozovek je sprosťárna. Pan Máca se dopustil velkého slovního odpadu a ukázal, jak tihle fact-checkeři, ti poslední spravedliví, myslí a jednají. Pro mě tím zcela odepsal celou fact-checkerskou scénu, poněvadž ukázal, že jedná jenom na objednávku a jeho slova jsou propaganda, nikoli snaha o nalezení pravdy,“ konstatuje Petr Žantovský.
Psali jsme:
Dokument s názvem „Charta pracovníka České televize“, který vzniká ve veřejnoprávním médiu, pobouřil některé jeho zaměstnance. „Přišel s tím ředitel České televize Jan Souček. Má vyjadřovat jakési povolené, či zakázané území pro pracovníky České televize. Nejdřív mi připadalo, že je charta zbytečná, protože jen upřesňuje to, co je uvedené v Kodexu pracovníka České televize. A ten je díky zákonu přijatému Sněmovnou součástí pracovní smlouvy každého pracovníka ČT. Ale pak jsem změnil názor, když jsem si položil otázku, proč vlastně charta vznikla. Pravděpodobně, a to nevím od pana ředitele ani odjinud, to si domýšlím, vznikla z neporozumění. Z neporozumění textu, co je v zákoně č. 483/1991 Sb. o České televizi ze 7. listopadu 1991, a také z neporozumění Kodexu, který byl přijat Sněmovnou jako součást legislativního balíčku týkajícího se veřejnoprávní televize,“ domnívá se mediální analytik.
Česká televize patří těm, kdo v ní pracují. A co Budvar?
Míní, že oba dokumenty, které charta doplňuje, jsou samy o sobě velmi dobře vystavěné. „Zejména zákon č. 483/1991 Sb., který už ve svém druhém paragrafu jasně definuje, co to je veřejná služba v médiích. O tom se dohadujeme pomalu čtvrtstoletí a nejsme schopni se na tom dohodnout, každý na to má vlastní názor. Asi největší rvačka o tyto názory byla v období takzvané televizní krize na přelomu let 2000 a 2001, kdy vystoupil Karel Schwarzenberg s nesmrtelnou větou: ‚Česká televize patří těm, kdo v ní pracují.‘ Mně to od feudála přišlo jako velice originální názor, protože je přece v protikladu k čemukoli, na co jeho rod po staletí přísahal, na nedotknutelnost soukromého vlastnictví a panování nad ním. A najednou nějaký kníže říká, že stávkový výbor si může opanovat to území majetkově vymezené úplně jinak, ačkoli se na něm nijak nepodílel, kde je jen zaměstnán, tak naráz může rozhodovat o tom, co se na něm bude dít,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
To je stejné jako položit otázku, jestli státní podnik Budějovický Budvar mají opanovat dokulovači, ti, co tam dokulují sudy, sládkové či jiní zaměstnanci, neboť tam všichni pracují. „Patří snad tento státní podnik těm, kteří v něm pracují? Myslím, že by se vedení Budvaru velmi ošívalo a celkem právem. Čili je to celé politický podvod, ze kterého se pan Souček pokouší vybruslit prosazením té charty. Ta říká, co ten který zaměstnanec veřejnoprávního média smí, či nesmí dělat, a v jakých situacích. Dokonce zaznělo drsně, že to, že podle charty smí o dění v ČT mluvit jen nejužší vedení, je proti svobodě projevu. Řekl to Aleš Rozehnal, odborník na mediální právo. Mimochodem, Aleš Rozehnal byl figurou, která velmi radikálně zaúřadovala ve sporu Vladimíra Železného s televizí Nova. Původně to byl Železného právník, potom se nějakým způsobem vykroutil ze všech možných souvislostí a stal se rázem expertem na mediální právo,“ vzpomíná mediální odborník.
Ať si říkají, co chtějí, ale ne za peníze koncesionářů
On sám byl v době, kdy se Aleš Rozehnal po boku Vladimíra Železného pral o Novu, členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. „Už tehdy byl pro mě zcela nevěrohodná postava. No a zase se postavil na tu ‚správnou‘ stranu. Tomu, co chce naše libtardovská věrchuška, bude přitakávat. Takže pravil, že ta charta stojí proti svobodě projevu. Ale co je to svoboda projevu? Je svobodou projevu, když nějaký redaktor, a to je jedno jestli Moravec nebo úplný noname, napíše na sociální síť své individuální hodnocení toho, co se děje v České televizi? Je to správně? Já myslím, že ne. Jestliže se mu to nelíbí, měl by působit standardními pracovněprávními prostředky, měl by se dohadovat s nadřízenými a usilovat o cíle, které se mu zdají být správnými, místo toho, aby psal na sociální sítě nějaké své subjektivní dojmy. To přece není normální, to by neobstálo ani v žádné soukromé firmě, natož tedy veřejnoprávní placené z veřejných peněz,“ tvrdí Petr Žantovský.
