Měnový výbor centrální banky USA snížil základní úrokovou sazbu o čtvrt procentního bodu do rozpětí 2,00 až 2,25 procenta. Je to první snížení úroků od prosince 2008, kdy světová ekonomika čelila nejhorší krizi od 30. let minulého století. Banku k tomu vedly obavy o vývoj globální ekonomiky a mírná inflace v USA. I když se tento krok nejspíš očekával, tak dva z deseti členů Fedu byli proti. Bylo rozhodnutí těch, co je přehlasovali a částečně tak vyšli vstříc požadavkům prezidenta Donalda Trumpa, správným krokem?

Není to tak dlouho, kdy šéf americké centrální banky Fed Jerome Powell vypovídal před Kongresem. A byla mu položena otázka, jak je to možné, že současná nezaměstnanost v USA dosahuje 3,7 procenta, což je hluboko pod odhadovanou přirozenou mírou nezaměstnanosti, a současně inflace neroste. Podle teorie by však nezaměstnanost pod přirozenou mírou měla inflaci zvyšovat. Otázka vlastně podsouvala, že teorie je mylná a žádná taková kauzalita neplatí. No a Powell na to odpověděl, že Fed se dlouhodobě mýlil a že přirozená míra nezaměstnanosti je prý mnohem níž, než se předpokládalo.

Mýlili se oba, tazatel i odpovídající. Ten druhý patrně proto, že poprvé od existence Fedu není jeho šéf ekonom, nýbrž právník. Teorie funguje a Fed se v minulosti ve svém odhadu nepletl; pointa je v tom, že inflace v USA existuje, a je hodně vysoká. Jen to není inflace spotřebitelská. Projevuje se tentokrát v cenách realit a cenných papírů! Proto ji leckdo „nevidí“. A proto také Fed je ochoten dál uvolnit svou měnovou politiku. Fed ji uvolňuje proto, že vidí zpomalování americké ekonomiky, ale některé souvislosti mu, podle mého soudu, unikají.

Máte pochopení pro ČSSD, když tvrdí, že návrh státního rozpočtu na příští rok se schodkem 40 miliard korun je pro resorty jejích ministrů likvidační, takže pokud nedostanou navíc přes 20 miliard korun, zejména tedy 11 miliard pro Ministerstvo práce a sociálních věcí Jany Maláčové a pět až šest miliard pro Ministerstvo vnitra stranického šéfa Jana Hamáčka, tak rozpočet nepodpoří? Ale nepřekvapuje vás, že když říkají A, tedy kolik potřebují, neřeknou i B, tedy kde chtějí sami ušetřit, nebo „kde jsou zdroje“, jak o nich před lety mluvil tehdejší premiér z jejich řad Vladimír Špidla?

Překvapivé to není, protože to přesně zapadá do konceptu ČSSD posledních let; pochopení pro to nemám. Ekonom nemůže mít pochopení pro permanentně nataženou ruku pro dluh. Ministryně financí má pravdu, když mluví o pokusu o destabilizaci státního rozpočtu a o nepřijatelnosti takového navýšení schodku v době hospodářského růstu. Už ten stávající schodek, který je pro ANO zjevně přijatelný, je pro mne za hranou; takže když zástupce ANO něco označí za nemyslitelné, je zjevné, že to je už vážně těžká váha.

Ale ono nemá smysl hrabat se v technikáliích, kolik přesně ČSSD na co chce – musíme v tom vidět politiku a kalkul, nikoliv nějakou ekonomickou realitu. Nejspíš i větší část sociální demokracie si sama uvědomuje, že její požadavky jsou nemožné – i když mám podezření, že ne o všech lidech v ČSSD se to dá říct – ale strana teď bojuje o život a setrvání v Parlamentu. A vybrala si, že to bude hrát na socialisticko-liberální notu. Liberální proto, že je to dneska populární. Socialistickou proto, že tradiční umírněně levicovou část voličů obšancovalo ANO. Takže ČSSD zkouší jít ještě víc doleva a vypálit rybník komunistům. To je skutečná motivace těchto požadavků.