Ministr obrany v nedávném rozhovoru pro deník Právo uvedl, že obnovení diskuze v rámci NATO o možném umístění americké základny (rakety, radar) v Česku po vypovězení smlouvy INF nevylučuje. Co na to říkáte?
Překvapilo mě to a myslím si, že to je opravdu předčasné. Jinak musím říci, že zatím počínání ministra Metnara hodnotím vcelku pozitivně, zejména mě potěšil tím, že si uvědomuje, že teď je nesmírně důležité dotáhnout do konce rozjeté projekty přezbrojení, především protivzdušné radary, bojová vozidla pěchoty a univerzální vrtulníky. Koneckonců, i to interview v Právu se týkalo hlavně těchto záležitostí, nikoli zatím zcela akademické debaty o americké základně. Je samozřejmě možné, že ministr Metnar má díky kontaktům s kolegy z Aliance i jakési kuloární informace, které veřejnost nemá, spíše však odhaduji, že pouze decentně vyjádřil osobní názor a teoretickou možnost. K tomuto tématu ale již zazněla i skutečně groteskní sbírka podivností, protože mnoho lidí (od politiků po novináře) to prezentuje tak, že jsme se vrátili do stavu před podpisem dohody INF a nad Evropou se znovu vznáší akutní hrozba jaderné války, jenže to je naprosto absurdní a úplně mimo realitu. Vztahy mezi NATO a Ruskem nyní samozřejmě mají daleko k ideálu, ale není potřeba to ještě zhoršovat.
Takže vy obnovení této debaty vzhledem k aktuální bezpečnostní situaci jako reálné nevidíte?
Považuji to za málo pravděpodobné a tomu ostatně odpovídají oficiální prohlášení obou stran. Vladimir Putin výslovně řekl, že Rusko rozmístí nové zbraně středního doletu jedině tam, kde by je jako první umístili Američané, a stejně tak i generální tajemník Aliance Jens Stoltenberg uvedl, že rozmístění nových amerických raket s jadernými hlavicemi se neplánuje.
Takže možná srovnání s érou Studené války jsou mimo mísu?
Především je nesmyslné tu situaci srovnávat s tou před podpisem smlouvy INF, protože tehdy se na obou stranách železné opony nalézalo celkem přes 2500 raket středního dosahu, jež by během několika minut mohly zpustošit Evropu, aniž by zbyl čas na nějaké efektivní protiopatření. To byla prostě neúnosná situace, tu hrozbu mimořádně citelně vnímali politici i veřejnost, a proto se ta smlouva dojednala a podepsala, ačkoliv to nebylo jednoduché. Dnešní svět je však úplně jiný a ani z jedné strany zjevně neexistuje zájem opakovat ten rizikový scénář z 80. let. Rusko má nejspíše strach z hypotetického umístění amerických útočných nukleárních raket v Pobaltí, Polsku nebo Rumunsku, ale dosud nic nenasvědčuje tomu, že by to Američané skutečně chtěli udělat. V Evropě určitě ne, ve východní Asii možná ano.
Co by umístění americké základny s vojenským zařízením například tedy radarem či raketami na českém území znamenalo z bezpečnostního úhlu pohledu? Stali bychom se potenciálním cílem jaderného úderu?
Vladimir Putin pohrozil státům, jež by poskytly své území pro nové americké rakety středního doletu, že by se pak staly terči pro ruské rakety, resp. že by jim v případě války hrozil odvetný nukleární úder. Obdobné tvrzení opakovaně zaznělo v minulé dekádě, když se tu vedly debaty o umístění radaru XBR v Česku a protiraketových střel GBI v Polsku, a tudíž opravdu nejde o nic nového. Zní to samozřejmě velmi strašidelně, jenže stejně jako před lety platí dvě základní teze. Za prvé, zamíření moderních balistických raket na cíle není žádný extrémně zdlouhavý a komplikovaný proces, je to otázka minut. Rusové i Američané to mohou učinit kdykoliv zcela podle libosti, resp. podle rozkazu politických vůdců a vojenských velitelů, takže hrozba, že se rakety namíří tam či onam, je spíše jen symbolické rétorické cvičení. Za druhé, a to s tím úzce souvisí, nikdy se nesmí zapomínat, že ruská politická kultura se od západní odlišuje akcentem síly, resp. tím, že tu sílu dává otevřeně najevo. Vladimir Putin si udržuje image silného vůdce, jenž na jakýkoli krok soupeře adekvátně odpovídá. Taková prohlášení jsou tedy určena daleko spíše pro ruského voliče než pro mezinárodní scénu.
A nejsme už pro Rusy možným vojenským cílem? Zmínil bych například, že v Praze v Holešovicích sídlí administrativní centrála navigačního systému Galileo.
Nemyslím si, že by zrovna ten tragikomicky problémový navigační systém Galileo stál Rusku za nějaké škodolibé zamíření jaderných raket. Ale pokud by se na našem území nalézal nějaký důležitý objekt, který by za to Rusku stál, tak se cílem ruských střel zákonitě stane, a jak jsem vysvětlil, to zaměření je skutečně rychlý proces. Celé to na mě působí jako od reality odtržená debata, která ignoruje jednu důležitou věc, a sice prostý pohled na mapu. Střední Evropa byla, je a bude strategicky nesmírně významný region, o který vždycky bude projevovat zájem řada velmocí. Je to křižovatka zájmů Berlína a Moskvy a „zátka“ na pověstném balkánském „sudu prachu“, který (jako ostatně i dříve) funguje i jako jedna z bran pro expanzi islámu do Evropy. Přes Balkán už sem navíc vysunuje tykadla zájmů také Čína. Již sama elementární geopolitika napovídá, že tady z principu nemůže být nikdy „klid“, jelikož velmoci tu vždycky budou chtít mít vliv. Tím spíše se musíme snažit, abychom si v tomto turbulentním regionu uchovali svou suverenitu a dokázali prosazovat svoje národní zájmy.
Američané se do Česka snažili již jednou dostat radar, který měl stát v Brdech. Proti tomuto plánu se zvedla silná vlna odporu. Myslíte, že se dá podobná vlna odporu očekávat i v současnosti?
Znovu musím zopakovat, že teď diskutujeme o naprosto hypotetickém scénáři, ale patrně ano, předpokládám, že by se opět zvedl odpor veřejnosti, ačkoli možná ne tak silný jako tehdy. Ale pokud si někdo myslí, že radar v Brdech nestojí kvůli názoru české veřejnosti, tak podle mého názoru vykazuje obrovskou míru politické naivity. Radar XBR tady nestojí jen proto, že vláda Baracka Obamy přepracovala původní koncepci protiraketového „deštníku“ a přisoudila vyšší význam systému Aegis BMD se střelami SM-3, které radar XBR nepotřebují. V Rumunsku se nachází první základna systému Aegis Ashore a druhá vzniká v Polsku vlastně místo té, na níž se měly nalézat rakety GBI. Chtěl bych ale zdůraznit ještě jednu věc. Když s Američany tehdy jednala Topolánkova vláda, chovala se podle mě zcela diletantsky, jelikož za prostor pro radar vlastně nic nežádala. Poláci předložili dlouhý seznam (především vojenskou techniku) a skoro všechno také dostali. Kdyby tedy (opět ryze hypoteticky) začala nějaká další jednání, tak snad Česko bude mít schopnější vyjednavače než tehdy, aby pro nás od Ameriky získali maximum, jelikož právě tak funguje to prosazování národních zájmů.
Co si o vypovězení smlouvy INF myslíte?
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jonáš Kříž