Jaký je váš názor na uprchlickou krizi? Lidé se rozdělili na dva tábory, někteří by uprchlíky vítali, někteří je sem rozhodně nechtějí pustit.

Víte, jsou to lidi, takže samozřejmě by se jim mělo pomoci. Ale je neuvěřitelné, že jich je tolik. Jak říkám, dobrým lidem je dobré pomoci. Ovšem směřují sem různí lidé a člověk jim do hlavy nevidí…

Ale jaké je řešení? Leckdy mají i falešné doklady...

Je to opravdu strašný problém, řešení je skutečně těžké najít. Evropa tím samozřejmě utrpí. Německo se tváří, že migrantům pomůže. Ale je jich strašně moc a jak to budou zvládat?

Hodně lidí pobouřily kvóty, které Evropská unie schválila i přes nesouhlas některých zemí, mezi nimi České republiky. Jak vy se na tuto věc díváte?

To, že jsme nechtěli přijmout kvóty, zapříčinilo nešťastný pohled Evropy na Česko. Většina Evropanů je přijala. Já bych ale o kvótách vůbec nemluvil. Spíše bych chtěl, abychom si sem vzali jen lidi, kteří jsou slušní, kteří tady nechtějí dělat zle. Ovšem to se samozřejmě dá v obrovském počtu migrantů, kteří se hrnou do Evropy, jen těžko poznat. A navíc, všichni stejně chtějí do Německa. Tak jaké kvóty?

Některé státy uzavřely kvůli utečencům hranice. Myslíte, že bychom také měli?

To je problém. Víte, když já pořád vidím ty matky s těmi dětmi. A to mne prostě tíží. Dovedu pochopit jejich pocity, vždyť já jsem také za komunistů emigroval. Na druhou stranu je to ale šílené, protože opakuji, je jich opravdu strašně moc. Já chápu, že v těch zemích, kde je válka, je opravdu strašná situace. Ale tahle masová migrace také není řešení. Když je přijmou, tak oni pak mohou pozvat další a další a to je prostě šílené. Navíc si nemyslím, že všichni utíkají před válkou. Někteří jdou za penězi. Právě v Německu mohou získat opravdu pěknou sociální podporu a oni jsou nakonec šťastní, protože nemusí nic dělat a jdou za „snadným“ životem.

Hlavně na začátku se ozývaly hlasy, které tvrdily, že musíme pomoci, protože nám také po roce 1968 pomáhali. Je možné to vůbec srovnávat? Vy sám jste tehdy emigroval…

No tehdy emigrovali hlavně lidé, kteří chtěli pracovat, realizovat se. Je otázkou, zda s takovými úmysly emigrují i všichni tito lidé.

Říkáte, že je vám líto těch rodin s dětmi. Vy jste tehdy také emigroval s malou dcerou...

Ano a lidi se k nám tehdy chovali úžasně. Ale my jsme chtěli od začátku opravdu pracovat. Člověk utekl s ideály, s tím, že se bude realizovat tak, jak to tady tehdy nešlo. Já jsem vlastně nakonec reprezentoval tuto zemi. (Obraz Kristiana Kodeta visí i v Bílém domě)

Kolik bylo vaší dceři, když jste emigrovali do Ameriky? Bylo to asi hodně těžké…

Těžké to opravdu bylo. Dcera dokonce strašně onemocněla. Dostala nějaký virus, který v Evropě není. Doktoři už od ní dávali ruce pryč. Bylo to dramatické, ale nakonec to naštěstí dopadlo dobře.

Na našich hranicích budeme možná vídat kvůli uprchlíkům vojáky…

Vojáci na hranicích mě děsí. To mi připomíná šílenou dobu, z níž jsme prchli. Tehdy byli samozřejmě na hranicích jiní vojáci… Na druhou stranu chápu, že s emigranty je opravdu problém, vzhledem k jejich počtu.

A nebylo by lepší udělat pořádek v těch zemích, ze kterých prchají?

Určitě. Vždyť se podívejte, jsou to i zdraví, statní chlapi, kteří také utíkají do Evropy. Měli by si doma udělat pořádek, a ne emigrovat. A samozřejmě i za pomoci Evropy a Ameriky.

Někteří lidé říkají, že za to, co se v Sýrii děje, údajně mohou i Američané. Vy v Americe částečně žijete, co si o tomto názoru myslíte?

No jistě, všechno se svede na Ameriku, protože to je nejjednodušší. Amerika je neuvěřitelná, že si to nechá líbit. Američani chtějí naopak pomoct.

A neměla by Amerika více pomoci?

Američani by se k tomu měli více vyjádřit a emigrantům třeba pomoci. Ale když oni chtějí do Německa, tak jak jim mají pomoci…

O životě v Americe, kde pobýváte vždy několik měsíců v roce, mluvíte velmi hezky a rád. Co se vám tam nejvíc líbí?

Že jsou tam lidé moc milí. Běžně se zdraví na ulici i vzájemně cizí lidé. Já jsem šel s kamarádem z Čech takhle po ulici a on říká, prosím tě, ty jsi tady tak slavnej. Divil se, že mě každý zdraví – a já mu vysvětloval, že tady se zdraví prostě všichni. A upřímně musím říct, že tam mám rád i ten sortiment, to zboží, co tam v obchodech nabízí. Já přijedu do Ameriky a jsem klidně čtyři hodiny v samoobsluze. Život v té Americe je zkrátka v mnoha věcech jednodušší.