Nakonec dospěl po studiu návrhu charty k tomu, že je vlastně jenom určitým vysvětlením toho, co znamená ten zákon a co znamená ten kodex. „Je smutné, že pracovníkům tak exponované instituce, jakou je Česká televize (případně Český rozhlas), je nutné tyto věci vysvětlovat v podstatě sankcionovatelným způsobem. Vždyť by měli moc dobře vědět, do čeho jdou, když nastupují do takové instituce, jaké povinnosti budou následovat a čemu se musí přizpůsobit, jaké etice, jaké profesionalitě. Znamená to jenom to, že v dnešní době dáváme každému právo na to, aby si říkal absolutně, co chce, o čem chce. To je hezké, ale ať si to říká za své peníze, a ne za peníze koncesionářů. Potud panu řediteli Součkovi s jeho úsilím o chartu velmi rozumím a je mi smutno, že je třeba to zaměstnancům České televize takhle banálně vysvětlovat,“ poznamenává mediální analytik.
Když budoval lampasáckou kariéru, tak takhle nemluvil
V úterý mohli studenti Střední odborné školy Dvořákova ve Znojmě debatovat s prezidentem Petrem Pavlem. „Mimo jiné i o amerických volbách, které se konaly o týden dříve. Petr Pavel už několikrát vyjádřil na adresu Donalda Trumpa dost nevybíravá adjektiva typu ‚bude to katastrofa‘, ‚je to odpudivá bytost‘, ‚už bych si s ním nepodal ruku‘. To je opravdu velmi drsné promlouvání od člověka, který má zastupovat zájmy českého národa, a ne jen svého pravděpodobně amerického zaměstnavatele. Ale to nemohu dokázat, tak to netvrdím a nemám rád konspirace. Nicméně podle toho, jak se chová on a jeho tým v čelem s Kolářem, tak to tomu dosti nasvědčuje. Nyní jako by ztráceli půdu pod nohama, jako by znejistili ve své vazbě na určitou část amerických kruhů a teď nevědí, jak z toho. A spoléhají, že snad ten Trump zmizí z prezidentské pozice nějakou záhadnou cestou,“ poukazuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
arm. gen. v.v. Ing. Petr Pavel, M.A.
Nechápe, jak si může vůbec dovolit v podstatě loutkový prezident nějaké spojenecké země, a že jsme spojenecká země USA, promlouvat takto nehorázně na adresu čerstvě zvolené hlavy Spojených států. „To je něco, co jsem nezažil. Kdyby se něco podobného odehrávalo – řekněme – před čtyřiceti lety, kdy byl dnešní generálprezident obyčejným bolševickým lampasákem, a takto se by vyjádřil v podobně dehonestačním duchu o Leonidu Brežněvovi, díky němuž mohl stavět svoji bolševickou lampasáckou kariéru a v jehož kuratele existoval a jehož celý svět se skládal z idejí a zájmů reprezentovaných právě Brežněvem, tak by určitě nedopadl dobře. A to nebyl hlava státu. Když něco takového o hlavě komunistického systému pronesl někdo ne úplně pozorný a ne úplně věrný jako Ceausescu nebo Tito, tak skončil, abych tak řekl, na výhosti z hlediska těch zájmů,“ vysvětluje mediální odborník.
V americkém dresu píše projevy i říká nepopulární věci
Ta arogance a apodiktičnost je pro něj naprosto nepochopitelná. „Je k nevíře, co si vůbec může dovolit v podstatě ‚dosazený‘, i když samozřejmě svobodnou volbou zmanipulovanou médii a neuvěřitelnou silou té propagandy na Hrad usazený člověk. Tam ho z části hlídá, z části mu píše projevy, z části za něj říká nepopulární věci člověk, který je zaměstnancem americké lobbingové a advokátní kanceláře Petr Kolář. To je dost neuvěřitelná situace. Nevím, na co ti dva lidé spoléhají, ale vím naprosto jistě, že tím předkládají jaksi ošoupaný a hodně špinavý koberec před ty zářivé parlamentní volby u nás v příštím roce. Náš prezident mě nejvíc rozesmál větou o Trumpovi, že ‚Trump je teď prezident, já jsem teď prezident‘. Haha. Oni si jsou rovni ve svém vlivu, ve svých zájmech? I když v zájmech ta rovnost možná přijde, ale zatím není. A bude určitě nalomená z jedné strany. Ovšem nebude to ta Trumpova,“ upozorňuje Petr Žantovský.
Přemítá, kde se vůbec bere v potentátech pidi zemiček, jako je naše, ta nabubřelost a velikášství. „Naše země má jednu jedinou obrovskou přednost a to je geopolitická poloha, ale jinak má všechny možné nedostatky. ‚Podařilo‘ se rozbít tradiční pracovní struktury, ‚povedlo‘ se ze země vytvořit skladiště, montoviště a spotřebiště, nic jiného. To není úplně důstojná pozice a už vůbec ne rovná nebo podobná pozici amerického prezidenta. To by si měli tihle pánové asi lépe přebrat. Stejně jako si to zcela jistě přeberou naši novináři, jak už jsem říkal minule, že nepochybně brzy dojdou k závěru, že se mýlili, respektive až oblečou kabáty naruby, že přece takoví byli vždy, že vždycky říkali ty konzervativní pravdy a to, že Trump je budoucnost lidstva a podobné věci. Proto se teď hlavně dívejme, co píšou a jaké zastávají názory. Poněvadž podle toho pak můžeme velmi přesně soudit, jaké názory budou zastávat za rok v září před volbami,“ dodává mediální analytik.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Jsou Pavlova nevybíravá slova na Trumpovu adresu proti zájmům Česka?
autor: Jiří Hroník
